Podařilo se dojednat dohodu o zóně volného obchodu mezi Spojenými státy, Mexikem a Kanadou.
Trump se bude moci soustředit na obchodní válku s Čínou.
V noci na dnešek, doslova pár minut před dvanáctou, se podařilo dojednat novou dohodu o zóně volného obchodu mezi Spojenými státy, Mexikem a Kanadou. Spojené státy s Mexikem se dohodly již v srpnu, nyní se připojuje Kanada. Nová úmluva ponese prostý název Americko-mexicko-kanadská dohoda (USMCA), a nahradí tak stávající úmluvu NAFTA.
Trhy v pondělí ráno přijaly zprávu se smíšenými pocity. Severoamerická aktiva reagovala příznivě: kanadský dolar posílil vůči americkému na nejvyšší úroveň do letošního května, sílí také mexické peso a termínové kontrakty na americké akcie. Naopak asijské trhy přijaly zprávu chladně. Vnímají ji jako pozitivní pro Severní Ameriku, nikoli pro Asii. Skutečnost, že Trumpova administrativa nyní už nebude chřestit zbraněmi na severoamerické frontě obchodního válčení značí, že se bude o to více moci soustředit na obchodní válku na frontě čínské. To nemusí znamenat nic dobrého nejen pro Peking, ale i pro další asijské ekonomiky, jejichž zahraniční obchod je závislý na dobře fungujícím vzájemném obchodě Spojených států a Číny.
Zvláště výrazné je dnes ráno posilování kanadského dolaru. Pro trhy je totiž dotažení dohody USMCA už nyní příjemným překvapením. V takto relativně brzkém termínu dohodu převážně nečekaly. Trhy navíc pozitivně vnímají, že Trumpova administrativa je s to činit ústupky a dohodu berou jako příznivý signál, že Trumpova prezidentská éra nebude představovat setrvalý posun vstříc globálnímu protekcionismu. Spojené státy v rámci dohody Kanadě garantují, že jí udělí výjimku v případě zavedení cel na dovoz automobilů. Washington také nakonec netrvá na zrušení či modifikaci kapitoly 19 úmluvy NAFTA.
Kapitolu 19 si Ottawa přes silný odpor Washingtonu před lety do úmluvy NAFTA (která vešla v platnost v roce 1994) nakonec prosadila. Kapitola 19 dává zúčastněným zemím možnost napadnout to či ono rozhodnutí druhé strany ve věci cla u expertního panelu sestaveného z odborníků obou zemí. Původně mělo jít jen o dočasný mechanismus, který se stal trvalým právě proto, že byl přijat do úmluvy NAFTA. Ottawě umožnil, aby třeba rozhodnutí Washingtonu uvalit nové clo na dovoz kanadského dřeva napadla právě u expertního panelu, a nikoli u amerického soudu, který by se ke sporu nemusel postavit tak nepředpojatě.
V prvním desetiletí milénia expertní panel posuzoval spory právě ve věci kanadského dřeva opakovaně ve prospěch Ottawy. Washington se však tehdy stejně odmítal rozhodnutí panelu podrobit. Kapitola 19 tedy nemá potřebnou politickou sílu. Navíc se nevztahuje na cla zdůvodněná Washingtonem zájmy národní bezpečnosti, jakou jsou Trumpova cla na ocel a hliník, která Kanadu rovněž poměrně zásadně zasahují. Cla na ocel a hliník nejsou dotčena ani právě dohodnutou úmluvou USMCA.
V rámci dojednávání USMCA učinila Ottawa ústupky například v oblasti zajištění lepšího přístupu na kanadský trh pro americké zemědělce, včetně amerických producentů mléka. Spojené státy také dosáhly svého v tom, že vyšší podíl (75 procent namísto dosavadních 62,5 procenta) vyrobeného automobilu nyní bude muset sestávat ze součástek vyprodukovaných v USA, Kanadě nebo Mexiku. To také není dobrá zpráva pro Asii, zejména například japonské výrobce součástek do amerických aut.
Dojednání dohody USMCA je pozitivním impulsem i pro samotou americkou ekonomiku. V letošním roce jsou Kanada a Mexiko druhým, resp. třetím největším obchodním partnerem Spojených států, v poměrně těsném závěsu za Čínou. Zatímco podíl Číny na zahraničním obchodu Spojených států činil letos ke konci července 15,4 procenta, v případě Kanady jde o rovných patnáct procent a v případě Mexika o 14,6 procenta. Další v pořadí je Japonsko, jehož podíl činí však už „jen“ 5,1 procenta. Kanada je také nejdůležitějším vývozním trhem pro 36 z 50 států tvořících USA, včetně například Alabamy, Oklahomy nebo Virginie (tedy zdaleka nejen států Kanadě geograficky blízkých).
Dojednání úmluvy USMCA poslední zářijový den večer těsně naplňuje podmínku, aby mohla být za mexickou stranu podepsána ještě odcházejícím prezidentem Enriqueem Penou Nietem. Ten ve funkci končí k 30. listopadu a americký Kongres musí být s textem úmluvy seznámen minimálně dva měsíce před jejím podepsáním. K podpisu tedy dojde poslední den mandátu stávajícího mexického prezidenta. Spojené státy se obávaly, že pokud by se to v tomto termínu nestihlo, musela by se úmluva dojednávat znova, aby ji mohl eventuálně podepsat nastupující mexický prezident Andrés Manuel López Obrador.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
