#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Země eurozóny ztrácejí nejrapidněji na globálním významu. Až na výjimky

20. února 2019

Jak se v uplynulých deseti letech dařilo ekonomicky nejvyspělejším zemím světa? Jedno z kritérií, na jejichž základě to lze posoudit, je změna podílu hrubého domácího produktu (vyjádřeného v dolarech v paritě kupní síly) na celkovém světovém hrubém domácím produktu. Například podíl australského HDP na světovém HDP činil v roce 2009 podle dat Mezinárodního měnového fondu 1,063 procenta, zatímco v roce 2018 to podle odhadu MMF bylo už pouze 0,975 procenta. To tedy znamená, že se Austrálie v roce 2018 podílela na výkonu světové ekonomiky o 8,3 procenta menší částí než roku 2009. Z hlediska příspěvku ke světovému ekonomickému výkonu v uplynulých deseti letech zeslábla valná většina vyspělých ekonomik, Austrálie v tom tedy není sama. Důvodem je zejména pokračující globalizace a neutuchající vzestup takzvaných rozvíjejících se ekonomik typu Číny, Indie a dalších. Ty mají na svědomí stále větší díl světového HDP.

Zajímavé je tedy podívat se na to, které z vyspělých ekonomik zeslábly nejvíce z hlediska svého příspěvku ke světovému HDP. Opět vyjděme ze statistiky MMF. Vezměme v potaz pouze množinu zemí, které MMF označuje za „vyspělé“ a které zároveň ve výchozím roce 2009 vykazovaly podle dat MMF hrubý domácí produkt v přepočtu na obyvatele čítající 30 tisíc mezinárodních dolarů a více v paritě kupní síly. Získáváme tak skupinu relativně srovnatelných zemí, u kterých nelze případnou značnou odlišnost v míře změny v podílu na světovém HDP vysvětlovat zcela odlišným stupněm celkového ekonomického rozvoje. Chudé státy či rozvíjející se ekonomiky mohou snadno růst mnohem rychleji než ekonomiky vyspělé, a mohou tak i snáze navyšovat svůj podíl na světovém HDP. Pokud však mezi sebou srovnáváme státy bohaté, dokonce ty vůbec nejbohatší, nelze už říkat třeba to, že některé z nich rostou pomaleji jaksi přirozeně, kvůli výrazně vyšší základně (ze které už je těžší docilovat dalšího silného růstu).

Když tedy vezmeme v potaz takto zúženou skupinu zemí, jako příklad zmíněná Austrálie si nakonec nevede tak zle. Příspěvek takového Řecka ke globálnímu HDP byl loni podle MMF o 42,4 procenta slabší než v roce 2009. Výsledky dalších relevantních zemí zachycuje graf. Jedno je docela zjevné. Sdílení jednotné měny euro je charakteristikou, jež je nápadně často vlastní těm z vyspělých zemí (s HDP na hlavu v roce 2009 činícím v běžných cenách alespoň 30 tisíc mezinárodních dolarů a více v paritě kupní síly), jejichž příspěvek ke světovému HDP oslabil v uplynulém desetiletí relativně nejvýrazněji. Vskutku, najdou se výjimky, země jako – zejména – Irsko a do určité míry i Lucembursko. Tyto země – a možná nejde o úplně náhodnou shodu okolností – však v rámci eurozóny platí za daňové ráje a nejsou tak zcela typickým reprezentantem tohoto celku. Pokud bychom brali v potaz typické vyspělé státy eurozóny, dopadají dosti tristně. I takové „stagnující“ Japonsko dopadá lépe než většina srovnatelných zemí eurozóny. A zrovna tak Británie na tom s librou byla v uplynulé dekádě lépe než většina srovnatelných zemí s eurem.

 

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře