Sebekontrola je ústředním z prostředků, jímž člověk deanimalizuje sama sebe. Každý akt sebekontroly je transakcí v mysli: cosi prudce svádivého, impulsivního, krátkodechého směňujeme za dostání méně intenzivním, zato však trvalejším a zpravidla* hodnotnějším závazkům.
Třeba taková čokoláda: to odoláváme mlsné chuti na sladké, náhlé touze po sladkém úkoji, řečeno s národohospodářem Karlem Englišem, a získáváme pocit uspokojení z neporušení dlouhodobějšího závazku vyživovat se zdravě. Psychologové Kristian Ove Myrseth, Ayelet Fishbachová (Chicagská univerzita) a Yaacov Trope (Newyorská univerzita) v nové studii, publikované v žurnálu Psychological Science, dospívají k neintuitivnímu závěru: čím více čokolády máme kolem sebe, čím je její dostupnost vyšší, tím níže v naší mysli klesá její „cena“ a tím snadněji odoláme náhlému bažení a tudíž tím spíše budeme schopni následovat vnitřní imperativ nutričně hodnotného stravování.
Vysvětlení? Autoři říkají, že když člověk hodlá žít zdravě a roznosí tabulky čokolády po celém bytě, vytvoří si v mysli jakousi stálou záklapku proti vzplanuvšímu bažení. Ekonomicky: čím je svod dostupnější, tím méně je nám vzácný, tím slabší je naše touha jej poptávat.
Intuitivně máme za to, že „příležitost dělá zloděje“, což je ze závěry studie v rozporu. Stejně tak, platila-li by do posledního písmenka, byli by gynekologové nejvěrnějšími muži na světě a kuchařky v závodních jídelnách by se honosily vosími pasy. Nicméně studie může mluvit o jedné z tendencí v lidském jednání, která v reálném světě vystupuje v doprovodu tendencí jiných, třeba i protichůdných.
Je-li teze studie však alespoň z části platná, stává se argumentem pro určitou formu legalizace drog. Paradox svodu funguje jasně: čím více bude jistých, legálně dostupných drog kolem nás (v coffeeshopech, v lékárnách), tím nižší bude jejich „cena“ v našich myslích. Je symbol mladické vzpoury či snobské poživačnosti stále tak cenný, lze-li jej zakoupit od lékárnice v bílém plášti (jak se už autor blogu tázal v jinýchtextech)? Samozřejmě, legalizace určitých drog zlevní jejich cenu nejen psychologicky, ale i ekonomicky – to sníží „svody“ k jejich produkci.
*) Pozor! Přílíš sebekontroly může někdy škodit. Tato nová studieukazuje, že za jistých podmínek nás přehnaná sebekontrola svazuje natolik, že vlastně jednáme kontraproduktivně.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
