Ministři financí zemí eurozóny se rozhádali s Evropskou centrální bankou. Ta se snaží zachránit Řecko za každou cenu. I za neúnosně vysokou.
Jean-Claude Trichet, šéf Evropské centrální banky (ECB), je jedním z těch, jejichž jméno padlo v souvislosti s nahrazením odstoupivšího Dominiqua Strausse-Kahna v čele Mezinárodního měnového fondu (MMF). Trichetovo funkční období v čele banky končí letos v říjnu a možná by rád zasedl do křesla šéfa MMF i o něco dříve – situace v eurozóně má totiž zjevně plné zuby. Kvůli řeckému dluhu.
„Znám fantastického kandidáta na post šéfa MMF, je to Trichet,“ nechal se v jisté talk show slyšet Nout Wellink, šéf nizozemské centrální banky a jeden z členů řídícího výboru ECB. Trichet sám přitom nyní ze své pozice svádí lítý boj o další osud Řecka: počátkem minulého týdne jej rozlítil návrh lucemburského premiéra Jeana-Clauda Junckera natolik, že dokonce opustil společné jednání ministrů financí zemí eurozóny a představitelů ECB. Schůzi totiž předsedal právě Juncker, který navrhl restrukturalizaci řeckého dluhu. Volil sice mírnější výrazy jako „reprofilace dluhu“ či „měkká restrukturalizace“, ale i tak Tricheta namíchl. Zřejmě proto, že jakmile by k jakékoli podobě restrukturalizace došlo, Řecko bude muset během několika dnů opustit eurozónu a vrátit se k drachmě, jak varují analytici. Junckerův návrh kritizují i další představitelé centrální banky eurozóny. „Restrukturalizace by zlikvidovala kapitál řeckých bank a dluhopisy by dále nebyly pro nikoho přijatelné,“ míní například Jürgen Stark, člen výkonné rady ECB.
Trichet však nezůstal jen u demonstrativního odchodu z jednání. Pohrozil, že v případě restrukturalizace odmítne ECB nakupovat jakékoli další dluhové nástroje. ECB by také podle Tricheta odmítla poskytnout kapitál řeckým bankám, které by se v případě restrukturalizace ocitly ve značných problémech. Ratingové agentury by totiž restrukturalizaci považovaly za bankrot a všechny řecké cenné papíry by ohodnotily velmi nepříznivým ratingem. Tím vším tak ECB v podstatě bojkotuje Junckerův plán.
Jakkoli znějí pojmy jako „reprofilace“ či „měkká restrukturalizace“ směšně, ba hloupě, je patrně dobře, že se nyní objevují. Signalizují totiž, že evropští politici si začínají připouštět to, co je nejspíše nevyhnutelné – řecký bankrot. Čím dříve se s touto nevyhnutelností smíří, tím méně zatíží evropské daňové poplatníky, kteří se už nyní pod tíhou nejrůznějších závazků, garancí a jiných záchranných opatření nebezpečně prohýbají.
Vyšlo v Týdnu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
