#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Nuda v Jackson Hole… Vážně?

28. srpna 2017

Sympozium v Jackson Hole se letos neslo ve znamení uzívané nudy. Alespoň tedy pro toho, kdo očekával přelomová prohlášení od dvou nejsledovanějších centrálních bankéřů planety, Janet Yellenové a Maria Draghiho. Oba na vrcholném dostaveníčku bankéřů a akademických ekonomů sice vystoupili, ale nepronesli toho mnoho, co by mělo na trhy bezprostřední dopad.
Celková atmosféra sympozia – vybraná témata k diskuzi, klíčové příspěvky a projevy – zato ovšem vypovídala o dlouhodobějším myšlenkovém posunu globálního ekonomického establishmentu. Symbolicky jej demonstroval sám Draghi, když si pro svoji řeč vypůjčil jednu z myšlenek Karla Polanyiho, rakousko-maďarského filozofa a ekonoma, z jeho knihy Velká transformace z roku 1944. Šéf Evropské centrální banky Polanyimu přikývl, když pronesl, že společenský dopad otevírání trhů je od jistého momentu tak značný, že vyvolá přirozenou odezvu společnosti v podobě protekcionismu. Draghi tak vlastně mezi řádky světu sdělil, že brexit a Trump jsou výsledkem až příliš liberálního přístupu k otevírání trhů v uplynulých letech a desetiletích; liberálního v tom smyslu, že bral příliš malý zřetel na nepříznivý dopad globalizace na jisté skupiny obyvatelstva (k nimž jistě patří příznivci brexitu a Trumpovi voliči).
Je zjevné, že brexit i Trump jsou pro ekonomický establishment šokem, z nějž se dosud zcela nevzpamatoval, přičemž zároveň se snaží – alespoň částečně a spíše nepřiznaně – si z nich vzít ponaučení. Trumpův nečekaný úspěch stejně jako brexit tak citelně proměňují smýšlení ekonomického establishmentu, který se sice navenek snaží tvářit, že oba děje jsou jen jakousi anomálií, „chybou systému“, avšak zároveň pod jejich vlivem usiluje redefinovat svůj přístup ke globalizaci. Tak, aby ji v době nástupu takzvaného nového nacionalismu ještě vůbec zachránil.
Nezapomeňme, že lidé jako Draghi a mnozí další účastníci sympozia jsou dětmi globalizace. Zbraní proti protekcionismu a novému nacionalismu, který stále sebevědoměji uplatňují země jako Čína, Rusko nebo Turecko, je podle Draghiho a spol. další regulace a přerozdělování. Takové, které vyjde mnohem více než dnes vstříc těm, kteří kvůli globalizaci stále povážlivěji ztrácejí. Opět si můžeme dosadit stoupence brexitu a Trumpovy voliče. Nepřekvapí tedy, když Draghi odkazuje právě na Polanyiho, jenž žádným stoupencem volného trhu nebyl. Naopak. Vždyť měl dokonce za to, že nástup nacionalismu včetně jeho eskalace do podoby dvou světových válek, jichž byl svědkem, byl reakcí na volnotržní ekonomický řád ustavivší se v souvislosti s technologickým pokrokem během první a druhé průmyslové revoluce.
Leitmotivem letošního sympozia v Jackson Hole tak zkrátka bylo to, že zesílení sociální ochrany lidí ohrožených globalizací je odradí od volání po silnějším ochranářství, tedy po dalších brexitech a Trumpech. Málo slov, pokud nějaká, padlo ovšem o tom, že to může být docela obráceně. O tom, že až příliš silná sociální ochrana, až příliš rozsáhlé regulace a přebujelé přerozdělování dusí ekonomický růst Západu, přičemž jeho lidem berou činorodost a současně víru v globalizaci, a naopak zprostředkovaně – erozí západní ekonomické produktivity – umocňují sebevědomí Pekingu, Moskvy či Ankary.

Vyšlo v E15.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře