#Lukáš Kovanda, Ph. D.

MMF kvůli koronaviru snižuje svůj odhad letošního růstu čínské i světové ekonomiky

25. února 2020
Vytváří tak další tlak na české instituce, aby tak učinily také, se všemi důsledky.

Mezinárodní měnový fond snižuje kvůli koronaviru svůj odhad letošního růstu čínské a také světové ekonomiky. Tento krok tak představuje další tlak na české instituce, v čele s ministerstvem financí a Českou národní bankou, aby i ony snížily svůj odhad růstu Číny. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD – sníží svůj odhad v březnu.

MMF snížil svůj odhad z šest na 5,6 procenta. To je ještě celkem pozitivní výhled. Fond ovšem zároveň varoval, že nastat může i černější scénář. Připomeňme, že třeba ratingová agentura Standard & Poor’s Global Ratings předpovídá čínské ekonomice letošní růst ve výši jen rovných pěti procent.

Odhad letošního růstu světové ekonomiky snížil MMF kvůli koronaviru o 0,1 procentního bodu. Organizace Oxford Economics uvádí, že pokud nákaza koronavirem přeroste v globální pandemii, přijde letos světová ekonomika o 1,1 bilionu dolarů, což je zhruba 4,5násobek ročního výkonu celé české ekonomiky. Ministři financí a šéfové centrálních bank zemí skupiny G20, kteří o tomto víkendu jednají v Rijádu (zástupci Číny, Británie a Ruska se ovšem neúčastní), také ve světle nákazy apelují za to, aby svět snížil svoji závislost na Číně coby „dílně světa“ a obecně zemi, která disproporčně sehrává ústřední roli v až příliš velkém podílu globálních hodnototvorných řetězců. Francouzský ministr financí Bruno La Maire například naznačil, že není dále možné, aby byl západní automobilový, farmaceutický nebo letecký a kosmický průmysl z 90 až 95 procent závislý na dodávkách z Číny.

Ministerstvo financí ČR i ve své aktuální prognóze vychází z předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce ve výši 5,8 procenta. Stejnou expanzi čínské ekonomiky přitom předpokládalo už v listopadové prognóze, tedy ještě v době před propuknutím koronavirové nákazy. Je pravda, že v období od listopadu 2019 došlo k podpisu dílčí obchodní úmluvy mezi USA a Čínou, což představuje příznivý impuls pro čínskou ekonomiku.

Česká národní banka zase svůj letošní odhad výkonu české ekonomiky staví na předpokladu růstu čínské ekonomiky v letošním roce dokonce o 5,9 procenta.

V důsledku nejnovějšího vývoje kolem koronavirové nákazy lze považovat ponechání odhadu růstu čínské ekonomiky ve výši 5,8, resp. 5,9 procenta za až příliš pozitivní předpoklad.

Z modelu České národní banky přitom plyne, že pokles růstu čínské ekonomiky o procentní bod vyvolává pokles růstu české ekonomiky o 0,25 až 0,3 procentního bodu. Pokud by například čínská ekonomika rostla kvůli koronaviru místo tempa 5,8 procenta letos tempem 5,4 procenta, ministerstvo financí by mělo předpokládat růst české ekonomiky pod úrovní dvou procent (místo nynějšího odhadu tempa růstu ve výši rovných dvou procent). Pokud bude růst ještě nižší, třeba pětiprocentní, jak předpokládá S&P Global Ratings, zdá se být odhad letošního růstu české ekonomiky, jak jej odhaduje ČNB, tedy na úrovni 2,3 procenta, naprostým sci-fi. A to prosím při použití předpokladů a modelů z dílny samotné ČNB.

Na první pohled se zdá, že nejde o nic velkého, jenom o hru s čísílky za desetinnou čárkou. Pokud ale Čína kvůli koronaviru poroste letos tempem pěti procent místo tempa 5,85 procenta (které v průměru předpokládají MFČR a ČNB), pak letošní růst české ekonomiky nebude 2,15 procenta, ale jen 1,9 procenta. Česká ekonomika tak přijde o zhruba čtrnáct miliard korun a státní kasa o pět miliard korun. Vzhledem k tomu, že už nyní se předpokládá hlubší schodek než ten plánovaný při sestavování rozpočtu (40 miliard korun), je třeba počítat s tím, že deficit za rok 2020 by dosáhl 55 až 60 miliard korun.

Tento výpočet ale stojí na předpokladu, že ekonomické zpomalení zasáhne vlastně jen Čínu samotnou. To je však poměrně optimistický předpoklad. Protože pokud bude pokračovat výpadek produkce v Číně, v rostoucí míře budou české firmy zasaženy skrze německou ekonomiku nebo přímo (budou muset hledat nové dodavatele namísto čínských apod., což znamená ztráty a prodražení). Zpomalení české ekonomiky by pak bylo ještě mnohem výraznější, vždyť jen obrat českého obchodu s Čínou činí přes 600 miliard korun ročně. Obrat zahrnuje jak vývoz, tak dovoz, přičemž jak vývoz, tak dovoz budou v případě delšího výpadku čínské výroby citelně poškozeny. Ztráty pro českou ekonomiku by pak mohly být i řád výše než uvedená suma čtrnáct miliard korun. V takovém případě by narostl deficit státní kasy, a to o další desítky miliard nad uvedenou úroveň, v krajním případě až k úrovni 100 miliard korun.

Pokud by se navíc nákaza rozšířila do Evropy a ochromila třeba i německou nebo přímo naši ekonomiku, budou ztráty ještě vyšší. Pak už by byl schodek vyšší než sto miliard korun. To je ale opravdu černočerný scénář, který má nyní stále naštěstí jen velmi nízkou pravděpodobnost. Něco podobného se ale přihodilo v roce 2009, kdy na Česko udeřila světová finanční krize.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře