#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Náměstkův objev

9. července 2012

Situace v eurozóně se rozhodně nelepší, Řecko a další problémové země v ní však stále setrvávají. Podle některých expertních předpovědí přitom měly být už dávno pryč. Kdy se eurozóna začne drolit?

Václav Klaus prezident České republiky To nelze říci. Jisté je to, že Evropská unie jako celek je ve slepé uličce. Náklady chybného směřování narůstají každým dnem. Rozhodující tedy bude, kdy nastane takový moment, že tyto náklady již nebudou dále tolerovatelné. Ale já si nemyslím, že je to otázka dnů, týdnů či měsíců. Slepou uličkou byl totiž nepochybně také komunismus a touto uličkou se také šlo poměrně dlouhou dobu. V tomto se liším od mnoha lidí, kteří si myslí, že mají se mnou identické názory na Evropu, a přitom jsou přesvědčeni, že to už zítra všechno „rupne“. Je to jako za socialismu, v 70. či 80. letech si také spousta lidí myslela, že to rupne „už zítra“. Na to jsem mával rukou, protože jsem věděl, že to pravda není. Je to pouze falešné přání či sen všech těch falešných radikálů, když si myslí, že už zítra vypadne Řecko, pozítří Itálie, popozítří Španělsko. Takhle svět neběží.

David Marsh finanční žurnalista a autor knih o euru To neumím říci, ale myslím, že půjde o pomalý vývoj. Jednotlivé státy totiž budou současnou podobu eurozóny opouštět do značné míry nestejnorodě, různě. První zemí, která eurozónu opustí, bude Řecko. K tomu může dojít již do konce letošního roku. Celkově ale, domnívám se, půjde o proces, jenž bude trvat roky. Nebude to žádný „velký třesk“. I Portugalsko podle mě eurozónu nakonec opustí. Může ale uplynout třeba i pět let, než k tomu dojde. Důležité je říci, že pokud jakákoli země dá měnové unii sbohem, stane se tak proto, že to budou chtít její občané. Jedině Řekové sami rozhodnou, zda Řecko unii opustí, jedině Portugalci řeknou, zda jí dá sbohem i Portugalsko – a tak dále. Když prostě Řecku – či jakékoli jiné zemi – dojdou peníze a nikdo už nebude ochotný jim půjčit, řeknou si, že se eura vzdají. Budou muset.

Alan Meltzer Carnegie Mellonova univerzita, autor knih o historii Fedu Eurozónu v první řadě musejí opustit Řekové. Nemají jinou možnost. Stávky a občanské bouře budou masivní. Lidé prostě neradi vidí, když jsou jim reálné příjmy snižovány o 20 procent. A to je v Řecku nutnost, jelikož jeho produktivita je 20 procent pod tamními reálnými mzdami. Dokud se tohle nesrovná, země nemůže hospodářsky oživit. Potřebují se zbavit eura a devalvovat. A ptáte-li se na časové vymezení, vlastně mě překvapuje, že k této devalvaci ještě nedošlo. Dříve jsem se domníval, že Němci s Francouzi budou Řecko sanovat tak dlouho, dokud to bude vycházet levněji než sanace německých a francouzských bank, které řecký dluh vlastní. Jenže oni v tom pokračují stále! Ty důvody nechápu.

Adam Ábelovský Vysoká škola ekonomická Eurozóna se začne drolit, až to dovolí politici EU. Řecko je ten nejmenší problém, který si skupina silných států v Evropě může dovolit zachraňovat pořád dokola. Jakmile se však začnou přidávat další nechvalně zadlužené středomořské státy, bude již oheň na střeše. Sanace Španělska vystačí na pár týdnu slabého uklidnění trhů. Jenže trhy reagují nejen na krátkodobé pobídky, vidí i dále do budoucnosti. Přijde bod zvratu, ve kterém už se nálada jasně převáží proti zadluženým zemím a ani ve velice nedemokratické Evropské unii se nenajde síla pro odpor přirozeným tržním silám, které v konečném důsledku směřují k jedinému zdravému řešení problému. K podstatnému šetření a devalvaci, které budou mít za následek velmi silný propad a společenské výkyvy, ovšem jsou jediným lékem pro dluhy postižené ekonomiky, jediným možným startem k dalšímu růstu.

Vyšlo v Profitu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře