Krásní lidé dostávají lépe úročené půjčky. Jsou i inteligentnější než ti oškliví. Majitelé sněhově bílých zubů mohou počítat s vyšší mzdou. A nejlepších výdělků se striptérky dočkají tehdy, procházejí-li zrovna „předovulační“ fází menstruačního cyklu – neberou-li ovšem antikoncepci.
To jsou všechno závěry, k nimž v posledních letech dospěli vědci, hlavně ekonomové, ze špičkových světových univerzit. Dokazují, že takzvaná ekonomie krásy (podobor ekonomie, jenž primárně zkoumá dopady fyzického vzhledu sama o sobě na šance na pracovním trhu) a vše, co s ní souvisí, slibně rozkvétá.
S tímto rozkvétáním ovšem zároveň uvadá, bere za své, víra mnohých, že lidé se při opravdu klíčových rozhodnutích – jímž je například to, zda přijmout či nepřijmout toho či onoho uchazeče – řídí rozumově a objektivně, nikoli na základě subjektivních sympatií či třeba „chuti diskriminovat“.
Bohatý táta, krásná máma
„Lidé si nejspíše uvědomují, že je krása na pracovním trhu důležitá,“ řeklloni autorovi blogu Daniel Hamermesh, průkopník ekonomie krásy (první studii na toto téma napsal v roce 1994) z univerzity v texaském Austinu. „Myslím ale, že si neuvědomují, jak přesně důležitá je v porovnání s jinými okolnostmi, které o úspěchu také mohou rozhodovat.“Hamermesh právě nyní píše knihu Beauty Pays (Krása se vyplácí), v níž shrnuje výzkum ze sféry ekonomie krásy a která vyjde v příštím roce pod hlavičkou Princeton University Press. Podle něj krása nerozhoduje pouze na pracovním trhu, nýbrž i na pomyslném trhu sňatkovém. Tedy alespoň ženská krása. „Z hlediska ženy nehraje mužův vzhled na sňatkovém trhu velkou roli,“ podotýká. „Dobře vypadající žena si ale vybere muže, který vydělává více.“
Ekonomové krásy tak vlastně dávají cifernou, statistickou, prostě vědecky působící podobu „lidovým povídačkám“. Třeba té, že muži – mohou-li si vybírat – letí po krásných ženách a ženy – mohou-li si vybírat – po bohatých mužích. „Znáte písničku Summertime z opery Porgy a Bess? Zpívá se tam „tvůj táta je bohatý, tvá matka krásná.“ Zamyslete senad tím: bohatý táta – nic o tom, jak vypadá; a krásná máma – nic o tom, jak je zámožná,“ přiznává Hamermesh, že mnohými z nedávných zjištění ekonomů krásy se zlidovělé popěvky už dávno jen hemží.
Při zkoumání pracovního trhu užívají ekonomové krásy dvou zásadních pojmů – „prémie za krásu“ a „pokuta za ošklivost“. Prémie za krásu je přitom obecně nižší než pokuta za ošklivost. Lidé se prostě v souhrnu spíše shodnou na tom, kdo je vskutku ošklivý (a kdo tedy se bude muset spokojit s nižší mzdou, než na jakou by dosáhl/a, kdyby vypadal/a alespoň průměrně), než na tom, kdo je opravdovým hezounem či krasavicí (a kdo se tedy bude moci těšit z vyššího než průměrného příjmu, a to jen a pouze pro ony pověstné krásné modré oči).
Hamermesh a další ekonomové krásy analyzovali prémii za krásu u různých profesí – právníky či učiteli počínaje, hráči amerického fotbalu konče. „Vždy je to stejný příběh. Nezávisle na tom, jak jsou úspěšní, mají pohlednější zaměstnanci či hráči vyšší plat.“ Týmy amerického fotbalu z krásy hráčů profitují; lidé na stadionech i u televizních obrazovek chtějí vidět spíše ty atraktivní, přitažlivé a urostlé. Právníci v soukromé sféře zase vypadají lépe než jejich kolegové ze sféry státní – ty totiž zaměstnává stát, nevybírají si je klienti, pro něž je vzhled právníka zpravidla klíčovým kritériem, podle něhož se rozhodují – ať již vědomě, či ne -, zda si jeho služby koupí.
Dluhy tlustých
Fyzický vzhled však nevypovídá jen o šancích na pracovním, případně sňatkovém trhu. „Obézní lidé mají tendenci kupit i vyšší dluh,“řekl autorovi blogu ekonom Charles Horioka z Ósacké univerzity. Cituje přitom studii svého kolegy, Šinsuke Ikedy, jenž si zmíněnou souvislost vysvětluje tak, že tloustnou spíše ti, kteří nejsou příliš disciplinovaní, jimž chybí trpělivost, a kteří tedy i nadmíru utrácejí a zadlužují se. To dle Horioky částečně vysvětluje skutečnost, že zatímco Spojené státy, kde se mluví o „epidemii obezity“, „daly“ světu i finanční krizi, krizi ze zadlužení, Japonci jsou stále poměrně štíhlí – a spořivost tamního obyvatelstva je mnohem vyšší než v USA.
Jinou z hojně zmiňovaných příčin krize je až příliš snadno dostupný úvěr v době před jejím propuknutím. I tady mohla krása sehrát svoji roli. Výzkum Newyorské univerzity odhalil, že krásní žadatelé o půjčku mají o 1,41 procenta vyšší šanci žádaný obnos získat než průměrně obdaření, ale jinak úplně stejní (se stejnými záznamy o splátkách předchozích půjček, s totožným příjmem či postavením v zaměstnání) klienti finanční instituce (viz článek). Hezcí platí v průměru i o 81 bazických bodů nižší úroky. Autorka výzkumu jako svoji „laboratoř“ využila portál Prosper.com, americký online trh s půjčkami. Přišla i na to, že černoši mají stejnou pravděpodobnost získat půjčku jako běloši, ale platí na úrocích o 139 až 146 bazických bodů více. Černoši přitom nevykazují vyšší míry delikvencí. Naopak, což je nejzajímavější, krasavice a hezouni, jež se k půjčce dostávají relativně nejsnáze s poměrně nízkými úroky, selhávají ve splácení úvěru třikrát častěji než průměrně vypadající dlužníci. Za tímto iracionálním jednáním je nutno zřejmě hledat skutečnost, že lidé prostě mají „chuť diskriminovat“, i když je to iracionální. Jak v roce 1961 popsal Gary Becker, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, chuť diskriminovat vyplývá z toho, že lidé jednoduše pociťují nevoli přicházet do kontaktu a spolupracovat s některými typy jiných lidí.
Šmucler a bílé zuby
Při četbě studií a rozborů ekonomů krásy se skutečně zdá, že svět je vším, jen ne spravedlivým: oškliví mají nižší platy, tlustí zase větší dluhy a krásní… jsou inteligentnější. Ve studii v překladu přímo nazvané „Proč jsou krásní lidé inteligentnější“ tak argumentují Satoshi Kanazawa z London School of Economics a Jody Kovar z Pensylvánské univerzity (viz článek). Dvojice ekonomů vychází z kvarteta předpokladů, které podporují empirickými důkazy: inteligentnější muži spíše dosahují vyššího postavení; výše postavení muži mají větší šance, v porovnání s níže postavenými, „sbalit“ krásnou ženu; inteligence je dědičná; krása je dědičná. Jestliže jsou tyto předpoklady platné, musí být logicky platný i závěr, že krásní jsou inteligentnější. Krása navíc funguje i jako signál dobrého zdraví protějšku (tedy i potomstva). Význam fyzické krásy totiž podle dvojice ekonomů stoupá se zamořeností životního prostředí parazity, toxiny či patogeny (jejich nadměrné působení na plod a během růstu dítěte například snižuje symetrii tváře, což je jeden ze zásadních atributů krásy). Zvláště v zamořeném prostředí je nutno „dobře vybírat“, neboť tak lze jedině zabránit intoxikaci potomstva.
Řečená studie patrně potvrzuje závěr jiného výzkumu, který provedli ekonomové Giam Pietro Cipriani a Angelo Zago z Veronské univerzity. Shledali, že krásní studenti jsou úspěšnější u zkoušek. Proč jsou krásnější zároveň v průměru i úspěšnější, to se ovšem u obou pohlaví liší: u mužů proto, že ošklivci si vedou opravdu velmi špatně; u žen ošklivky podobně postiženy nejsou, naopak se nadstandardně daří nad průměr vyčnívajícím krasavicím. A nikoli proto, že by svým vzhledem oslnily profesory – výsledky, a to je to nejdůležitější, totiž byly mnohem průkaznější u písemných než u ústních examinací. Nešlo tedy o diskriminaci, leč o schopnosti! Nespravedlnost světa tedy není nekonečná. Navíc i s ní jde něco dělat. Třeba vydat byrokratický „befel“, že se bude fluoridovat voda. tak jako v mnoha místech USA po druhé světové válce.
Tři roky stará studie ekonomů Sherry Gliedové a Matthewa Neidella z Kolumbijské univerzity s názvem „Ekonomická hodnota chrupu“ (viz článek) totiž uzavírá, že děti, které v USA vyrůstaly v lokalitách s fluoridovanou pitnou vodou, se v dospělosti dočkaly zhruba o čtyři procenta vyšších mezd. Fluoridace vody totiž přispěla k menší kazivosti chrupu, což pak vyústilo ve vyšší úspěšnost při pracovních pohovorech. Efekt je nejvíce patrný u žen s nízkým socioekonomickým statutem: například zvýší-li černošská dívka během prvních pěti až sedmi let života (kdy je dobrá péče o chrup zásadní pro zdraví čtyř předních „dospěláckých“ zubů – nejviditelnější komponenty úsměvu) konzumaci fluoridované vody o deset procent, může v dospělosti počítat s jedním dolarem navíc na každou odpracovanou hodinu. Voda se fluoridovala i v Československu. Na sklonku roku 1988 se od ní upustilo. Možná z důvodu obav pohlavárů o zdraví obyvatelstva (fluor sice prospívá chrupu, v přemíře prý ale způsobuje rakovinu, deformace novorozeňat či snížení inteligence poškozením mozku dětí), spíše ale z důvodu ekonomických. Přece jenom to něco stálo. O „renesanci“ fluoridace dnes usilují někteří stomatologové, třeba bývalá ikona televizního pořadu Tabu Roman Šmucler. Ten argumentuje bělobou a zdravím dětského chrupu. Jelikož vstupujeme do éry globálních přesunů pracovních sil, lze – po přihlédnutí ke studii Gliedové a Neidella – argumentovat i lepšími vyhlídkami českých dětí na americkém, ba možná i globálním trhu práce.
Striptérky, žádné pilulky
Bílé zuby, libý vzhled, urostlost – to jsou dobře pozorovatelné atributy. Na výši výdělků má však vliv i krása, jež je takříkajíc skrytá, „chemická“, a již lidé vnímají podprahově. V případě žen v tomto ohledu hraje důležitou roli menstruační cyklus. Ten akcentuje v každé své fázi odlišnou podobu ženskosti, jak ukazují vědecké výzkumy. Tak třeba s blížící se ovulací, když jsou nejnáchylnější k oplodnění, ženy přirozeně voní více přitažlivěji (ukázal v roce 2006 tým kolem českého antropologa Jana Havlíčka v žurnálu Ethology), jsou atraktivnější ve tváři, vzrůstá symetrie jejich těl i verbální um, přičemž klesá poměr pas-boky. Oblékají se vyzývavěji. U mužských partnerů stoupá ochranářský půd, žárlivost a ostražitost vůči „kamarádům, co by také rádi“.
Striptérky, tanečnice a jiné pracovnice lechtivého byznysu maximalizují v této fázi své výdělky. Alespoň to říká dva roky stará studie tria psychologů z Univerzity v Novém Mexiku (viz článek). Ti zkoumali vliv údobí menstruačního cyklu na výši výdělku – sumy, již jsou muži erotickým pracovnicím ochotni zastrčit za kalhotky. Mužští zákazníci jsou k nim, blíží-li se ovulace, podvědomě přitahováni více než k jejich konkurentkám ze stejného podniku. To však platí jen pro tanečnice, jež neužívají antikoncepci. Pokud dotyčná pravidelně polyká pilulku, výdělek z „předovulační“ (pokročile folikulární) fáze se rázem propadá na úroveň toho z fáze „poovulační“ (luteální). Antikoncepce totiž způsobuje, že se žena nachází ve stavu hormonálního pseudotěhotenství.
Nejen krása viditelná, i skrytá krása se vyplácí.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
