Turecká lira se včera před půlnocí středoevropského času propadla pod psychologickou úroveň jedné koruny české, a to poprvé v historii. Dnes ráno se lira prodává za 0,976 koruny, tudíž dále oslabuje. Rekordně slabá je turecká měna také vůči dalším měnám, například americkému dolaru, vůči němuž klesla na historické minimum dnes ráno.
Lira oslabuje dlouhodobě. Stěžejním důvodem je svérázná představa staronového tureckého prezidenta, Recepa Tayyipa Erdogana, že lékem na inflaci je ve skutečnosti snižování úrokových sazeb. Tato představa, již ovšem odmítá drtivá většina světových odborných ekonomů, tvoří páteř takzvané „erdoganomiky“. Ta se projevuje ponejvíce právě extrémně uvolněnou měnovou politikou i v čase, kdy by ji valná většina jiných zemí razantně zpřísňovala. Erdogan v uplynulých letech instaloval do čela turecké centrální banky takové lidi, kteří byli co možná nejloajálněji ochotni přistoupit na praktickou aplikaci svérázu „erdoganomiky“.
Není ovšem příliš divu, že „erdoganomika“ končí fiaskem. Za dobu Erdoganova prezidentování, od konce srpna roku 2014, turecká lira oslabila proti prakticky všem měnám světa, výjimkou je argentinské peso. Česká koruna za dobu Erdoganovy vlády zpevnila vůči liře o více než 900 procent. Zatímco na začátku Erdoganova vládnutí coby prezidenta se lira prodávala o za více než 10,50 Kč, nyní už je tedy za méně než korunu. Z evropských měn už více vůči liře v dané době zpevnil jen švýcarský frank.
Po svém letošním květnovém znovuzvolení Erdogan ovšem evidentně zařazuje zpátečku. V sobotu jmenoval ministrem financí Mehmeta Simseka, někdejšího bankéře z Wall Street, stratéga americké investiční banky Merrill Lynch. Mezinárodní trhy sází na to, že Simsek s „erdoganomikou“ skoncuje, alespoň tedy v její vyhrocené podobě. V prvním prohlášení po svém jmenování Simsek opravdu deklaruje úmysl návratu ke konvenční hospodářské politice. Doslova uvádí, že „komptabilita s mezinárodními normami bude patřit k jejím klíčovým principům“.
Simsek, prvotřídní bankéř i podle západních standardů, si je samozřejmě dobře vědom nebezpečnosti svérázu „erdoganomiky“ a navíc zjevně jako jeden z mála o ní dokázal přesvědčit, alespoň zčásti, i samotného Erdogana. Ten si ostatně jistě nepřeje vstoupit do tureckých dějin jako muž, jenž zničil národní měnu a rozvrátil ekononomiku. Což je přesně to, co Turecku při pokračujícím bezhlavém uplatňování „erdoganomiky“ hrozí.
Lira v těchto dnech tedy citelně oslabuje nikoli proto, že by trhy obávaly pokračování či vyhrocení „erdoganomiky“, ale paradoxně proto, že je začíná být patrný jistý odklon od ní. „Erdoganomika“ totiž spočívá nejen v udržování nízkých úrokových sazeb v době pádivé inflace. Aby bylo za takových podmínek zachování zdání alespoň jakés takés stability, centrální banka musí mohutně intervenovat za stabilitu kursu. Vlastně uplatňuje extrémně vyhrocenou podobu přístupu, jejž v uplynulém zhruba roce praktikuje také Česká národní banka: nezvedá úrokové sazby, ale devizovými intervencemi – přímými či jen slovními – udržuje kurs měny výše.
V uplynulých dnech ale turecká centrální banka, dost možná již pod Simsekovým vlivem, opouští či zmírňuje své dosavadní nákladné, byť zastřené intervence na podporu liry, jež se staly nedílnou součástí „erdoganomiky“. Oslabování liry vůči měnám ve světě, včetně koruny, tak ještě nabralo na tempu. Což je jistě dobrá zpráva pro české turisty, jež se letos do Turecka chytají na dovolenou. I přes citelnou inflaci v zemi, pohybující se stále kolem 40 procent, by tedy měli mít relativně velmi levné nákupy suvenýrů, potravin, hodování ve restauracích a barech, různé výlety či služby.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
