#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Po exitu přichází tápání

7. dubna 2017

Na slova prezidenta Miloše Zemana nakonec došlo.
K ukončení intervenčního režimu se ČNB odhodlala „dříve, než jsme se nadáli“.
Po včerejšku je zřejmé i to, že nedávná slova některých bankovních radních byla jen kouřovou clonou. Například se nekoná žádné odsunutí exitu do druhé poloviny roku. Tak se snažil trhy mást viceguvernér Hampl. Nelze ovšem říci, že zcela neúspěšně. Většina tržních hráčů si v reakci na jeho slova ťukala na čelo. Viceguvernérovi se však podařilo posílit dojem, že ČNB nebude s exitem spěchat – v tom smyslu, že určitě nebude čekat do druhé poloviny roku, ale třeba do druhé poloviny dubna by ještě posečkat mohla. Ostatně ve dnech před včerejším exitem začal na trhu převažovat názor, že k němu dojde 13. či 20. dubna, nebo dokonce až v květnu. Nakonec tedy ČNB dokázala trhy v jisté míře opravdu překvapit.
Je však otázka, zda centrální banka takto trhy překvapit chtěla, nebo jde jen o souhru okolností.
V polovině března, kdy zmíněná slova Hampl pronesl, nemusel zkrátka ještě ani on sám tušit, kdy skutečně k exitu dojde. Dokonce to nemusel tušit ani guvernér Rusnok, když minulý týden oznámil další pokračování intervenčního režimu. Od té doby se ale členům bankovní rady na stůl mohla dostat čísla, která už většinu z nich přesvědčila. Z týdenních šetření cen mohli například analytici ČNB předpovědět březnovou inflaci. Tu statistici oznámí v pondělí. Zvláště pokud se bude pohybovat nad konsenzem trhu, tedy nad 2,6 procenta, bude možné soudit, že šlo pro kritický počet bankovních radních o poslední kapku trpělivosti s intervencí.
Trpělivost je výsadou králů, říká se. Avšak v tomto případě je dobře, že bankovní rada trpělivá nebyla.
Intervenční režim objektivně neměl z ekonomického hlediska žádný smysl už od přelomu roku. Jediné, co jej drželo při životě, byl ukvapený slib ČNB, že závazek neukončí v prvním čtvrtletí. Vždyť i sám Rusnok loni v září uvedl, že si umí exit představit ještě před dosažením dvouprocentního inflačního cíle, pokud bude zřejmé, že k cíli směřujeme. Jenže taková situace nastala právě už na sklonku roku 2016. Listopadová a prosincová inflace signalizovaly, že k dosažení cíle dojde brzy.
Uvolněný tón Rusnokova hlasu při včerejší tiskovce tentokrát nebyl divadélkem. V ČNB řadě lidí opravdu spadl kámen ze srdce. Nekoná se žádný „švýcarský scénář“, tedy kurzové výkyvy o desítky procent, které v lednu přede dvěma lety doprovázely intervenční exit švýcarské centrální banky.
Avšak včerejším exitem v režii ČNB teprve začíná proces „tápání“, řečeno s francouzským klasikem ekonomie Léonem Walrasem. Tápající trh teď bude hledat správný, férový, rovnovážný kurz. Na trhu je to jako v životě. Když tápeme, může se přihodit mnoho nečekaného. Na celkové hodnocení exitu je tedy ještě zatraceně brzy.

Vyšlo v E15.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře