#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Po Merkelové může přijít „soft Trump“

31. října 2018

Německá kancléřka Angela Merkelová zahájila své odcházení teprve předevčírem. A to dosti nečekaně i pro okruh zasvěcených. Takže spekulace o jejím možném nástupci či nástupkyni jsou o to vachrlatější.

Pro Česko, z ekonomického hlediska „17. spolkovou zemi“, ovšem důležité. Jména, která se v souvislosti s nástupnictvím zatím objevují, svědčí spíše o tom, že se CDU posune doprava – zejména ve smyslu silnějšího apelu za konzervativní hodnoty. Tomu by ostatně napovídal i hesenský volební výprask ve víkendovém klání, který uspíšil kancléřčino rozhodnutí. O tento výprask se ze všeho nejvíce zasloužila migrační krize.

Annegret Krampová-Karrenbauerová má sice k Merkelové světonázorově nejblíže, avšak i tato bývalá sárská zemská premiérka zastává v otázce migrace, ale i třeba ve věci sňatků osob stejného pohlaví přece jen konzervativnější postoj. Jens Spahn, nynější ministr zdravotnictví, je pak už rovnou otevřeným kritikem merkelovské migrační politiky. No a Friedrich Merz, toho času finančník, rovněž zastává znatelně konzervativnější postoje. Málokterý Němec má ve Washingtonu tak dobré kontakty jako on, tudíž lze kromě apelu za utužení konzervatismu v rámci CDU čekat i snahu o utužení transatlantické vazby, ba přímo vazby na dnešní Trumpovu administrativu.

Sestava možných nástupců Angely Merkelové zatím docela těší například italského vicepremiéra Mattea Salviniho, který vzápětí po překvapivém kancléřčině oznámení situaci glosoval tak, že Němci zjevně žádají změnu. Málokoho naopak tato potenciální změna ve směřování německé politiky těší méně než francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.

S oslabením pozice německé kancléřky, které po hesenských volbách tak jako tak nastalo, se takřka jistě musí alespoň prozatím vzdát svých snů o důkladné reformě eurozóny, které zahrnují vytvoření vlastního rozpočtu, ustavení pozice společného ministra financí či prohloubení bankovní unie.

Pohled na dosavadní možné nástupce Merkelové přitom Macronovi nedává příliš šancí, že se situace po předání moci zlepší. Šance, že nástupce Angely Merkelové bude prohlubování evropské integrace oddán více než ona sama, je malá. Stejně jako šance, že příští německý kancléř či kancléřka bude tak neochvějně – byť leckdy se sebezapřením – jako Merkelová stát za kroky Evropské centrální banky.

Zdá se, že Německo bude teď chtít být „více Německem“. Nelze vyloučit, že se z nástupce Merkelové vyklube jakýsi „soft Trump“. Někdo, kdo sice nebude hlásat přímo „Německo na prvním místě“, ale bude akcentovat jeho kulturní či ekonomickou identitu. To pochopitelně nemusí být zcela dobrou zprávou pro českou ekonomiku. Snadno si lze představit, že takový jemnější Trump bude když ne rovnou otevřeně žádat, pak alespoň tiše podporovat třeba to, aby se německá auta vyráběla zase pěkně v Německu, a ne někde v Mladé Boleslavi.

Vyšlo v E15.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře