POPEKONOMIE
Tuzemská vládní koncepce Průmysl 4.0 není o ničem jiném než o přerozdělování miliard
Kdo chtěl být „cool“ v 70. letech, vzal do podpaží dvě vinylové desky, nejlépe od západních interpretů, a s láhví vína v druhé ruce si to okázale štrádoval na nějaký ten mejdan; k nějakému tomu gramofonu. V 80. letech frčel přenosný magnetofon, „magič“. Hudbu už bylo možné nosit s sebou ulicemi. To ovšem brzy změnil walkman, později MiniDisc, charakterizující 90. léta. S novým miléniem přišla zlatá éra iPodu, dnes žijeme ve věku iPadu a iPhonu.
Pokrok nezastavíš, chtělo by se říci. Přesto, zdá se, zpomaluje.
SMĚREM K ÚPADKU
Nezdá se přitom, že zrovna iPhone, symbol doby, by měl být důkazem zastavujícího se pokroku. Vždyť poprvé v historii máme vše v jedné kapse! Nejen hudební přehrávač, ale i telefon, foťák, počítač, videokameru, rádio, herní konzoli… Z jistého pohledu však iPhone není ničím jiným než završením vývoje, který započal v nesmírně plodných patnácti letech na sklonku devatenáctého století. V letech 1885 až 1900 se totiž de facto narodil jak telefon, tak fonograf, předchůdce gramofonu, fotoaparát, rádio i film. Vynálezci v devatenáctém století vydupávali své objevy ze země, zatímco jejich následovníci už vlastně „jen“ miniaturizovali a zdokonalovali.
Ekonom Robert Gordon demonstruje zastavující pokrok zpomalujícím růstem životní úrovně. Její zdvojnásobení po roce 1300 si v hospodářsky nejvyspělejších oblastech světa vyžádalo celých pět set let. K dalšímu zdvojnásobení pak už ale stačilo pouze sto let, od roku 1800 do roku 1900. Růst životní úrovně vrcholil ve 30. až 50. letech dvacátého století, kdy se zdvojnásobila za pouhých 28 let, konkrétně mezi lety 1929 a 1957. Další zdvojnásobení si ale už vyžádalo nepatrně delší dobu – 31 let. Gordon prognózuje, že nyní už to trvá opět téměř sto let, než se zdvojnásobení dostaví. Domnívá se, že dvakrát vyšší životní úroveň než v roce 2007 bude běžná až v roce 2100. Vynálezy spjaté s druhou průmyslovou revolucí totiž podle něj byly z hlediska růstu produktivity – a tedy pokroku – bezkonkurenční. Jedná se nejen o telefon, fonograf či film, ale také třeba o automobil, letadlo, dálnici, podzemní dráhu, supermarket, a i televizor či klimatizaci.
Po roce 1970 růst produktivity citelně zpomalil. S krátkodechým vzepětím na přelomu tisíciletí, kdy v běžné praxi nalezly uplatnění plody třetí průmyslové revoluce, tedy informační technologie či internet. Technooptimisté míní, že nynější poměrně pomalý růst produktivity je jen klidem před bouří.
Svět se prý teprve učí využívat technologie třetí průmyslové revoluce.
BUBUBU
V každém případě je poněkud úsměvné hovořit už nyní o čtvrté průmyslové revoluci.
Právě ta přitom byla klíčovým tématem letošního Davosu a iniciativně se jí chápe i česká vláda, v rámci koncepce Průmysl 4.0. Čísla v podstatě ještě nepotvrzují ani opravdovou revolučnost třetí revoluce a politici už mluví o čtvrté. Proč? Zní to hezky. Zní to vizionářsky.
Ale hlavně: mohou líbivě demonstrovat svůj zájem o voliče. Bububu, vystraší jej nejprve a poté vytasí empiricky nepodloženou tezi, že robotizace, jež se má s údajnou čtvrtou revolucí dostavit, vezme miliony pracovních míst. Aby jej vzápětí ujistili, že něco takového nedopustí. To raději dodatečně přerozdělí miliardy. A o tom to asi celé hlavně je.
Vyšlo v Euru.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
