#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Letos česká ekonomika odolala díky „vitaminům“, světlo na konci tunelu ale vidět není

16. prosince 2019
Rok 2019 sice ještě není zcela za námi, ale snad už je i tak možné říci, že česká ekonomika letos zůstala nad očekávání "imunní" vůči nákaze šířící se po světe kvůli nárůstu protekcionismu. Celní válka Spojených států amerických a Číny, která nás po celý letošní rok provází, bude zřejmě pokračovat i v roce 2020, takže mlha nejistoty bude nadále houstnout, místo aby se rozplývala. V příštím roce už si šíření růstu české ekonomiky; nákaza ji zkrátka dost možná oslabí více než letos, neboť postupně dojdou "vitamíny".

Hrubý domácí produkt České republiky rostl ve třetím letošním čtvrtletí reálně mezičtvrtletně o 0,4 procenta, meziročně pak o 2,5 procenta. Tuzemská ekonomika tedy v porovnání s druhým kvartálem nepatrně ztratila na dynamice, avšak nadále si udržela celkem solidní tempo růstu. Zvláště po přihlédnutí k tomu, že německá ekonomika koketovala s technickou recesí, do níž však nakonec zřejmě jen těsně nezabředla.

Růst české ekonomiky se letos opíral jak o domácí poptávku, což tolik nepřekvapí, tak také o poptávku zahraniční, což vzhledem k nepříliš příznivému vývoji na mezinárodních trzích přece jenom příjemně překvapivé je. Na zahraničních trzích se činil zejména tuzemský automobilový export, který tak nad vodou držel celý český zpracovatelský průmysl. Ten sice během převážné části roku postupně povážlivě ztrácel na růstové dynamice, avšak udržel si růstové tempo.

Intenzita zhoršování provozních podmínek ve zpracovatelském průmyslu však koncem roku 2019, v listopadu, opět nabrala nepříjemně na síle. Podmínky se zhoršovaly dvanáctý měsíc v řadě, tedy po celý letošní rok, avšak k jeho konci prakticky nejintenzivněji za celé období od poloviny krizového roku 2009. Takže i když se od srpna do října mohlo zdát, že zhoršování podmínek nebude dále nabírat na intenzitě, listopadový údaj hovoří o opaku. Z šetření společnosti Markit plyne, že tuzemské průmyslové podniky se potýkají se zrychlující ztrátou dynamiky výroby i nových zakázek, jak tuzemských, tak zahraničních, a čelí stále náročnějším podmínkám na tuzemském i zahraničních trzích. Příslovečné světlo na konci tunelu zatím vidět není, na tuzemský průmysl totiž stále tíživěji doléhá nejistý vývoj globální ekonomiky a potíže v oblasti automobilové výroby.

„Vitaminy“, které letos chrání české hospodářství před nákazou v podobě nárůstu protekcionismu a souvisejícího zpomalení německé či čínské ekonomiky, představuje zejména spotřeba domácností. Tu pohání výrazný růst kupní síly obyvatelstva. Za celý letošní rok vzroste kupní síla obyvatelstva – tedy průměrná nominální mzda očištěná o inflaci – nejspíše o více než čtyři procenta.
Na rozdíl od těžebního a částečně zpracovatelského průmyslu, které jsou nejvíce zasaženy mezinárodním růstem ochranářství a související nejistotou, se během roku celkem dařilo českému stavebnictví a některým odvětvím služeb, například těm v oblasti informačních a komunikačních činností.

Nevýraznější růstovou dynamiku vykazovalo letos ze zemí visegrádské skupiny Maďarsko, jehož ekonomika ve třetím čtvrtletí meziročně rostla o pět procent. Polský hrubý domácí produkt vzrostl od července do září v reálném vyjádření meziročně o solidních 3,9 procenta, avšak růstová dynamika zvolnila. Zvolňovala také na Slovensku, jehož ekonomika přidala ve třetím čtvrtletí pouze 1,3 procenta, tedy nejméně ze zemí visegrádské skupiny. Česká republika tak mezi zeměmi Visegrádu obsazuje se svým růstem za třetí čtvrtletí celkově třetí místo. Za celý letošní rok vzroste tuzemská ekonomika pravděpodobně o 2,6 procenta, příští rok její růst zpomalí na 2,2 procenta.

Špatná nálada a vyhlídky tuzemských průmyslníků poznamenají průmyslovou výrobu i v roce 2020, kdy lze očekávat zrychlení tempa snižování početních stavů zaměstnanců. V listopadu oznámila snižování stavů řada významných firem s více či méně přímými vazbami na český podnikový sektor. Jedná se například o výrobce pneumatik Continental, který je největším zaměstnavatelem na Zlínsku, kde dává práci pěti tisícům lidí. Do roku 2028 firma celosvětově zruší právě zhruba tolik pracovních pozic. Automobilka Audi zruší do roku 2025 bezmála deset tisíc pracovních míst. Obdobný počet pracovních pozic zruší už během tří let automobilka Daimler. Výrobu v listopadu omezil nošovický automobilový závod Hyundai. Jeho zaměstnanci zůstávají každé druhé pondělí do konce letoška doma, se 70 procenty platu.

Je zřejmé, že pokud se situace na globálních trzích nezlepší, na přechodná opatření tohoto typu navážou opatření trvalejšího rázu, včetně propouštění. Ve druhé polovině příštího roku proto v Česku vzroste míra nezaměstnanosti, jejíž růst budou pohánět právě zejména potíže autoprůmyslu.

Na zahraničních trzích se činil zejména tuzemský automobilový export, který tak nad vodou držel celý český zpracovatelský průmysl. Špatná nálada a vyhlídky tuzemských průmyslníků poznamenají průmyslovou výrobu i v roce 2020, kdy lze očekávat zrychlení tempa snižování početních stavů zaměstnanců.

Vyšlo v Profi Poradenství & Finance.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře