V nadsázce lze říci, že končícímu americkému prezidentovi by měli gratulovat odvěcí antiamerikanisté s Fidelem Castrem a Hugem Chávezem v čele. Zubožil Američany tak, jak se o tom oni neopovážili ani snít.
Píše se rok 2001. George W. Bush má krátce po zabydlení v Bílém domě a vyjíždí na své první setkání skupiny G 8, osmi ekonomicky či geopoliticky nejvýznačnějších států zeměkoule. Bude se řešit hlavně americký dolar. Tuze silný dolar.
Píše se rok 2008. George W. Bush má krátce před vyklizením Oválné pracovny, možná už promýšlí, o kom a jak se zmíní v memoárech. Vyjíždí na své poslední setkání skupiny G 8. Bude se řešit hlavně dolar. Příliš slabý dolar.
Mrzuté Hokkaidó
Když Bush přijížděl na janovské setkání před sedmi lety, stál dolar více než 37 korun. Přednedávnem se vrátil ze summitu na japonském ostrově Hokkaidó – za dolar nedostanete ani patnáct korun. Vůči euru, klíčovému konkurentu na poli globálních měn, ztratila americká měna během republikánova panování 41 procent. Chřadnoucí dolar je v první řadě ekonomická záležitost, nelze mu ale upírat též geopolitické či třeba psychologické důsledky.
Ruští či čínští politici jsou dnes mnohem sebevědomější než před sedmi lety, naopak třeba američtí turisté při cestách do zahraničí po opravdu dlouhé době poznávají, co to je být „jako chudý příbuzný“ a že i takový výlet, dejme tomu do střední Evropy, je nečekaně drahý špás.
Jste-li zvyklí na jistý, docela vysoký standard, sžíváte se s horším mnohem obtížněji – ta změna vás zasáhne hlouběji, než když si v úplně stejné míře polepšíte. Plyne to z psychologické skutečnosti, takzvané „averze ke ztrátě“, že lidé přičítají mnohem vyšší váhu ztrátám než ziskům v té samé míře. Takové „zisky“ teď vychutnávají například Češi, jejichž koruna ukazuje stále mohutnější svaly nejen dolaru, ale i euru. Ačkoli mnozí ekonomové upozorňují, že „steroidem“ je v tomto případě jen spekulační poptávka finančníků, kteří v tíži globální nejistoty vidí v koruně docela bezpečnou investici, je pro Čechy příjemné vyrazit si třeba zrovna do USA po dlouhé době téměř jako „bohatí příbuzní“.
Peking to zatáhne
Teď by se Bushovi hodilo, aby si spekulanti totéž mysleli o dolaru – jenže oni ne, a není se co divit. Americký prezident při setkání G 8 reprezentoval vlastně druhou nejslabší ekonomiku uskupení, hůře je na tom už pouze Itálie. Odhaduje se, že hospodářství USA letos povyroste o 0,5 procenta. Pro srovnání, Británie čeká vzestup HDP ve výši 1,6, eurozóna 1,4 a Japonsko 1,3 procenta. Všechny ale spolehlivě zastíní Rusko, jež se těší na téměř sedmiprocentní expanzi. Medvědovi se vrací krev do žil.
Slábnoucí dolar ale pociťují úplně všichni, i ruský medvěd. Za Bushe sice kleslo zastoupení měny ve světových měnových rezervách ze 71 na 63 procent, nicméně veškeré suroviny a plodiny na světových trzích jsou stále přepočítávány právě na dolary. Zdražování komodit, energií či potravin by bylo mnohem méně citelné, nacházela-li by se americká měna v dobré kondici.
Kolosální dluh
Ale to ona není a ještě dlouho zjevně nebude. Sílu měny totiž významně určuje i výše zadlužení země. Za Bushových více než sedm let v úřadě se zvýšilo z 5,7 na 9,5 bilionu dolarů. USA tak jsou stále závislé na cizím kapitálu – a válku v Iráku či potenciální konflikt v Íránu ve skutečnosti „zacvakají“ v prvé řadě pekingští soudruzi či arabští emíři.
Ti nakupují americký dluh, dluhopisy vydávané vládou USA, případně sanují americké velkobanky (které by jinak musela křísit americká vláda) – tím, že si v nich kupují podíly. V obou případech tak činí s úlevou, že alespoň částečně uberou z pomyslné hromady dolarů, která se jim každým dnem kupí ve státních tre- zorech. Do nich směřují přebytky ze zahraničního obchodu – ať už s levnými oděvy, elektronikou, hračkami v Číně nebo s ropu v emirátech.
Nutnost zmíněné sanace bank je hlavně výsledkem hypoteční krize a stále trvající úvěrové krize, jež do vážných a vleklých patálií dostala nejen americké, nýbrž třeba i britské a švýcarské ústavy. V každém případě je americká krize další pořádnou kaňkou na již tak pořádně upatlaném obrazu George W. Bushe.
„V této administrativě jsme stoupenci silného dolaru. Vždy jsme byli pro silný dolar,“ snaží se Bush o nemožné. Zmizík na tolik kaněk ještě nikdo nevymyslel.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
