#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Peking neblufuje. Jde o hodně

6. prosince 2018

Už už se zdálo, že Donald Trump bude tentokrát za chvástavého ňoumu. Což by si armáda jeho nepřátel bytostně přála a nelze říci, že by jí americký prezident občas nenahrával na smeč. Jako třeba teď naposledy. O víkendu tweetoval podobně neochvějně, jako když Klement Gottwald neblahé paměti pronášel svůj nejznámější projev. I Trump jako by chtěl světu hrdě sdělit, že „prezident všechny mé návrhy přijal“. Míněn čínský prezident, pochopitelně.

Jenže z Číny se ozvalo velké čínské ticho. Peking bezprostředně nepotvrdil Trumpův údaj, že znesvářené ekonomické velmoci uzavřely zrovna devadesátidenní příměří. A obě strany se lišily i v dalších bodech ohledně toho, co vlastně u steaku v Buenos Aires dojednaly. Trhy tak začaly po počáteční vlnce euforie propadat skepsi. A americká média hlavního proudu, která jak známo Trumpa nemusejí, už jej s gustem začala líčit jako břídila, který Číňanům naletěl. Včerejší pád amerických burz, zdálo se, už vše jen dokoná. Trhy zpanikařily, že Trump opravdu mnoho nedojednal, a co hůře, že jeho velkohubosti opravdu do budoucna nelze věřit ani za mák. Načež Peking konečně prolomil své mlčení. Trump to na Twitteru glosoval v tom smyslu, že Si Ťin-pching se nejprve musel vrátit do vlasti, aby mohl dohodu od argentinského steaku zhmotnit v praxi. Trump využil toho, že Si se do Číny nevracel přímo, ale stavoval se v Panamě a v Portugalsku.

Peking nejen potvrdil devadesátidenní příměří, ale učinil kroky k zahájení opětovného dovozu amerických sojových bobů či zkapalněného zemního plynu a dalších klíčových položek čínsko-americké obchodní výměny. Navíc vyšlo najevo, že již koncem listopadu podnikl legislativní kroky v rámci vnitrostátního boje proti krádežím duševního vlastnictví. Tyto krádeže jsou Washingtonu velkým trnem v oku. Lze předpokládat, že na tento vývoj americké burzy zareagují pro změnu pozitivně a budou dnes korigovat úterní propad. Ve středu se neobchodovalo, držela se pieta za zesnulého exprezidenta George Bushe staršího. Popravdě řečeno Peking nemá v ruce tak silné karty, aby mohl s bohorovným klidem blufovat. Zdá se, že Trump opravdu nenaletěl.

I Číně jde o hodně. Tříměsíční příměří vyprší už začátkem března 2019. To je pro Peking citlivá doba, protože bezprostředně předchází zahájení každoročního Všečínského shromáždění lidových zástupců, tedy zasedání takřka třítisícihlavého čínského parlamentu. Pokud souběžně skončí příměří nezdarem, Si se na domácí půdě ocitne v citlivé době v prekérní situaci. Zatímco současná desetiprocentní sazba na dovážené čínské zboží připraví čínskou ekonomiku o půl procentního bodu ekonomického růstu, 25procentní sazba by ji připravila o 0,9 bodu. Si tedy bude pod silným tlakem, aby nedopustil krach jednání v rámci právě dojednaného příměří. Zda mu to dodá dostatečnou ochotu k ústupkům, je ovšem otázka.

Vyšlo v E15.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře