#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Zelená víra a žluté vesty

1. února 2019

Špičky politiky a byznysu podlehly zelené víře. Na ekonomickém fóru v Davosu předvedly neochotu složitě porovnávat celospolečenské náklady s výnosy environmentálních opatření a místo toho jen nasedly na líbivou vlnu, ať to stojí, co to stojí. 

Letošní konference ve švýcarském Davosu se klidně mohla přejmenovat z ekonomického na environmentální fórum. Bohužel. Právě v době, kdy podložené ekonomické argumenty nezřídka válcuje jednoduchá zelená víra, se měl Davos s veškerou svou autoritou postavit za prvně jmenované. Raději však líbivě nasedl na environmentální vlnu, která nakonec může napáchat více škody než užitku.

Dobře to dokumentuje pozornost, jaké se dostalo Gretě Thunbergové, šestnáctileté účastnici fóra. Environmentální aktivistka oslovila Davos s jednoduchým poselstvím: „Zastavte emise oxidu uhličitého – hned teď.“ Jak prosté.  Co kdyby do Davosu zavítal někdo, kdo by žádal podobně jednoduché řešení, jen v jiné oblasti? Někdo, kdo by třeba chtěl zastavit imigraci – hned teď. Zastavit imigraci je podobně prostinké řešení složitého problému jako jen tak zastavit emise. Proč v jednom případě globalizační establishment – tedy hosté Davosu – správně upozorňuje, že jednoduchá řešení složitých problémů zpravidla nefungují, zatímco v druhém případě návrhům podobně prostých řešení pozorně naslouchá, či jim dokonce tleská?

O vizích a peněženkách

Prostě proto, že sám Davos podlehl zelené víře. Globalizace, kterou v uplynulých letech a desetiletích tolik vzýval, se dostala na rozcestí. A neví se, kudy dál. Protože v ekonomické oblasti – a globalizace je primárně ekonomická záležitost – Davos tápe, upíná se raději k zelené víře.

Nespokojené modré límečky v USA, které volily Trumpa, nebo ještě nespokojenější žluté vesty, které se bouří proti Macronovi, to jsou jen dva viditelné projevy antiglobalizačních nálad. Lidé v různých koutech světa zkrátka dávají stále výrazněji najevo, že takovou globalizaci, o které sní Davos, si nepřejí. Davos se měl pokusit s modrými límečky a žlutými vestami vést dialog a hledat řešení sociálně-ekonomického problému úpadku střední třídy na Západě. Místo toho raději „zezelenal“. To je velký omyl, který se globalizačnímu establishmentu dříve či později vymstí.

Střední třídy na Západě jsou frustrované z toho, že je elity přehlížejí a zatěžují dalšími náklady.

Střední třídy na Západě jsou totiž z velké části už teď frustrované z toho, že je elity přehlížejí. Ba co víc, že je zatěžují dalšími finančními náklady. Přitom tyto náklady často vznikají coby důsledek různých environmentálních opatření. Těch, která stále halasněji žádá i Davos. Vždyť žluté vesty se začaly bouřit zejména kvůli zdražování pohonných hmot, hlavně nafty, která je ve Francii pořád běžnější než benzin.

Macronova vláda zamýšlela paliva zdražit, aby omezila spotřebu neobnovitelných zdrojů energie a přispěla tím k boji s klimatickou změnou. Žluté vesty zkrátka na vlastní peněžence pociťují důsledek zelené víry. I proto jsou v ulicích.
Západ, a zejména Evropa, si musí přiznat, že ještě není tak bohatý a na takové technologické úrovni, aby si mohl dovolit nákladná environmentální opatření. A musí si přiznat také to, že pokud břímě zelené víry ponese i nadále zejména střední třída, sám ani nikdy dostatečně nezbohatne a technologicky nepovyroste.

Střední třída je totiž příslovečný motor ekonomiky. Ochrana životního prostředí je bezesporu bohulibá věc, když se však její důsledky zvrhávají v rozsáhlé bouře v ulicích a nástup protestních politických sil, o bohulibou věc jít přestává. Ochrana životního prostředí totiž musí být ze všeho nejvíce přijatelná celospolečensky.

Hlasatelé jednoduchých řešení jako Thunbergová jsou pro každou víru nepostradatelní. I pro tu zelenou. Připusťme, že někdy mohou sehrát užitečnou roli – třeba proto, aby burcovali z letargie. Proč se však ani vzdáleně srovnatelné mediální pozornosti jako dětské aktivistce nedostává více než stovce německých odborníků, zejména plicních lékařů, kteří právě ve dnech konání davoského fóra ve společné zprávě zpochybnili tezi, že polétavý prach a oxidy dusíku škodí lidskému zdraví? Podle nich neexistuje vědecké opodstatnění pro aktuální limity polétavého prachu a oxidů dusíku, žádají proto přehodnocení vědeckých studií nezávislými vědci.

Uvádějí, že se ve své praxi denně setkávají s případy úmrtí způsobenými kouřením cigaret, nikdy však s úmrtím vzniklým v důsledku polétavého prachu nebo oxidu dusíku.

Trest smrti pro naftu

V čele zmíněných lékařů stojí Dieter Köhler, bývalý šéf Německé společnosti pro pneumologii. Nejde tedy zjevně o žádnou lékařskou „druhou ligu“, naopak. Přesto to budou mít těžké. Na rozdíl od Thunbergové žádají něco, co se zelené víře do značné míry příčí. Vždyť třeba nepříznivý dopad emise oxidů dusíku na lidské zdraví je jedním z klíčových argumentů v současném tažení proti naftovému pohonu. Je klíčovým argumentem pro zákaz nebo omezení vjezdu dieselových aut do center evropských měst. Macron by si možná vyšší daň na naftu rovnou odpustil, pokud by nemohl argumentovat právě také neblahým dopadem na lidské zdraví.  Zkrátka a dobře, o tom všem měl být letošní Davos. O věcných argumentech. O porovnávání celospolečenských nákladů s výnosy takových opatření, jako je omezování dieselů a zdaňování nafty. Byl raději o něčem jiném. Promarnil příležitost.

Vyšlo v Mladé frontě Dnes.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře