#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Že si Pražané žijí lépe než zbytek republiky? To úplně neplatí

28. května 2019

Pražákům těm tady není hej. Alespoň podle průzkumu Českého statistického úřadu. V tom, jak rodiny vycházejí se svými příjmy, jsou třetím nejhorším krajem.

„Podle průzkumu Českého statistického úřadu jsou u nás tři kraje, kde lidé nejčastěji uvádějí, že mají problém vyjít se svými příjmy. Je to Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj a třetí je Praha, kde 11 % domácností uvádí, že nemohou vyjít nebo že obtížně vycházejí se svými příjmy,“ upozorňuje Lukáš Kovanda.

„Mě osobně to hodně překvapilo. Praha je přece uváděna jako bohatý region, kde se lidé mají dobře. Ale třeba s Karlovarským krajem je to neporovnatelné. Protože tam stejný problém mají asi jenom 2 % domácností,“ popisuje ekonom v pořadu Jak to vidí…

Liberec má vyšší mzdy než Praha

„Když se vezme čistá mzda po očištění a všechny faktory, třeba výše cenové hladiny, vychází, že třeba v Libereckém kraji je vyšší mzda než v Praze. Ta zášť, která je někdy cítit vůči Pražanům, že si žijí lépe než zbytek republiky, úplně neplatí.“ Klíčovým faktorem je podle Kovandy cena bydlení.

„Ano, v Praze je nejvyšší průměrná mzda u nás. Ale když se od toho odečtou třeba právě náklady na bydlení, už se ten náskok smazává. Praha se dokonce ocitá mezi třemi nejhoršími regiony České republiky.“

Odvysíláno na Dvojce a publikováno na dvojka.rozhlas.cz.

 

Přepis rozhovoru

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem v Jak to vidí je ekonom Lukáš Kovanda. Já vás vítám. Dobrý den.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V dnešním rozhovoru se ohlédneme za stoletím české měny a nahlédneme také do unikátních map, abychom zjistili, kde se u nás žije i dýchá nejlépe. Příjemný poslech. Česká, respektive československá měna slaví 100 let, před 100 lety začaly kolkovat rakouskouherské bankovky, kterými se pak na území první republiky platilo a později vznikla i československá korun. Zatímco československý stát vznikl 28. října 1918, na československou korunu si obyvatelé nového státu museli počkat až do 25. února 1919 a reálně se jim dostala do rukou nová měna korun až v dubnu. A náš národ se ztotožnil s vizí stabilní koruny? Je to jedno z těch specifik?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Jednoznačně ano, protože koruna je velmi úspěšná měna. Po celou tu dobu své stoleté historie v podstatě nepoznala nějakou zásadnější inflační hyperinflační periodu, to znamená, že v našem regionu těžko hledáme cosi srovnatelného. V tomto ohledu koruna poznamenává i tu současnost, kdy stále velká část české veřejnosti, třeba i v té debatě ohledně možného přijetí eura, tak dává přednost právě koruně, protože s korunou nejsou v mysli českých lidí spojena nějaká těžká období, nějaká úskalí, která musela překonávat a to se ve většině okolních zemí tamním měnám stávalo, což pak jako usnadnilo přechod na Evropu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vlastně už od Aloise Rašína si Češi ztotožňovali stát se silnou měnou?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Češi opravdu jsou, řekněme, i v tom světovém hledisku spjati s korunou, se svojí měnou velmi těsnou vazbou, až bych řekl pupeční šňůrou, to je něco, co nepozorujeme úplně ve všech zemích a opravdu mají ke koruně silný citový vztah, já se nebojím to takto označit a berou to jako součást, řekněme, nějaké až…

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Identity.

Lukáš KOVANDA, ekonom
…národní identity kulturního dědictví, historického dědictví, takže myslím, že i když pak pozorujeme třeba dlouhé fronty před Českou národní bankou, když se vydávají různé pamětní mince, že to není jenom o tom, že lidé na tom chtěli vydělat, ale že právě k tomu pudí i určitá emocionální vazba, nebo silný vztah k té české měně, který je symbolizovaný v tom konkrétním případě těch pamětních mincí právě nějakým speciálním zvláštním kouskem měny, který ale je dost opřen o to, jak úspěšná ta vlastní běžná měna ona koruna byla v té uplynulé stovce let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Čím vším si československá, respektive česká koruna prošla za to století, které si připomínáme?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Prošla si vším možným, prošla si samozřejmě obdobími těžkými, tak jako celá Česká republika, prošla si například i měnovou reformou v roce 1953, která je dodnes v paměti lidí, ale nejen těch pamětníků, ale i těch následných generací brána jako ukázka, co všechno se může s měnou stát, jestli že tedy je ponechána jakési libovůli nebo dokonce zlovůli vlády nebo politiků, nebo prostě té garnitury, která zrovna je u moci. To je další věc, která velice výrazně Čechy varuje i v současnosti. Takže když například Česká národní banka se rozhodla intervenovat v roce 2013, uměle oslabovat korunu, tak v tom spousta Čechů viděla právě určitou reminiscenci toho roku 1953 a viděla v tom, co si že zase jakási vládní garnitura, lidé u moci, se snaží nebohý lid obrat o jeho úspory. Já myslím, že to srovnání není úplně na místě těch dvou, nebo vůbec není na místě intervenčního režimu České národní banky a měnové reformy roku 1953, ale podstatná část veřejnosti tam prostě silnou souvislost viděla. A myslím si, že si z toho vzala i Česká národní banka velké ponaučení, jak opravdu složité je v České republice, která je tak jakoby spjatá se svojí měnou, tedy veřejnost, jak je obtížné činit jakékoliv kroky, které vyvolávají byť jenom zdání toho, že snad tu korunu oslabuje, nebo že ji bere kupní sílu, to je opravdu něco, na co jsou Češi neuvěřitelně citliví. Neuvěřitelně hákliví. Já bych řekl, že jen málo národů ve světě je takto hrdých na svoji měnu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Já si sama pamatuji období, kdy v Německu přešli z marky na euro a opravdu ty první, no, nejenom měsíce, ale i roky bych řekla, byly hodně těžké.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Myslím, že je to těžké pro jakýkoliv národ se vzdát své měny, ale pro některé národy je to těžší a pro některé lehčí, takže například když přijímali euro v Pobaltí, tak tam byl silný příběh ten, že jestliže prostě budou mít měnu, kterou má také Německo, která je řízena, řekněme, z Frankfurtu z tamní centrální banky, tak ta hrozba, která číhá za hranicemi, ta ruská hrozba, nebude tak akutní, protože prostě Rusko si přece jen nedovolí jen tak zaútočit třeba na země, které sdílí stejnou měnu s Německem, to by přece byl tak trochu přece útok na Německo, takže…

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na eurozónu.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Na eurozónu. A to je samozřejmě Německo, Francie, takže tento podstatný příběh ulehčoval právě pobaltským zemím přijmout euro, ale my nemáme takto silný příběh v České republice a navíc tehdy jsme, troufám si říct, tou svoji národní měnou spjati více než byli ti Lotyši, Estonci nebo Litevci, a proto tedy tady mají tak těžkou roli ti, kteří chtějí přesvědčit veřejnost, že euro je tou správnou cestou a proto tady pozorujeme snad největší odpor vůči jednotné měně ze všech zemí Evropské unie, snad s výjimkou loučící se Británie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak se s eurem spokojili nebo vyrovnali Slováci, tady se vracíme vlastně k té československé měně?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Slováci se s eurem vyrovnali dobře. Já si myslím, že v tuto chvíli Slováci nijak nelitují toho, že by se vzdali své měny, své slovenské koruny. Neprojevilo se příliš například to, že by tady došlo ke zdražení po přijetí eura v roce 2009.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jste si tím jist?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Ano, ale Slovákům pomohlo to, že přijímali euro v době finanční krize, tehdy tedy byly dosti silné ty takzvané deflační tlaky, to znamená, opak inflace, to znamená spíše tlaky na pokles cen, a to trochu pomohlo utlumit ten prvotní náraz možný, který byl určitě možný z toho zdražení, protože víme, že třeba v tom zmíněném Německu přezdívali dlouho po zavedení eura tuto měnu jako takzvané /nesrozumitelné/, takže ke zdražení třeba v tom Německu došlo po přijetí eura, ale na Slovensku, což ale bylo dáno do značné míry právě probíhající finanční krizí, byl rok 2009, jak jsme řekli, a kdy tedy fungovaly silné tlaky na pokles cen, a to právě umožnilo ustát Slovákům ten náraz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A pomohlo zavedení eura slovenské ekonomice celkově?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Domnívám se, že nepřímo, a to tak, že Slováci byli po letech mečiarismu v 90. letech vlastně ekonomicky na tom dosti špatně, byli ekonomicky rozloženi, ale nastoupili Dzurindovy vlády na přelomu milénia a ty vlastně provedly velice úspěšné reformy, liberální reformy, reformy trhu práce, reformy veřejných financí. A tyto reformy činily z velké části proto, že vyhlíželi euro a že věděli, že pokud euro mají přijmout, tak musí takto svoji ekonomiku reformovat, takže ji reformovali a na základě toho pak mohli přijmout v roce 2009 jednotnou měnu. A dnes se ekonomice slovenské daří z velké části proto, že právě provedla ony reformy, takže není to až takto euro jako takové, ale spíše ta motivace, kterou to euro vyvolalo a která vedla k tomu, že Slováci provedli ty důležité reformy a že se zbavili toho stínu mečiarismu, který nad tou zemí byl a který hrozil, že bude dále tedy oslabovat její ekonomický výkon.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zavedení eura na Slovensku předcházelo ještě ale rozdělení Československa v roce 1992, respektive k 1. lednu 1993. Jak tento fakt se promítl do koruny české po té slovenské?

Lukáš KOVANDA, ekonom
To byl vlastně velice zajímavý okamžik právě v dějinách koruny, protože k té vlastní odluce došlo trochu později než k odluce státu, to znamená, my jsme přes měsíc, někdy tuším, teď do začátku února roku 1993 v podstatě byli se Slovenskem v měnové unii, ale následně tedy bylo seznáno, že to není udržitelný stav a došlo k odluce čistě ryze a úplně i na té úrovni těch jednotlivých měn. A pak se tedy jeden čas vyvíjela slovenská měna dosti nepříznivě vůči té české, to bylo právě to období mečiarismu, kdy opravdu investoři spíše se ze Slovenska stahovali, protože měli obavy z toho, kam to s ekonomikou tamní půjde a v tom důsledku vlastně oslabovala i měna slovenská. Já si pamatuju, já jsem byl v té době kluk a víme, jak jsem sledoval s určitým pocitem uspokojení, že ta slovenská měna je vůči té české koruně stále slabší, že tedy jsme si vedli lépe a bral jsem to jako pocit vítězství, jako kdybychom Slováky poráželi v hokeji nebo něco takového. A netušil jsem ještě moc, co za tím tehdy je, že za tím je třeba právě mečiarismus a další faktory ekonomické či politické.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
První ministr financí Alois Rašín novou ekonomiku republiky vtěsnal do známého výroku pracovat a šetřit. Jaká vize podle vás charakterizuje tu současnou ekonomickou politiku?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Já si myslím, že pořád ta Rašínova slova trochu resonují, že pořád jsou v tom našem kulturním dědictví. Češi jsou pracovitý národ, když se podíváme na počet odpracovaných hodin ročně, tak máme o 400, možná o 500 hodin více napracováno než třeba Němci. Češi jsou také národ spořivý, lépe řečeno národ, který se tolik nezadlužuje. Jak máme silný vztah ke koruně proti jiným národům nebo k národní měně, budeme-li obecní, tak máme také poměrně silný odpor k dluhu, k zadlužování, takže například zadlužení domácností, jakkoliv slýcháme o různých exekucích a tak podobně, tak vlastně v porovnání třeba se západní Evropou, ne úplně tedy ze zeměmi Německa, Rakouska, ty už patří trochu do toho naše spořílkovského okruhu, řeknu-li to takto, ale třeba s Dánskem, Nizozemskem, Velkou Británii, nebo za oceánem se Spojenými státy, tady jsme hodně opatrní v tom zadlužování a trochu tedy stále nás oslovují ta Rašínova slova, že to šetření je pro nás jakási ctnost a zadlužování je vždy viděno skrze prsty, jako proč si ten dluh bereš, proč zrovna musíš si brát cizí zdroje, k tomu mají Češi prostě zase historický kulturní určitý odpor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No, ale není to trošku v protikladu s tím, kolik lidí se dostává právě do těch dluhových pastí?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Do určité míry samozřejmě ano, nicméně když se podíváme zase třeba na údaje Eurostatu, jak Češi plní svoje povinnosti dluhové, své závazky, tak jsme na tom velmi dobře. My jsme skoro na tom nejlépe skoro v celé Evropské unie, tam musíme rozlišovat dvě věci, my úplně nemáme data za to, proč vlastně ti lidé se do exekucí dostávají, řada lidí v podstatě zkouší, co systém dovolí, to znamená, jedou načerno tramvají a teď zapomenou, nebo chtějí zapomenout na to, že mají někam přijít uhradit pokutu, a ta pokuta v běhu let bobtná, kumuluje se a najednou prostě zjišťují, že dluží třeba desetitisíce kvůli tomu, že před lety, před lety jeli načerno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak z exekucí se stal také, jak vím, velký byznys.

Lukáš KOVANDA, ekonom
To ano. Já nechci říkat, že všechno to jsou jenom nezaplacené pokuty na tramvajenkách. Určitě je spousta, spousta lichvářů a spousta finančních podvodníků, řekněme, takto, vyvrhelů společnosti se snaží v tíživých společenských případech se nějakým způsobem svést, na tom inkasovat. A je pak z hlediska legislativy velice důležité umět alespoň rámcově rozlišit ty případy, kdy tedy člověk si za to zadlužení může sám, a kdy se tam dostal souhrou nějakých neblahých okolností, včetně třeba i nějakého až takřka kriminálního jednání, ale obecně stále i přes toto všechno se domnívám, že Češi jsou ve svém přístupu k dluhu velice odpovědným národem, odpovědnější i než řada evropských národů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jste hovořil o té naší pracovitosti, tak promítne se to počet těch odpracovaných hodin, jeden z nejvyšších v Evropě i do platů, do mezd, když porovnáme, a to trvá už mnoho let, třeba mzdu v Rakousku, nebo Německu, abychom nechodili nějak daleko, tak tam je pořád velký nepoměr?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Máte pravdu, ale je tam také nepoměr co se týče cenové hladiny, to znamená, Německo je vyšší cenová hladina, například bydlení, nebo když chcete jít v Německu do restaurace, tak je to nákladnější určitě výrazně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Služby také jsou hodně drahé.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Ty mzdy v České republice by mohly a měly být na vyšší úrovni. A nejsou proto, že my jsme velice pilní, ale, a teď asi naštvu některé posluchače, ale já to hned pak vysvětlím, nejsme úplně produktivní, ale ta produktivita, ona často se tato ekonomická veličina zaměňuje právě s tou pilností, ale produktivita, to není jenom produktivita práce, to je produktivita kapitálu, a do kapitálu ekonomové v tomto širším smyslu slova řadí například stroje, nebo továrny, nebo organizaci práce, řekněme, to jak, kvalitně jsou lidé vedeni, to znamená, jak kvalitní je management, to, jak kvalitní mají stroje, to, jak kvalitní jsou továrny, ve kterých pracují. A tady pokulháváme za Německem, Rakouskem. To znamená, že z důvodu tohoto horší, řekněme, technologického vybavení, souvisí to i s tou stovkou let uplynulou, protože samozřejmě jsme byli zatíženi obdobím socialismu, komunismu, kdy jsme stagnovali, zaostávali ekonomicky za Německem, a to stále se projevuje v tom, jak jsme na tom, víme, že všechny ty velké průmyslové podniky, automobilky BMW, Mercedes, Siemens, a tak dále, to jsou prostě velké německé podniky, které mají globální dosah. Kolik takových podniků, které, řekněme, jsou na špici té inovativní vlny, kolik takových podniků máme v České republice. Nechci říkat, že žádné, ale je jich málo v porovnání s Německem, a to právě vede k tomu, že je tady celkově nižší mzdová úroveň, i když pracujeme více než Němci, ale oni mohou pracovat méně, protože mají ty lepší stroje v těch svých továrnách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hospodářské noviny nedávno zveřejnily unikátní mapy, ze kterých můžeme vyčíst, kde se u nás žije nejlépe, kde jsou nejvyšší mzdy, ale i čerstvý vzduch. Metropoli se příliš nedaří. Ten index zohledňuje nejen skutečnou výši mezd, ale také třeba nezaměstnanost a také stav životního prostředí. Jak dopadlo porovnání těch jednotlivých regionů?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Když se vlastně vemte ta čistá mzda po očištění a všechny ty faktory, třeba o výši právě cenové hladiny, tak vlastně vychází, že třeba v Libereckém kraji je vyšší mzda než v Praze, taková ta zášť, která je někdy cítit vůči Pražanům, že oni si žijí tak nějak velmi dobře, lépe než zbytek republiky, to úplně neplatí. I když zohledníme třeba právě cenu bydlení v Praze. Nedávno vyšel jiný průzkum, jiné šetření, ale na podobnou notu, dělal ji Český statistický úřad. A jsou tři kraje v České republice, kde nejčastěji uvádějí, abych byl přesný, že mají problém vyjít se svými příjmy. A ty tři kraje jsou Ústecký kraj, Moravskoslezský, tam tohle demonstruje nebo uvádí zhruba 12 % domácností, a hned třetí je Praha s 11 % domácností, které uvádějí, že nemohou vyjít, nebo že obtížně vychází se svými příjmy. To mě osobně velmi překvapilo. Zase je to ze stejného důvodu jako i tento výzkum, který citujete, protože Praha zase je uváděna jako přece bohatý region, kde se lidé mají dobře, ale třeba s Karlovarským krajem je to neporovnatelné, protože v Karlovarském kraji jenom asi 2 % domácností uvádějí, že vychází obtížně se svými příjmy, a v Praze je to tedy víc než 5krát tolik domácností. Takže je to dáno více faktory, ale tím klíčovým je cena bydlení. Takže ano, Pražané mají vyšší mzdy, než jinde v republice, je tedy nejvyšší průměrná mzda v metropoli, ale když se pak od toho odečtou třeba právě ty náklady na bydlení, tak už se tento náskok Prahy smazává, dokonce Praha se ocitá mezi třemi nejhoršími regiony České republiky v tom, jak si domácností stojí a jak mohou vycházet se svými příjmy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Švýcaři mají novou fialovou bankovku v hodnotě tisíc franků, patří mezi platidla s nejvyšší hodnotou na světě. Konfederace tak jde svým způsobem proti trendu, protože mnoho zemí naopak postupně ruší bankovky s takovou vysokou hodnotou a vůbec v Evropě jaksi klesá používání hotovosti. Jak se díváte na cestu Švýcarska?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Ano, je dosti netypická, protože třeba sousední eurozóna, můžeme to tak říct, to samozřejmě pořádá zátah na ty měny, nebo na ty bankovky velkých nominálních hodnot, zejména tedy na tu pětiseteurovou bankovku, takže Švýcaři se v tomto do určité míry vymykají, opravdu ten tisíci frank švýcarský je bankovkou snad s největší, nebo s druhou největší kupní silou na světě, ještě v Singapuru mají takto velmi silnou, co se kupní síly týče, bankovku. Švýcaři jsou velice zatíženi na tu hotovost, což zase souvisí s kulturním dědictvím tamním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tam se vlastně předpokládá, že většina lidí má v peněžence prostě hotovost?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Já bych řekl, že Švýcaři jsou v jistém ohledu, když jsme se tady bavili na začátku o té koruně, trochu podobní těm Čechům v tomto, že jsou hodně spjati s tou svojí měnou a přitom berou také jako odkaz nějakého kulturního historického dědictví, také švýcarský frank je vlastně velice kvalitní měna, když porovnám korunu a švýcarský frank, tak jsou to obě kvalitní měny, ale česká koruna není až tak kvalitní jako švýcarský frank z hlediska globálního, řekněme, že koruna je jakýmsi švýcarským frankem střední a východní Evropy, to si troufnu říci, pro svoji solidnost, stabilitu, právě to, že se ji vyhnula nějaká inflační perioda v historii, ale švýcarský frank je brán jakožto takzvané bezpečné útočiště na celém světě, to znamená, kdykoliv je krize někde na světě, nebo kdykoliv se schyluje ke globálnímu ekonomickému útlumu, tak investoři jako prchají do švýcarského franku takzvaně, to znamená, že nakupují švýcarský frank, ukládají si do něj své úspory, protože té švýcarské měně věří a zejména ji věří samotní Švýcaři. A proto bylo také velice pro ně obtížné si představit, že by snad měli vstoupit, když o tom byla debata, že by měli vstoupit do eurozóny, takže nyní kromě toho, že tedy takto jsou svázáni s tou svojí měnou, tak jsou svázáni s tou měnou i ve formě hotovosti, nejsou ochotni do takové míry jako třeba skandinávské národy, zejména Švédové, přecházet na tu bezhotovostní směnu, na ten bezhotovostní platební styk. A mají pocit toho, že by snad i v rámci úcty k tomu kulturnímu dědictví měli ctít i tu hotovost jako takovou a proto tedy je tam tak obtížné zavádět bezhotovostní změnu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A co dělá vlastně švýcarský frank tak silný, co mu dodává tuto pozici, už jste říkal, solidní měna ano, ale čím je to tedy tak specifický?

Lukáš KOVANDA, ekonom
To je velmi dobrá otázka, která vlastně míří do historie, stovky let vlastně nazpátek Švýcarsko je zemí, která je neutrální, která vždy byly vklíněna mezi ty obrovské velehory do těch jednotlivých kantonů, toto vytvářelo určitý pocit sounáležitosti jednak mezi Švýcary, že tedy musí si v tom obtížném prostředí těch velehor nějakým způsobem pomáhat, musí spolu umět žít, takže dneska je tam silný institut referenda, ale také to bránilo tomu, aby Švýcarsko bylo nějak dobyto nějakou velmocí, nebo ty hory přece jenom chránily ty Švýcary, a to vedlo k tomu, že si právě Švýcarsko uchovalo svoji neutralitu. A pak, když se vlastně rozvíjelo bankovnictví, tak Švýcarsko bylo jakousi oázou určité jistoty, bylo prostě jisté nebo velmi jisté, nic není úplně jisté, zejména ve světě financí, poměrně velmi jisté dát prostě si do Švýcarska své úspory, a nezapomeňme, že Švýcarsko sousedilo s velmi bohatými, nejbohatšími částmi tehdejšího světa, ať už se jednalo o Německo, které je nad Švýcarskem, nebo o severní Itálii, která je pod Švýcarskem, nebo i ostatně u Francie. A ze Švýcarska se vyvinula země, která dávala velkou jistotu, že když tam tedy bude uloženo bohatství, že tam bude uloženo, jistě, rozvinulo se švýcarské bankovní tajemství, švýcarské bankovnictví…

Zita SENKOVÁ, moderátorka
I když co se týče těch účtů, tak bychom tam našli různé uživatele těch účtů, kdo si uložil v konfederaci peníze?

Lukáš KOVANDA, ekonom
To určitě ano, ale ono už to švýcarské bankovnictví a to bankovní tajemství není, co bývalo, jako před 40 lety, 50 lety to mohly být úplně anonymní účty, tam opravdu nějaký gauner, nějaký, řekněme, diktátor z Afriky si mohl ukládat velké prostředky, které nakradl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Taky že uložili.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Taky že uložili. A v podstatě se v té době na to nedalo přijít, ale v souvislosti s globální finanční krizí před 10 lety nastal celosvětový zátah na různé daňové ráje, na země s bankovními tajemstvími, jako je třeba Švýcarsko nebo Lichtenštejnsko, do jisté míry třeba i Rakousko, a vedlo to k tomu, že už vlastně dnes to bankovní tajemství pověstné švýcarské není tím, co bývalo a zdaleka už není tak střeženo a tak nedobytné toto tajemství jako bývalo před nějakými desítkami let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vracím se ještě k výhodám a nevýhodám měny virtuální, respektive používání hotovosti. V čem vidíte tu největší devizu mít tedy tu hotovost v peněžence?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Myslím si, že tou devizou je nakonec soukromí a určitá anonymita, protože jakmile provádíme transakci, která je bezhotovostní, tak si musíme říci, že o té transakci kdykoliv se bude moci dozvědět nějaká třetí strana. A nemáme nikdy úplně pod kontrolou, která třetí strana to být může, víme, že všechna data jsou nějakým způsobem využitelná, či v horším případě zneužitelná. A placení tou hotovostí dává jistotu, že třetí strana, pokud nechceme, o tom nemusí vědět, takže samozřejmě nás napadá spousta možností, kdy toho lze využít, nemusí se jednat pouze o to, když kupuje milenec své milence na záletech drahý šperk, ale může se jednat třeba i o to, kdy člověk, který je nemocný, má nějakou chorobu, nechce, aby někdo třetí věděl, jaký je jeho zdravotní stav a chce si koupit prostě ty léky za hotovost, aby nebyla vůbec žádná možnost, že se někdo prostě domákne toho, jaká je jeho choroba a do jaké lékárny chodí nakupovat léky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Také máme své finance, výdaje pod kontrolou?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Je to tak, protože ten bezhotovostní styk stimuluje naší mysl, tak že utrácíme rychle, jako že nevidíme to, jak nám mizí, ať už ty bankovky nebo mince.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lukáš Kovanda, ekonom a jeho názory. Já vám za to děkuji a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Hezký den, děkuji za pozvání, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře