Podle zpráv z minulého týdne Češi vybrali na pomoc Ukrajině zhruba 2,7 miliardy korun. Jedná se o rekordní výtěžek jednorázové humanitární akce. Jde o úctyhodný výsledek semknutí tuzemské veřejnosti.
Radost z něj však poněkud kazí jiné číslo. Rusku totiž Česko poslalo za stejnou dobu – za poslední takřka měsíc, který od začátku invaze uplynul – částku zhruba desetinásobnou, a to jen za ruský plyn a za ruskou ropu.
Drtivá většina plynu, který v Česku firmy i domácnosti spotřebují, pochází z Ruska. Ročně Česko spotřebuje před 82 milionů megawatthodin ruského plynu. I když ten se dováží z Německa, jde stále o ruský plyn.
Při současné velkoobchodní ceně plynu v EU, kolem 105 eur za megawatthodinu, a letošním průměrném kursu koruny k euru, 24,46, platí, že Česko za ruský plyn utratí ročně kolem 210 miliard korun. Při měsíčním rozpočítání se jedná o 17,5 miliardy korun.
Další miliardy korun měsíčně zaplatí Česko za ruskou ropu, byť v případě ropy není jeho závislost na Rusku tak vysoká, takřka stoprocentní, jako v případě plynu.
I tak lze spočítat, že jenom za ropu a plyn Česko Rusku při současných, citelně navýšených cenách měsíčně zaplatí průměrně právě zhruba desetinásobek toho, co se podařilo vybrat ve sbírkách na Ukrajinu. Tedy sumu v pásmu od 25 do 30 miliard korun.
Zdaleka nejvíce nápomocnou a nejúčinnější „sbírkou“ na Ukrajinu by byla ta spočívající v odstřižení Česka a obecněji EU od dodávek ruských energií. Po takovém řešení volají některé členské země EU, jiné, v čele s Německem, jsou však proti, alespoň zatím.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
