#Lukáš Kovanda, Ph. D.

V Americe by Smartwings nejspíše zachránili

24. června 2020

Zvažovaná státní pomoc aerolinkám Smartwings vyvolala vzrušené diskuse nejen mezi ekonomy. Samozřejmě, je to socialismus. Ale buďme principiální: buďme socialističtí vůči všem, anebo kapitalisticky nedejme nikomu nic.

Smartwings mají smůlu, že nejsou americká společnost. Státní pomoci by se totiž v USA dočkaly mnohem spíše než u nás. Zvláště poté, co americká centrální banka – Fed – minulý týden začala na sekundárním trhu odkupovat i jednotlivé podnikové dluhopisy. Zní to nevinně, ale jde o přelomovou věc.

Zmíněný program Fedu lze totiž přiblížit následující analogií, hypotetickým přenesením do českého kontextu. Představme si, že by ČNB slíbila, že pokud nikdo jiný Smartwings nepůjčí, zajistí peníze sama. Nikým nevolení úředníci – říkají si centrální bankéři – by pak klidně ty peníze zajistili.

Peníze, které si vytiskli. A že nyní tisknou jako o život. Za poslední tři měsíce narostla bilance Fedu zhruba o 2 500 miliard dolarů. Pro srovnání, za prvních 95 let existence Fedu narostla asi jen o 800 miliard dolarů. Tempo růstu bilance Fedu odráží hlavně právě intenzitu jeho „tisknutí“.

Tyto nově vytištěné stovky miliard dolarů neputují přímo do oběhu. Fed za ně nakupuje hlavně dluhopisy americké vlády nebo cenné papíry navázané na hypoteční trh. A nyní tedy také jednotlivé dluhopisy amerických podniků. Nenakupuje však na primárním trhu, tj. přímo od firem a podniků. Nakupuje „jen“ takové podnikové dluhopisy, které už předtím musel koupit nějaký tržní hráč – třeba obchodní banka – od původního emitenta, tedy konkrétního podniku či firmy.

Tím se udržuje zdání, že spontánní trh je stále stěžejním hybatelem děje. To je však alibismus. Je jasné, že pokud by Fed nebyl svolný k nákupu na sekundárním trhu, bude menší poptávka – pokud vůbec nějaká – i po dluhopisech na trhu primárním, takže mnohé firmy budou krachovat, neboť jim nikdo nepůjčí.

Ostatně toto už ani nikdo nezastírá: klíčovým cílem nového opatření Fedu je, aby obchodní banky podnikům ochotněji půjčovaly. Lze to ale vidět právě tak, že jim ve skutečnosti půjčuje Fed. Peníze totiž nejsou nijak „omašličkované“. Jednotlivé obchodní banky vytvářejí nové peníze, kdykoli poskytnou nový úvěr. A jestliže by tyto peníze nikdy nevznikly a nebyly půjčeny, nebýt ochoty Fedu podnikový dluh odkupovat, je to ve výsledku Fed, kdo podnikům peníze zajišťuje. Byť zprostředkovaně, skrze jiné, už tržní hráče. Tak jako tak jde o znásilnění trhu. To proto, že tržní hráči by své peníze za současné situace sami o sobě mnohdy nikdy nepůjčili. Když však za zády mají tiskárnu dolarů Fed, o němž vědí, že ten či onen podnik či firmu prostě padnout nenechá, jistě rády půjčí.

V principu se tak situace v USA neliší od možného zachraňování Smartwings. Česko pochopitelně nemá tak rozvinutý kapitálový trh jako USA. Mnohem významnější roli při financování podniků tu hrají banky.

Tak jako v řadě jiných evropských zemí. Pokud by tedy Smartwings byly americká firma, třeba právě od minulého týdne by jejich dluh „garantovala“ americká centrální banka, tedy de facto stát jménem USA.

Byla by totiž připravena jej odkoupit či by jej už rovnou odkupovala. Tím by vlastně bankám či dalším tržním hráčům říkala, že nad Smartwings drží ochrannou ruku, takže jim tedy mohou bez velkých obav půjčovat. A činila by tak bez ohledu na to, jak příznivé či nepříznivé vyhlídky před sebou Smartwings mají, až se ekonomika opět naplno rozjede.

Jak se to principiálně liší od potenciální situace u nás, kdyby svojí garancí vláda bankám vzkázala, že také drží nad Smartwings ochrannou ruku?

Kritici záchrany Smartwings poukazují na to, že je takřka z poloviny vlastněna čínským kapitálem. Proč by měla vláda ČR zachraňovat firmu takřka z poloviny čínskou? Jenže na amerických burzách se obchoduje skoro 140 čínských firem. Nikoli jen menšinově spoluvlastněných čínským kapitálem, ale přímo většinové čínských. Včetně obra Alibaby, jehož vstup na burzu byl jedním z největších v dějinách.

Zrovna před několika dni vzbudilo poprask to, že převážně drobní investoři přihráli v přepočtu skoro 90 miliard korun jedné z čínských firem obchodovaných v USA, FanDD, jen protože její název nápadně připomíná akronym FAANG.

Podstatná část expertů takové jednání investorů přičítá právě extrémně expanzivní měnové politice Fedu, která podněcuje investice právě i do čínských akcií obchodovaných v USA. Takže kdyby byly Smartwings americkou firmu – byť spoluvlastněnou čínským kapitálem – politika Fedu by jim výrazně pomáhala a poskytovala dodatečný kapitál.

Centrální banka USA čínským firmám obchodovaných na burzách v USA i letošním vytištěním zhruba 3000 miliard dolarů v důsledku poskytuje „garanci,“ aby snáze získaly další kapitál. Tu „garanci“ zaplatí řadový Američan, třeba dražším bydlením. Expanzivní měnová politika prokazatelně způsobuje růst cen nemovitostí a jejich obtížnější dostupnost.

Ano, Trumpova administrativa se nyní snažit prosadit legislativu, která by vstup čínských firem na americké burzy omezila či znemožnila, a z burz by je ale proti tomu se zvedá vlna kritiky jak z Wall Streetu, tak z akademických kruhů, např. Harvard Law School. Zatím se ale s čínskými firmami na amerických burzách čile obchoduje a Číňani si na americký kapitálový trh čile chodí pro kapitál, který jim mocně pomáhá zajistit americká centrální banka.

Je to ve socialismus? Je. Americká centrální banka v rámci řešení koronakrize z velké části přejala doktrínu jménem tržní monetarismus. Její stoupenci míní, že – zjednodušeně řečeno – během ekonomického propadu má především centrální banka do hospodářství uměle doplňovat peníze, vytvářet „peněžní iluzi“. Doplňovat peníze, které se v něm přestaly otáčet. Recesi lze dle tržních monetaristů zmírnit či vyhladit právě tak, že se prostřednictvím „peněžní iluze“ zamezí poklesu objemu celkových výdajů a útrat v ekonomice. Když výdaje kvůli krizi či vypnutí ekonomiky neuskutečňuje soukromý sektor, musí jej prostě zastoupit ideálně právě centrální banka vydávající peníze třeba právě za podnikové dluhopisy. Případnějším pojmenováním tržního monetarismu je monetární socialismus. To proto, že „peněžní iluze“ zastírá a rozmazává, které firmy mají přežít a které ne, a ve výsledku vzniká trh, kde nikdo nekrachuje. Krachují krachy, nikdo jiný. Během koronakrize však něco takového má své opodstatnění, neboť tato krize není běžnou tržní krizí. Vyvolal ji stát tím, že celkem fungující trh vypnul, byť ze zdravotních důvodů. Měřme ale pak všem stejným metrem.

Ostatně, vždyť tak se konsenzus na začátku koronakrize ustavil i v Česku. Říkalo se přece, i v převážné většině odborných ekonomických kruhů, že je adekvátně třeba pomoci maximálnímu počtu ekonomických hráčů, od živnostníka po velké firmy. Svým způsobem bylo toto „socialistické“ řešení jediné principiální. Samozřejmě vedle toho „kapitalistického“, tedy že stát v pandemii ekonomicky nepomůže vůbec nikomu a ponechá všechny – tedy živnostníky, zaměstnance, domácnosti i podniky – zcela jejich osudu.

Když však jde o Smartwings, náhle se na toto zapomíná. Náhle se mnozí dosavadní „socialisté“ stávají „kapitalisty“. To není konzistentní. Buďme po celou dobu koronakrize buď „socialisty“, jako jimi jsou teď ještě více i v USA, anebo „kapitalisty“. Pokud chceme být „kapitalisty“, dobrá, pak ale kritizujme jakoukoli pomoc od státu, nejen tu potenciálně adresovanou Smartwings, ale i tu pro OSVČ, hospodského či kurzarbeit pro dělníka z automobilky.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře