#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Upáleny kvůli neúrodě

6. srpna 2007

Za čarodějnickými procesy – středověkými evropskými i současnými africkými – nehledejme ani tak psychologii či kulturu, ale spíše ekonomiku.

V tajemnou moc čarodějnic věřily již předkřesťanské kultury v Řecku, Římě či na Islandu. Až fanaticky oddaní křesťanští učenci celou věc “ zprofesionalizovali“. Kniha Malleus Malleficarium – Kladivo na čarodějnice, kterou roku 1484 vydali dominikáni Heinrich Kramer a Jakob Sprenger, totiž našla odpověď i na otázku, odkud se moc čarodějnic bere. Prý ze soulože s mužským démonem incubem. Trest je jasný: oheň. Polívčičku si v bule, která Kladivo otevírá, přihřál i papež Inocenc VIII. Byl ale opatrnější, démonologii nechal stranou a soustředil se na hospodářská témata. „Síla čarodějnic ničí úrodu, vinné hrozny, plody ovoce…“ Převedeno do dnešní mluvy: čarodějnice mohou za nižší ekonomický výkon. Čarodějnické rozsudky vynášely v Evropě církevní i světské soudy od třináctého po devatenácté století. V Čechách a na Moravě byl nechvalně proslulým inkvizitorem Jindřich Boblig z Edelstadtu. Nákaza se později rozšířila přes oceán, dnes si oběti vybírá v subsaharské Africe či v Tanzanii. Popraveny byly v drtivé většině případů chudé a ovdovělé ženy. Ne proto, že by snad provozovaly sex s démony, ale z čistě ekonomických příčin, jichž se v uvedené bule ostatně dotkl sám papež.

Milion upálených

„Několik typů dat spolehlivě ukazuje více než jen náhodný vztah mezi čarodějnickými procesy, počasím a ekonomickým růstem,“ vysvětluje Emily Osterová, ekonomka z Harvardovy univerzity. Strůjci čarodějnických procesů byli zřetelně nejaktivnější v dobách s nižší než dlouhodobě průměrnou teplotou, jež klimatologové označují jako “ malé doby ledové“. V těchto časech docházelo častěji k rozsáhlým neúrodám, jež mezi lid zavlekly hlad a strach o život. Málo obilí, hlad a strach: viník se musel najít. Čarodějnice. Není divu, že se procesy s nimi – zprvu řízené inkvizicí, postupně s menším zastoupením jakýchkoli církevních autorit – rozšířily. Na starém kontinentě vrcholily v období od poloviny šestnáctého do konce osmnáctého století, celkem si dle odhadů vybraly zhruba milion životů, přičemž v nejzuřivějších časech bylo za den upáleno až 400 lidí. Historičtí klimatologové, například Brian Fagan, ukazují, že nejchladnější údobí zmíněné malé doby ledové nastala v 90. letech šestnáctého století a mezi lety 1680 a 1730. V té době pravidelně zamrzala Temže i kanály v Nizozemsku. A čarodějnické procesy eskalovaly. Jejich frekvence nabyla hutných podob zejména ve srovnání se “ středověkým teplým obdobím“ v tomto směru poklidným, které skončilo po 400 letech přibližně na začátku 14. století. Během něj bylo čarodějnictví vystrnaděno doslova na okraj společnosti a i většina církevních autorit té doby se přikláněla k názoru důležitého klerika devátého století, Agobarda, arcibiskupa z Lyonu, že “ domněnka o moci čarodějnic přivolávat kroupy a blesky je šílenost“. Do myslí davů se tyto osvícené názory vrátily až po roce 1800, tedy v době, kdy se začalo oteplovat, výnosy úrody stoupaly a – dnešními slovy – ekonomický výkon setrvale rostl.

Socialismus a čarodějnictví

Na čarodějnické procesy lze narazit i v 21. století. Edward Miguel, ekonom univerzity v Berkeley, zkoumal následky extrémních dešťů na množství čarodějnických procesů u etnické skupiny Sukumů v západní Tanzanii, v takzvaném Sukumalandu. Dospěl k závěru, že v obdobích, kdy nepříznivé počasí rapidně ničí úrodu, se vesničané k procesům uchylují až dvakrát častěji. Neúroda působí, ekonomicky řečeno, negativní příjmový šok a čarodějnice slouží jako “ obětní beránci“. Podle některých expertů za opětovným rozmachem čarodějnictví, k němuž došlo v šedesátých letech dvacátého století, stojí radikální reformy provedené socialistickým režimem, jenž se moci chopil poté, co země získala nezávislost. Násilná kolektivizace prohloubila frustraci obyvatelstva a negativně dopadla na relativní blahobyt. I v Tanzanii, stejně jako v Evropě dávných časů, jsou oběťmi zejména starší ženy. Zde jsou ale popravovány přímo příbuznými. „Pokud zabijete čarodějnici, není to u kmene Sukumů považováno za kriminální čin. Děláte tak cosi dobrého pro celou komunitu,“ uvedl v roce 2002 server BBC News Online. Čarodějnice si není vždy radno představovat jako vrásčité vdovy. „Odhaduje se, že ze 40 tisíc dětí, které se ocitly na ulicích Kinshasy, hlavního města Konga, bylo až osmdesát procent vyhnáno z důvodu čarodějnictví,“ napsal v roce 2002 časopis The Economist. V řadě zemí je patrná určitá obdoba čarodějnictví: v hospodářsky těžkých časech jsou vyháněny děti do ulic či je urychlována smrt u handicapovaných nemluvňat, těžce nemocných či přestárlých lidí. Děje se tak opět na mnoha místech Afriky, například v Mosambiku, Ugandě či Zimbabwe, ale třeba též v izolovaných oblastech jihoamerických And.

Vyšlo v Týdnu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře