#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Nemlaťte děti, budou chudé

25. srpna 2008

„Častý, a nezřídka i poněkud roztomilý úspěch těch nejvíce nedovzdělaných šejdířů a fušerů – jak občanských, tak náboženských – dostatečně poukazuje, jak snadno lze dav obelhat tou nejvýstřednější a cele nepodloženou přetvářkou,“pravil, volně přeloženo, Adam Smith, zakladatel moderní ekonomie, v knize Teorie morálních citů roku 1759.

Současný výzkum dává otci zneužívaného termínu „neviditelná ruka“ za pravdu. Neapolský ekonom Francesco Drago dospívá v nové studiik závěru, že pouhá sebeúcta či sebeláska jsou klíčem k vyšším příjmům. Má-li jedinec sám sebe rád o jediný statistický stupínek (standardní odchylku) nad průměrem, dočká se v průměru o 3,7 procenta vyššího příjmu. Drago přitom izoloval vliv vzdělání a vrozených schopností. Potvrzuje tak sice známou skutečnost, že bohatí lidé nedostatkem sebeúcty netrpívají, objevná je však příčinnost: nikoli jen, že vyšší příjmy a bohatství vedou k nadprůměrné sebelásce, nýbrž, že sebeláska sama zvyšuje bohatství.

Být dobrým, a dobře vydělávajícím, fušerem či šejdířem se neobejde bez dávky sebevědomí. Výstřední přetvářka, řečeno se Smithem, musí být uvěřitelná, aby byla účinná. Kdo si – a zamilovanost do sebe sama tomu dost pomáhá – sebevědomě dokáže nalhat, že je „v tomhle fakt dobrej“, nebude mít problém nalhat to i ostatním (zákazníkům, obchodním partnerům).

Jak si však Smith všímá v řečené knize o kus dále, nadměrná sebeúcta význačných jedinců stála za „největšími revolucemi historie, byla vlastní největším státníkům, nejúspěšnějším bojovníkům, nejvýřečnějším politickým vůdcům.“ Vysoká sebeúcta je tedy i rozhodující podmínkou, aby se člověk „odhodlal k činům, jichž by střízlivá mysl jaktěživ nevzpomněla.“ Takové odhodlání je zase podmínkou k podstoupení rizika. A jak tomu bývá, risk je zisk. Vyšší výdělky těch, co se mají až příliš rádi, tedy částečně tečou i z tohoto méně znečištěného pramene.

Z uvedeného plynou dvě ponaučení. Ač učebnicová ekonomie tvrdí, že přísná racionalita je klíčem k maximalizaci zisku, ukazuje se, že i iracionální vlastnosti typu sebelásky mohou účel plnit. Druhá poučka jde k rodičům: dětem je lépe vštěpovat sebelásku než je mlátit a nechávat klekat na hrách. V USA, vedoucí ekonomice, jsou s tímto přístupem asi nejdále.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře