Od loňského března, tedy už po takřka dvanáct covidových měsíců, slyšíme, jak bude zle, že můžeme čekat nával živnostníků, resp. OSVČ na pracovních úřadech – a ono ne. Podle ČSSZ loni OSVČ přibylo, podle MPO přibylo i živností. Víme sice, že se živnosti víc přerušují, než bývalo zvykem, ale stejně – čím to je, že loni živnostníci nevymřeli? Jak to, že OSVČ přibývá?
Živnostníci nevymřeli, protože podstatnou působení každého skutečně činorodého člověka je přizpůsobování se nastalým podmínkám, jakkoli nepříznivé jsou.
Živnostníky, ovšem, zachraňuje nejen jejich vlastní důvtip, nápaditost a schopnost improvizace a adaptace, ale i daňový poplatník, zejména český a německý. Nevymřeli také proto, že si své přežití zaplatí, a to vyššími daněmi v budoucnu. V médiích se tomu říká „vládní pomoc ekonomice“ a vládní politici samotní to tak samozřejmě rádi prezentují. Nicméně vláda prakticky žádné peníze nevydělává. Veškeré peníze, které má, si v posledku bere buď na dluh, tedy z budoucího (hrubého) zisku podnikatelů a firem, nebo ze současného (hrubého) zisku podnikatelů a firem. Zdaňuje samozřejmě i erární zaměstnance, ale více jim samozřejmě zase přihodí – hlavně opět ze zisku podnikatelů a firem.
V podobě takzvaných evropských fondů nás zase nefinancuje „Brusel“ nebo Evropská unie, jak se opakuje v médiích, ale daňový poplatník zejména bohatších zemí EU v čele s daňovým poplatníkem německým, tedy v čele s německým živnostníkem a německými firmami. České živnostníky aktuálně zachraňuje i „německá vládní pomoc ekonomice“, tedy opět tamní daňový poplatník. Ta výrazně pomohla loni na podzim tuzemskému zahraničnímu obchodu k rekordnímu obratu a přebytku. Tím tedy pomohla celé naší ekonomice.
Sečteno, podtrženo, český živnostník nevymřel, protože si své přežití ještě teprve zaplatí, až bude zase moci vydělávat, dále proto, že mu jej za cenu vyšších daní v budoucnu platí i zejména jeho německý kolega a konečně proto, že mu jej zaplatí – aniž o tom tuší – i budoucí generace, tedy nynější české děti i ti ještě nenarození. Říká se tomu solidarita. Stále více politiků, rovněž žijících, ba tyjících i ze zisku živnostníků, ji vzývá jako posvátnou krávu. Přitom zároveň neváhají o těch samých živnostnících, z jejichž zisku, a tedy práce, umu a nápaditosti tyjí, smýšlet a někdy i hovořit jako o parazitech.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
