#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Nebezpečný socialismus v USA

19. února 2019

Spojené státy mají nakročeno k socialismu. Jeho některé „výdobytky“ předčí i to, s čím má Česko zkušenost ze čtyřiceti let komunismu. Vlajkonoškou americké výpravy za „světlými zítřky“ je kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová.

Politický program Alexandrie Ocasio-Cortezové zveřejněný před několika dny se sice jmenuje Zelený Nový úděl (Green New Deal), zdaleka se však netýká jen environmentálních otázek. Devětadvacetiletá demokratka je v návrzích sociálních jistot tak „velkorysá“, že kovaní komunističtí soudruzi-pamětníci z východní strany někdejší železné opony mohou jen hořce litovat. Toho, že se zamlada v líčení světlých zítřků drželi proti ní ještě zkrátka.
Ocasio-Cortezová se narodila v říjnu 1989, právě v době, kdy železná opona padala a zmínění soudruzi už v ekonomické mizerii nevěděli kudy dál. Snad její věk může být částečnou omluvou, že ve svých návrzích zachází ještě za rámec toho, nač „dojeli“ oni. Každý Američan má mít zaručenu práci s odpovídající mzdou, z níž bez problému uživí rodinu a vydělá si na důchod.

Má mít garantováno vzdělání a lékařskou péči, obojí ve vysoké kvalitě, či důstojné bydlení. Ekonomické jistoty chce členka Sněmovny reprezentantů dopřát nejen lidem, kteří pracovat nemohou, ale i těm, kteří pracovat nechtějí. Tedy chce být finančně vstřícná i k těm, s nimiž už tuzemští komunisté neblahé paměti zacházeli jako s kriminálníky, přesněji s příživníky.

Zmíněná vstřícnost Ocasio-Cortezové je pochopitelně devalvována tím, že jde o sliby za cizí peníze. Americký ekonom Noah Smith, jejž rozhodně nelze označit za příznivce republikánů, tím méně prezidenta Trumpa, rámcově spočítal, na kolik by její Zelený Nový úděl státní kasu vyšel.

Přibližně na 6,6 bilionu dolarů ročně. To je více než trojnásobek toho, co se v USA na federální úrovni vybere na daních. Pravda, Ocasio-Cortezová následně ze svého webu část návrhů tvořících Zelený Nový úděl stáhla. I tak její uvažování, stejně jako uvažování podstatné části demokratické politické reprezentace a jejích stoupenců, představuje varovný příznak: tempo zadlužování americké kasy může s Trumpovým odchodem z Bílého domu – ať už k němu dojde v roce 2021, či 2025 – nabrat na dalších obrátkách.

Hororové konce

Už v současnosti představují výdaje americké vlády 38 procent hrubého domácího produktu USA. Pokud by Ocasio-Cortezová Zelený Nový úděl prosadila, vyšplhaly by se výdaje o dalších 34 procent, tedy na 72 procent ročního výkonu americké ekonomiky.

Nabízí se otázka, kde na to vše chce politička vzít. Přece jenom ani kapsa daňových poplatníků není bezedná. Zde mladé političce přichází na pomoc poněkud bizarní ekonomická teorie označovaná jako moderní monetární teorie. Ta z velké části resuscituje myšlenky ekonoma Abby Lernera ze 40. let minulého století. Ten tehdy zastával názor, že účelnou cenotvorbu zvládne socialistická státní plánovací komise, a není tedy třeba trhu a soukromého vlastnictví. Nakolik byl jeho názor správný, mohou posoudit například ti, kteří u nás v 80. letech marně sháněli dámské vložky nebo toaletní papír.

Moderní monetární teorie říká v zásadě to, že by se rostoucí americký dluh látal tiskem nových dolarů. Aby látání bylo jednodušší, snížila by americká centrální banka úrokové sazby třeba na nulu, čímž by vládě ponížila náklady obsluhy dluhu a tím snížila objem nových dolarů potřebných k látání dluhové díry. Navíc s příchodem tzv. digitální hotovosti bude pro centrální banky už zřejmě při příští krizi snazší než dosud snížit sazby nejen na nulu, ale i do záporu. Záporný úrok není nic jiného než daň z držby peněz, a pokud jsou peníze digitální, nelze je jako hotovost schovat do matrace a dani se vyhnout.

Zde by však Zelený Nový úděl konečně narazil na ekonomickou realitu. Žádné další finanční kejkle a žádné nové daně (typu té z držby digitální hotovosti) už by nepomáhaly. Narazil by na tutéž ekonomickou realitu, která v době, kdy Ocasio-Cortezová přicházela na svět, pohřbíval železnou oponu.

Nejprve by se dostavila ekonomická stagnace. Ekonom Ernest Liu z Princetonu letos s kolegy publikoval zásadní studii, v níž dokládá, že příliš nízké, tím spíše nulové úrokové sazby odrazují firmy od investování.

Intenzita konkurence mezi firmami je při vyšších sazbách citelnější než při sazbách nižších. Příliš nízké sazby pak vedou k zakonzervování odvětví, kdy umrtvení konkurence stlačuje objem investic na udržovací minimum. Za takové situace, jak argumentují někdejší ekonomové administrativy prezidenta Obamy Jason Furman a Peter Orszag, zaměstnanci několika firem na špici pobírají pohádkové mzdy. Zato pracovníci na stejných pozicích ve většině ostatních firem, které z důvodu nedostatku konkurence prakticky nemají šanci dohnat těch pár na špici, se musí spokojit s násobně nižší mzdou. To jen prohlubuje příjmovou nerovnost ve společnosti a pocit frustrace těch méně šťastných. Takoví vidí v Zeleném Novém údělu spásu, i když ten ve skutečnosti jejich úděl ještě zhoršuje.
Poté, co Zelený Nový úděl postupně přivodí stagnaci a rozevře dále nůžky nerovnosti, nutně se dostaví jeho finální, hororová křeč: pádivá inflace, či dokonce hyperinflace. Ekonomická logika je neúprosná. Ani USA nemohou bezmezně tisknout peníze za účelem látání dluhu. Jinak jednou dopadnou jako Venezuela. Na rozdíl od ní však s sebou katastroficky stáhnou celý svět. Zejména proto, že dolar je stále s přehledem globální rezervní měnou číslo 1. Přejme si proto i my v Česku, aby mladá generace amerických demokratů, a Ocasio-Cortezová zejména, přišla co nejdřív k rozumu.

Vyšlo v Mladé frontě Dnes.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře