#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Koronavirus hotovost „nezabil“. Právě naopak.

21. července 2020
Vyvolal v Češích takovou sháňku po „cashi“, jaká tu nebyla skoro dvanáct let.

V době vrcholící koronavirové krize mnozí upozorňovali, že virus může „zabít“ hotovost. Do popředí se dostala otázka její hygieničnosti. Třeba virus lidské chřipky přežívá na bankovkách až 17 dní a zůstává po celou tuto dobu infekční (studie zde). Mnozí lidé se proto obávali, že koronavirem, který je vysoce nakažlivý (viz), se lze nakazit právě i manipulací s fyzickými penězi.

Americká centrální banka dokonce počátkem letošního března nařídila karanténu fyzickým dolarům, jež stáhla z Asie za účelem jejich začlenění do oběhu v USA (viz zpráva Reuters). Nezašla ovšem tak daleko jako pobočka čínské centrální banky v provincii Kuang-tung, jež přistoupila dokonce k ničení a fyzické likvidaci peněz, které obíhaly v rizikovém prostředí typu nemocnic či tržnic s potravinami.

Nakonec se však ukazuje, že koronavirus naopak sháňku po hotovosti mezi lidmi podnítil. Je to patrné i z dat z České republiky. Podle nejnovějších dat České národní banky bylo květnu v tuzemském peněžním oběhu celkem 639,4 miliardy korun. To je nejvíce v historii. Vskutku, hotovosti nebylo nikdy v dějinách ČR v tuzemském oběhu tolik jako právě nyní. To by ale ještě nebylo nic zas tak zvláštního, neboť objem hotovosti v oběhu celkem setrvale dlouhodobě narůstá.

Během vrcholící koronavirové krize však tento nárůst probíhal obzvláště rychlým tempem. Jen během dubna letošního roku narostl objem tuzemského oběživa o 3,2 procenta, tedy nejvýrazněji za uplynulých takřka dvanáct let (viz graf níže). Výrazněji totiž objem oběživa během jediného měsíce naposledy narostl v říjnu 2008. Tehdy, měsíc po pádu investiční banky Lehman Brothers, propukala kritická fáze světové finanční krize. V říjnu 2008 stoupl objem oběživa v tuzemsku o závratných deset procent, tedy zhruba trojnásobně v porovnání s mnohaletým maximem z letošního dubna.

Objem oběživa v ČR narostl letos v dubnu nejvýraznějším měsíčním tempem od října 2008. 

Hotovost tedy v době vrcholící koronavirové krize prokázala, že v očích řady Čechů představuje v náročném čase stále jistotu. Jsou raději, když jí mají doma „za obrazem“, ve fyzické podobě, než aby její elektronický ekvivalent nechávali na svém bankovním účtu. I když Češi reálně hotovost příliš nesměňovali z důvodu uzavření podstatné části kamenných obchodů, drželi ji ve zvýšené míře doma pro případ nějakého finančního či bankovního otřesu. Vzestup bezhotovostních či bezkontaktních plateb a dramatický nárůst intenzity online obchodování, které v důsledku koronavirové krize nastaly, tedy v žádném případě neznamenaly konec, ani ústup „cashe“.

Podobný vývoj nastal v řadě dalších zemí, zvláště výrazně například v USA, Kanadě, Itálii, Španělsku, Německu, Francii, Austrálii, Brazílii, Mexiku, Indii či Rusku (viz zde). V eurozóně se nárůst hotovosti v oběhu týkal zvláště bankovek v nominální hodnotě 200 eur. Nárůst sháňky lidí zvláště výrazně právě po „skladných“ dvouseteurovkách potvrzuje, že poptávka po hotovosti rostla v době koronavirové krize nikoli ani tak z důvodů transakčních jako spíše z důvodu panického hromadění hotovosti v obavě z finančního otřesu. Lidé prostě sice za hotové nakupovali méně než jindy, zato však hotovost v obavě, ba panice poměrně intenzivně hromadili „pro všechny případy“.

V eurozóně během koronavirové krize stoupla sháňka hlavně po dvouseteurovkách…

Na rozdíl od situace při finanční krizi před dvanácti lety však nyní nedošlo k výraznějšímu nárůstu podílu oběživa ke vkladům. Ani v ČR, jak plyne z dat ČNB (viz graf níže), ani v mnoha jiných zemích. Nárůst tohoto podílu je teprve nezaměnitelným příznakem plošnější finanční paniky mezi obyvatelstvem. K něčemu takovému ale během koronavirové krize nedošlo. Část obyvatel si sice z účtu hotovost vybrala, případně ji na něj raději neuložila, ale jiní jednotlivci či firmy – kteří zjevně tolik nepanikařili – přispěli k tomu, že jejich navýšené vklady (navýšené z důvodu nemožnosti či neochoty v nastalých podmínkách utrácet či investovat) do značné míry kompenzovaly nárůst objemu oběživa. Takže zmíněný poměr zůstal v ČR bez viditelnějšího vzedmutí, na rozdíl od situace v době propukající světové finanční krize v roce 2008.

Plošnější finanční panika mezi Čechy během koronavirové krize nepropukla, na rozdíl od finanční krize před dvanáct lety, kdy poměr oběživa a vkladů zřetelně vzrostl.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře