Souhrnný dluh vlád jednotlivých zemí dosáhne letos podle agentury Standard & Poor’s hodnoty padesáti bilionů dolarů. To představuje šestiprocentní nárůst oproti roku 2018. V loňském roce přitom světové dluhy lámaly další rekordy. V prvním čtvrtletí 2018 vystoupal celkový globální dluh – zahrnující nejen souhrnný dluh vlád, ale i souhrnný dluh domácností a podniků – na 248 bilionů dolarů. To je jeho historicky rekordní úroveň. Nyní tento celkový globální dluh činí zhruba 244 bilionů dolarů.
Podnikový dluh roste z velké části kvůli globalizaci a technologickému pokroku a související expanzi finančních trhů a úrovně finančního zprostředkování. Zkrátka a dobře, pro firmy nebylo v minulosti nikdy tak snadné jako dnes nalézt věřitele pro svůj finanční záměr. Svoji roli hraje také zpřetrhání vazby, ať už přímé či nepřímé, peněz na zlato či jinou materii, k němuž došlo počátkem 70. let minulého století. Podobné faktory stojí za rozmachem dluhu domácností. Na úrovni vlád se zejména na Západě výrazně projevuje demografické stárnutí a přebujelá míra takzvaného sociálního státu, které nutí vlády k dalšímu zadlužování. To v souhrnu citelně narůstá navzdory finanční a dluhové krizi z doby před deseti lety, jejíž průběh zásadně zhoršilo právě již tehdy enormní zadlužení vlád řady zemí, například Řecka.
Zvláště rizikové je zadlužení Číny, zejména pak tamních podniků, které je opravdu enormní. Zadlužení Číny dokonce představuje klíčové riziko pro další zdárný růst globální ekonomiky. V podstatě kromě eskalace obchodních válek či nějakého zvlášť závažného geopolitického konfliktu nyní neexistuje srovnatelná hrozba pro globální ekonomiku, jako je právě čínský dluh.
Jakékoli enormní zadlužení je ovšem potenciálně riskantní. Toto riziko se pravděpodobněji zhmotní v době růstu úrokových sazeb nebo citelného makroekonomického útlumu. Dluh je dobrý sluha, ale zlý pán. Dokud je zadlužení plně udržitelné, dluh prospívá ekonomickému růstu a společenskému rozkvětu. Když však dluh přestává být udržitelný, stává se jeho obsluha značnou zátěží jako pro vlády, tak podniky a domácnosti. Růst neproduktivních výdajů na obsluhu dluhu totiž způsobuje, že je k dispozici méně prostředků na produktivní užití, což ve výsledku brzdí rozvoj celé ekonomiky.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
