#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Mzdový rytmus nemá udávat stát

5. září 2018

Růst českých mezd trhá rekordy. Do konce letošního roku průměrná hrubá mzda zřejmě překoná úroveň 34 tisíc korun. A co udělá vláda, když vidí ekonomiku, která se zjevně přehřívá? Přiloží pod kotel. Od příštího roku se zvýší platy ve veřejné sféře průměrně o osm procent. Širší konsenzus ekonomů přitom předpokládá pro ekonomiku jako celek v příštím roce jen asi šestiprocentní vzestup průměrné mzdy. Růst platů ve státní sféře tedy znatelně předčí přidávání ve sféře soukromé.

Osmiprocentní navýšení platů působí na první pohled jako rozumný kompromis. Vždyť odbory i ČSSD původně žádaly deset procent. Ve skutečnosti byl ale kompromisem už návrh premiéra Babiše na šestiprocentní růst. Ten by přinejmenším byl mnohem blíže předpokládané situaci v soukromé sféře. Pro tu je vyšší než pětiprocentní mzdový růst dlouhodobě neudržitelný. Rozpálenou ekonomiku nemůže snášet dlouho. Platí totiž ze svého, sahá do vlastních zisků. Na rozdíl od eráru.

Přitom růst průměrného platu státních úředníků dosáhl v posledních třech čtvrtletích dvouciferného tempa. V posledním kvartálu roku 2017 rostly platy tempem 10,5 procenta, v prvním čtvrtletí 2018 o 12,5 a ve druhém letošním kvartálu poskočily o 11,2 procenta. I když nominální průměrná mzda v ekonomice stoupala letos v prvním i druhém čtvrtletí nejrychleji za deset let (v obou případech meziročně o 8,6 procenta), růst průměrného platu státních úředníků ji svou dynamikou v obou případech ještě překonal. To by nebylo nic ojedinělého. Děje se to soustavně už od roku 2014. Opravdu varovné je ovšem to, že se nůžky mezi růstem průměrného platu úřednictva a průměrné mzdy v ekonomice jako celku od posledního loňského kvartálu rozevírají nejvíce za posledních deset let.

Rozdíl mezi procentuálním meziročním růstem průměrného platu a průměrné mzdy činil v posledním loňském kvartále 3,1 procentního bodu a v letošním prvním čtvrtletí dokonce čtyři procentní body. Pravda, ve druhém čtvrtletí se daný rozdíl snížil „jen“ na 2,6 bodu, ale i tak se vesměs jedná o nejvyšší rozdíly minimálně od začátku roku 2008. A další podobné „rekordy“ přijdou v nadcházejících čtvrtletích i kvůli zmíněnému rozhodnutí vlády.

Tím, kdo udává tempo mzdového i platového růstu, by měla být soukromá sféra. Udává-li rytmus veřejný sektor, nejde o zdravý stav. Většina přidané hodnoty ekonomiky – tedy většina celospolečenského bohatství – totiž vzniká v sektoru soukromém. Navýšení státních výplat o osm procent je třeba považovat za populistický krok, který nebere v potaz možnost brzkého cyklického útlumu ekonomiky. Vlk se nažere, neboť státní zaměstnanci budou mít výrazně více. Ale koza nezůstane celá ani náhodou, protože početní stav státních zaměstnanců se nijak zásadně nesníží, takže díra ve státních financích jen poroste. Vše na účet daňového poplatníka.

Vyšlo v E15.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře