#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Prací lze zbohatnout

24. ledna 2019

Levicový mýtus o rentiérovi v Karibiku neplatí.

Podnikatelů v Česku přibylo, přesto celkově vymírají. Zvláště ti nejdůležitější – ti, kteří vytvářejí pracovní místa pro jiné. Stojí za tím nejen růst administrativní zátěže, ale také levicové zpochybňování šancí na opravdový podnikatelský úspěch.

Loni v Česku začalo podnikat téměř 59 tisíc lidí, plyne z čerstvých čísel společnosti CRIF. Vzhledem k tomu, že necelých 46 tisíc osob podnikání naopak ukončilo, je čistým výsledkem nárůst počtu fyzických osob podnikatelů čítající 13 tisíc hlav. To je nejvyšší nárůst od roku 2012. Celkově však podnikatelé mizí. Jejich podíl na celkovém počtu pracujících činil podle čísel ČSÚ v roce 2017 zhruba sedmnáct procent. V roce 2010 to přitom bylo osmnáct procent.

Zvláště varovný je citelný pokles počtu podnikatelů, kteří vytvářejí pracovní místa pro další lidi. V roce 2010 jich bylo zhruba 178 tisíc, v roce 2017 však už jenom necelých 164 tisíc. Počet zaměstnanců ve stejné době narostl o více než 300 tisíc. Navzdory současné ekonomické prosperitě tedy nelze hovořit o rozkvětu podnikatelství. Do vývoje sice promlouvá populační stárnutí, ale z podstatné míry je úbytek podnikatelů (těch, kteří mají zaměstnance) důsledkem růstu administrativní zátěže.

Procento nejbohatších

Podnikatelskému stavu pak nesvědčí ani to, že levice zpochybňuprací je šance na skutečný podnikatelův úspěch. Nejen v Česku, ale celosvětově.  V čele této snahy jde francouzský ekonom Thomas Piketty. Před pěti lety upoutal pozornost svým dílem Kapitál v 21. století.  Varuje před přisuzováním většího významu práce jako takové. Celkově dává najevo, že mezi příslovečným jedním procentem nejbohatších se mnohem spíše – tak jako v 18. či 19. století – ocitá „rentiér“ bezpracně žijící z dividend, úroků či nájmů. Upozaďuje přitom roli, kterou hrají takzvaní pracující bohatí. To jsou například úspěšní majitelé klinik, advokátních kanceláří, sítí prodejen automobilů nebo třeba společností distribuujících nápoje.

Levici, lidem Pikettyho typu, se tito lidé nehodí do krámu. Jsou totiž příkladem toho, že i prací lze zbohatnout natolik, aby se člověk ocitl mezi oním procentem nejzámožnějších. Pochopitelně že ne prací u pásu, nýbrž třeba právě ve vedení úspěšné firmy. Prostě podnikatelstvím. Pokud by se levici podařilo ve společnosti rozšířit přesvědčení, že prací nikdy tolik zbohatnout nelze, a že úplná sociální propustnost tedy není možná, nakročila by společnost ve své frustraci k revolučnímu skoncování se „starými pořádky“, ke skoncování s „překonanou tržní ekonomikou“. Prostě vstříc nějaké nové podobě socialismu.

Nad úbytkem podnikatelů v Česku tak nelze mávnout rukou. Pikettyho závěry však naštěstí zpochybňuje celá řada ekonomů.
Nejnověji se jedná o tým ekonomů z předních amerických univerzit (Berkeley, Princeton, Chicago) a z Ministerstva financí USA, kteří se podíleli na studii Kapitalisté v 21. století.

Autoři studie prokazují, že předčasné úmrtí pracujícího vlastníka firmy, respektive jeho odchod do penze, v průměru souvisí s poklesem zisku dané firmy o 82 %, respektive 83 %. To proto, že firma přichází nejen o vlastníkovo pracovní nasazení jako takové, ale i o jeho síť kontaktů, schopnost najímat a udržovat vhodné zaměstnance nebo o pověst, která jej během kariéry provázela. Studie dospívá k odhadu, že 75 % příjmu vlastníka firmy je výsledkem jeho práce, a to práce spočívající třeba právě v budování značky nebo sítě užitečných kontaktů. Piketty přitom tuto práci vlastníka firmy zcela přehlíží!

Rentiér v Karibiku

Čili: typickým bohatým není ve fungující tržní ekonomice postarší rentiér, jenž se povaluje v Karibiku, jak sugeruje Piketty a levice. Je jím pracující šéf firmy, spíše středního věku. Firmy, která s ním do značné míry stojí a padá. Podnikatelství a tvrdá práce jsou stále tím nejzaručenějším způsobem, jak být bohatý. Ani my v Česku bychom neměli podléhat levicové manipulaci, že bohatí jsou bohatými jaksi nezaslouženě a nejlepším receptem na odstranění této nespravedlnosti je ještě více přerozdělování.

Vyšlo v Reflexu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře