Čína si chce uchlácholit Donalda Trumpa. A ukončit tak obchodní válku. Do Washingtonu vyslala na jednání svoji delegaci. A činí i další vstřícné kroky. Minimálně část Trumpovy administrativy si přeje totéž co Číňané – konec obchodní války. Pokud obchodní smír mezi oběma velmocemi opravdu nastane, neznamená to ovšem, že svět má vyhráno. A Česko už vůbec ne.
Momentálně platí mezi Spojenými státy a Čínou příměří. Obchodní válka se ale může rozhořet opět už začátkem března, pokud do té doby nedojde k průlomové dohodě. Nemusí k ní být daleko. V březnu zasedá čínský parlament, přesněji tedy Všečínské shromáždění lidových zástupců. Bude hlasovat i o nové legislativě týkající se investic zahraničních firem v říši středu.
Lidoví zástupci pravděpodobně ve zrychleném řízení schválí například konec takzvaného nuceného technologického transferu od zahraniční k čínské firmě. Nucený transfer je jedním z trnů v Trumpově oku, kvůli kterým obchodní válku rozpoutal.
Peking se zřejmě bude snažit si Trumpa naklonit i dalšími činy. Je možné, že se zaváže k dalšímu navýšení dovozu amerického zboží. Na to vše by americký prezident nakonec mohl slyšet. I proto, že si sám další vyhrocení obchodní války příliš nepřeje. Způsobuje totiž propad amerických burz, včetně ikonických firem jako Apple.
Pád amerických akcií Trumpa oslabuje vnitropoliticky a snižuje jeho šanci na znovuzvolení v příštím roce. Podstatná část jeho voličů a podporovatelů má totiž klíčovou část majetku právě v amerických akciích. Co z toho všeho plyne pro Evropu a Česko? Nic moc dobrého. Ukončení obchodní války mezi oběma ekonomickými velmocemi by bezprostředně bylo dobrou zprávou nepochybně i pro starý kontinent.
Jenže pokud bude Čína v důsledku smíru dovážet více zboží amerického, je pravděpodobné, že v rámci kompenzace seškrtá svůj dovoz z Evropy. Zejména exportně orientované evropské ekonomiky, v čele s Německem, by pak trpěly. A Česká republika pochopitelně s nimi. Čínský trh zkrátka jiným trhem nahradit nelze.
Navíc se Trump zatím nevzdal myšlenky na zavedení cel proti německým automobilům nebo francouzským vínům. Je docela pravděpodobné, že pokud by zakopal válečnou sekyru na čínské frontě, vrhne se se vší vervou na Evropu.
Kombinace omezení čínského dovozu z Evropy a dodatečných cel na klíčové evropské produkty ze strany Spojených států představuje pro již tak zpomalující evropskou ekonomiku opravdu hořký koktejl. Netřeba připomínat, že zrovna České republice by se tohoto nedobrého pití dostalo plnými doušky. Stále platí, že zdaleka největší hrozbu Babišově vládě představuje Trump.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
