Výkon tuzemského průmyslu v prosinci zaostal za očekáváním. Průmysl navíc podal nejhorší výkon od června krizového roku 2013. Potvrzují se tak neblahá předstihová zjištění, plynoucí například z prosincového indexu nákupních manažerů ve zpracovatelském průmyslu. Třeba sedmiprocentní meziroční pokles v segmentu výroby motorových vozidel je prakticky nejrazantnější taktéž od poloviny roku 2013. Je pravdou, že k většímu propadu tohoto segmentu došlo během prázdninových měsíců roku 2014 a 2016, avšak to byla jen přechodná zakolísání, způsobená časováním celozávodních dovolených. Nyní poprvé od roku 2013 nastává takto citelný pokles mimo sezónu dovolených.
Průmysl za celý rok přidal rovná tři procenta, což je nejméně od roku 2013. Nejhorší roční výkon za posledních pět let podal také klíčový, zpracovatelský sektor průmyslu. Situace v průmyslu se přitom dále zhoršuje se vstupem do nového roku 2019. Poprvé za šest let průmyslové podniky propouští. Důvodem je pokles objemu výroby a nových zakázek. Český průmysl doplácí z velké části na neblahý zahraniční vývoj. Částečně si ale za méně zakázek můžeme sami. Z důvodu až přílišného růstu mezd napříč ekonomikou totiž průmysl ztrácí konkurenceschopnost.
K zásadním zahraničním důvodům ztráty dynamiky českého průmyslu, která trvá už rok, patří zpomalení Číny a s ním související postupný pokles německého průmyslu. Ten v lednu vykázal první zhoršení provozních podmínek za poslední více než čtyři roky. Nepříznivý vývoj v Číně a v Německu je přitom z podstatné míry výsledkem politických činů.
V prvé řadě se jedná o rozpoutání obchodní války mezi Čínou a Spojenými státy, který vnáší do světového obchodu značnou porci nejistoty a bere vítr z plachet čínskému spotřebiteli, ale třeba i německému a tedy také českému průmyslníkovi. Další porci nejistoty pak představuje politický chaos související s odchodem Británie z Evropské unie. Obava z takzvaného tvrdého brexitu ochromuje německý průmysl a zprostředkovaně také český průmysl a české exportéry. Británie je, resp. před vznikem brexitového chaosu byla, zejména po zahrnutí nepřímého vývozu největším odbytištěm tuzemského exportu ze všech zemí, s nimiž nemáme přímou hranici.
Vedle Číny a obchodní války, která zásadně přispívá k čínskému zpomalení, je dalším důvodem poklesu tuzemského průmyslu „homologační krize“ evropských automobilek. Ty se zadrhly z důvodu loňského zpřísnění podmínek měření emisí. Přechod na přísnější normy úřadů Evropské unie způsobil automobilkám značné potíže a ochromil celý evropský autoprůmysl, a to i nesčetné české subdodavatele.
Další výhled českého průmyslu je chmurný. Letos by měl jeho růst zpomalit na 2,5 procenta. Nezdá se, že by popsané příčiny mohly rychle odeznít, a i kdyby odezněly, bude si průmysl nějaký čas „lízat rány“. Mizérie českého průmyslu je klíčovou příčinou, proč letos česká ekonomika zpomalí výrazněji, než se ještě nedávno čekalo. Na tříprocentní růst teď musíme zapomenout, úspěchem bude i dosažení tempa růstu v pásmu od dvou do 2,5 procenta.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
