#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Smrt Petra Hájka

15. června 2009

Jak to, že všichni ti analytici, experti a ekonomové, kteří nedokázali předpovědět současnou krizi, si stále drží svá místa, ba co víc, lidé jim stále naslouchají? Tito „vědátoři“ – například drtivá většina analytiků V USA či naprosto všichni analytici v České republice – krizi nejen nepředpověděli, ale v mnoha případech naopak falešně chlácholili, nasazovali veřejnosti růžové brýle a doslova se vysmívali tomu málu svých kolegů, kteří – správně, jak se ukázalo, a podobně přesvědčeně – črtali mnohem temnější předpovědi vývoje ekonomiky*.

Výzkum Dona Moorea z pittsburské Carnegie Mellon University, o němž aktuálně referuje New Scientist, může být odpovědí. Závěr – podložený výsledky simulace lidského jednání v příslušných podmínkách – je jasný: lidé mají sklony věřit spíše radám, jejichž původce srší sebevědomím, přesvědčením o své pravdě a černobílým viděním světa, než „vědecky opatrným“, kvalifikovaným, tudíž nikterak křiklavým doporučením lidí, co opravdu něco vědí (a proto se také mohou jevit jako poměrně nejistí; pravda opravdu nebývá černá či bílá).

Chce-li tedy analytik, aby mu trh věřil, aby byl zván do televize jako „mluvící hlava“, aby mu zaměstnavatel přisypával v bonusech, je lepší rozhodným způsobem hlásat jednu údernou „pravdu“ (případně, nenalézá-li ji, vézt se stádově s trendem), než – mnohem rozvážněji a moudřeji, ale to v danou chvíli málokoho zajímá – přemítat, že „za těch a těch podmínek, s takovou a takovou pravděpodobností možná nastane to a to.“ Ti, co tuhle formu zvládali před krizí, zvládají ji jistě i dnes. A že byl obsah chybný? To je druhořadé.

Petr Hájek, poradce prezidenta Václava Klause, není analytik. Jako bývalý novinář je ale možná ještě o něco zběhlejší stran psychologie davu. Právě média do davů úderné „pravdy“ ráda hustí. A Hájek v knize Smrt ve středu předstoupil s „pravdou“ svojí. Je jiná. Údernost jí ale nechybí. I proto se média „chytla“. Je blázen, uzavírají mezi řádky.

Asi to blázen je. Musí být, chce-li být jiný a přitom úderný. Navíc, kdo, když ne blázni, boří klišé doby? Některým bláznům holt dějiny dají za pravdu – stanou se z nich zpětně průkopníci a proroci (jako z nemnoha analytiků, co předpověděli krizi) -, kdežto bláznovství těch ostatních se zapomněním dějin ještě znásobí. Čas – a nikdo jiný – vydá verdikt i nad Hájkem.

*) V nasazování růžových brýlí má jen málokdo nad někdejší šéfku investiční strategie Goldman Sachs Abby Joseph Cohenovou. Loni v březnu, když klíčový index newyorské burzy S&P 500 pokulhával téměř o třetinu za hodnotou, již mu předpověděla pro přelom let 2007 a 2008, ji zaměstnavatel zapověděl další tvorbu předpovědí pro daný index a de facto ji přeřadil na nižší post. Cohenová ale své analýzy obhajuje. V současnoti opět ladí optimistickou notu a tvrdí, že trhy se od března vrací do normálu. Inu, jasné, optimistické… Hodí se to do mediálního ztvárnění krize, jak je zhruba od března většinově předkládají média.

To ekonomové Barry Eichengreen a Mickey O’Rourke jsou opatrnější. Ve své zevrubné červnové analýze dospívají k závěru, že „globální ekonomika je na tom ještě hůře než za velké deprese třicátých let.“ Dodávají, že „koncentrace na situaci v USA je příčinou bagatelizace tohoto alarmujícího faktu.“ (Ve své práci porovnávají i propad průmyslové výroby v Československu v době velké hospodářské krize a v Česku a na Slovensku nyní (viz graf).) Netřeba dodávat, že jsou to z velké části média, která za onou „koncentrací“ a „bagatelizací“ stojí.

Vyšlo v Týdnu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře