Byl májový den roku 1997 a Viktor Kožený plachtil – též s duem luxusních prostitutek – v soukromém tryskáči vstříc ázerbájdžánským planinám.
O jeho “ pirátských“ privatizačních postupech svět ještě tehdy příliš nevěděl, a tak se bonvivánský finančník mohl plně koncentrovat na jediný cíl: SOCAR – State Oil Company of Azerbaijan Republic, což je dnes 68. největší firma světa s hodnotou přibližně 20 miliard dolarů a 60 tisíci zaměstnanců. “ Jsem si jist, že Aljf, boss Socaru, se společnosti nikdy nevzdá,“ burcoval o pár měsíců později Peter Yu, tehdejší šéf AIG Capital Partners. Marně. I pojišťovnický obr AIG, stejně jako ostatní Koženým zlákaní investoři, nakonec vložil nemalé peníze do pochybné privatizace v postsovětském státě. Onen Yuem nazvaný “ Aljf“, správně Ilham Alijev, je dnes prezidentem země a společnost Socar je stále poplatná prvnímu písmenu v názvu: „S“ jako státní. Ryšavý vykuk Kožený i žraloci z Wall Streetu narazili místo na ropu na ázerbájdžánské soudruhy z dob srpů a kladiv, kteří se po “ otevření trhu“ hbitě naučili násobilku ostrých loktů a mazaného úsudku. „Pirát z Prahy“ dodnes i kvůli Socaru a s ním spřízněným ázerbájdžánským politikům obchází bahamské soudy a káznice. Důvodem je, že se chtěl k ropné firmě dostat prostřednictvím úplatků pro bývalého ázerbájdžánského prezidenta Gejdara Alijeva (otec současné hlavy Ázerbájdžánu).
Nobel, Rothschild a rudí
Ázerbájdžán, ropa a zahraniční investoři – to rozhodně není nic nového. Už v roce 1873 tam projekty rozjela rodina Nobelova, dvanáct let nato ji následovali Rothschildové. V roce 1901 produkoval Ázerbájdžán 11,5 milionu tun tamní prvotřídní ropy s nízkým obsahem síry. Cifry jsou však dnes úplně jinde. Za loňský rok firma Socar, která vznikla v roce 1992 sloučením dvou sovětských státních podniků, vytěžila 32,3 milionu tun ropy a 4,34 miliardy kubických metrů zemního plynu. Ekonomové odhadují, že do roku 2010 bude region produkovat téměř dvojnásobně více ropy než dnes, až 4,7 milionu barelů denně – více než Venezuela. Podle ázerbájdžánského serveru Today. az činil v roce 2005 zisk Socaru 1,36 miliardy dolarů. Pozici Ázerbájdžánu na energetické mapě světa výrazně posílila stavba ropovodu “ BTC“, tedy Baku – Tbilisi – Ceyhan. Hluboká ropná pole v Kaspickém moři zůstala téměř nedotčena sovětskými geology, a to přesto, že rezervy jsou srovnatelné s těmi uloženými pod dnem Severního moře. Když ropovodem začaly v květnu 2005 proudit z Baku, klíčového přístavu na pobřeží Kaspického moře, premiérové litry ropy, získal vnitrozemský Ázerbájdžán přímý přístup na mezinárodní energetické trhy. Nyní se kaspická ropa nakládá v Ceyhanu, tureckém středomořském přístavu.
Socar versus Gazprom
Představitelé Socaru tedy měli zřejmý motiv, proč se na společném konsorciu jedenácti ropných firem, jež ropovod “ BTC“ postavilo, podílet z jedné čtvrtiny, tedy druhým nejvyšším podílem hned po BP, provozovateli více než 1700 kilometrů dlouhé stavby. Jenže Socar není jenom ropa. Prokázané zásoby zemního plynu v Kaspickém moři se odhadují na 71 bilionů kubických metrů, což je srovnatelné se Saúdskou Arábií. S globálním přechodem elektráren z uhlí na plyn bude hodnota tohoto přírodního zdroje růst stejně jako intenzita konkurenčního boje mezi Socarem a ruským Gazpromem, který drží v plynovém područí trhy západní Evropy. Na Jihokavkazský plynovod, neboli plynovod “ BTE“, Baku – Tbilisi – Erzerum, jehož provoz byl zahájen loni v prosinci a v jehož “ tvůrčím konsorciu“ drží Socar pro změnu desetiprocentní podíl, naváže v roce příštím plynovod “ Nabucco“. Ten by měl plyn dopravovat z tureckého Erzerumu, kde se napojí právě na Jihokavkazský plynovod, přes Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko až do Rakouska. Vytvoří se tak nová plynovodní cesta do západní Evropy. Cesta, na niž nebude mít přímý vliv Rusko.
Kožený měl pravdu
„Ázerbájdžán je příkladem regionální energetické spolupráce, díky níž se zbavil negativ plynoucích z jeho vnitrozemské polohy,“ napsal v únoru americký server United World. Dodal, že vývoz ropy z této země vzroste dle odhadů na léta 2006 až 2009 o 128 procent. Viktor Kožený měl v jednom pravdu, když roku 1997 na památném “ přesvědčovacím“ večírku v Aspenu představoval Ázerbájdžán – a Socar – natěšeným investorům z Wall Streetu: jde skutečně o skrytou perlu miliardových zisků.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
