#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Kde dělá vláda chybu

12. prosince 2019
Horší jsou nulové reformy než nenulový schodek

To, že opozice rok co rok s železnou pravidelností kritizuje rozpočet, je prakticky dané. I letos jsme se tudíž opět dozvěděli, jak nezodpovědné je v čase prosperity hospodařit schodkově. Do jisté míry to samozřejmě pravda je; vždyť třeba Němci již řadu let dodržují politiku nulového schodku. Přesto opozice působí jako poněkud „zaseklá deska“.

Časy se přitom mění.

Pokud vláda opravdu bude příští rok nakonec hospodařit s rozpočtovým schodkem čtyřiceti miliard korun, bude takový defi cit odpovídat 0,68 procenta hrubého domácího produktu české ekonomiky předpokládaného pro rok 2020. V letošním roce by případné – a poměrně pravděpodobné – hospodaření s rozpočtovým schodkem taktéž čtyřiceti miliard znamenalo, že defi cit odpovídá 0,71 procenta HDP pro rok 2019.

Je tedy patrné, že zachovávání číselné výše schodku při pokračujícím růstu ekonomiky vede k tomu, že ekonomika schodek stále lépe a lépe vstřebává. Například v roce 2008 by totiž číselně týž schodek čtyřiceti miliard korun (ve skutečnosti tehdy vláda vykázala defi cit dvaceti miliard) odpovídal celému jednomu procentu tehdejšího HDP.

Nevylekat investory

Podstatné je, aby schodek nevylekal mezinárodní investory a ratingové agentury – což se rozhodně neděje. Naprosto v poklidu je nechává i to, pokud se příští rok opravdu bude hospodařit s defi citem čtyřiceti miliard. Z hlediska finančních expertů a mezinárodních investorů, kteří na zdravé tuzemské veřejné finance sázejí své peníze, když například pořizují české vládní dluhopisy, tedy rozpočet na příští rok nijak nezodpovědný není.

Česko má z pohledu tří světově nejvýznamnějších ratingových agentur (Standard & Poor’s, Moody’s a Fitch) nejlepší souhrnné hodnocení ze zemí bývalého východního bloku. Vykazuje dokonce lepší souhrnný rating než Estonsko, které je přitom v současnosti nejméně zadluženou zemí Evropské unie – má v poměru k HDP zhruba 3,5krát nižší dluh než Česko. A to je přitom Česko čtvrtou nejméně zadluženou zemí EU, alespoň tedy v poměru k HDP.

Doma není nikdo prorokem, tím méně vládní opozice. Postoj mezinárodních investorů a světových ratingových agentur tak je pro vládu objektivně silným argumentem tváří v tvář opoziční kritice, která se ve světle poklidu mezinárodní komunity jeví jako až příliš účelová, vypjatá, ba hysterická.

Krátkozrakost vlády

To však platí zejména krátkodobě, pro nejbližší roky. Z dlouhodobějšího hlediska už třeba ratingové agentury tak klidné nejsou. Česko má před sebou značné výzvy, například tu v podobě zásadní reformy penzijního systému nebo systému financování veřejné zdravotní péče. Letitým bolákem je samozřejmě také infrastruktura.

Pokud by vláda napřela své úsilí do těchto oblastí, přišla s jasnou koncepcí a „jízdním řádem“ změn, mezinárodní investoři a ratingové agentury by jí vzhledem k nynějšímu poměrně nízkému zadlužení České republiky pro rok 2020 odpustili třeba i dvojnásobný schodek.

Ostatně po letech úsporných opatření teď stoupá mezinárodní tlak na to, aby země, které si to mohou dovolit – zejména Německo, ale také Česko –, svým veřejným rozpočtům více „pustily žilou“ a podnítily tak ekonomický růst.

Nulové úsilí

Pokud vláda přijde s důvěryhodným plánem výstavby dálnic, vysokorychlostní železnice či digitální infrastruktury, půjde o investice, na jejichž konci bude o dost bohatší česká ekonomika. Taková, která zase o dost snáze vstřebá čtyřiceti-, nebo dokonce osmdesátimiliardový schodek.

Problémem této vlády tak není schodek čtyřiceti miliard. Problém je prakticky nulové reformní úsilí. Opozice neustálým omíláním údajného problému schodku – problému, který z hlediska mezinárodního prakticky neexistuje, na což vláda vždy ráda a právem odkáže – sama z velké části odvádí veřejnou pozornost od mnohem zásadnějších, dlouhodobě neřešených věcí.

Vyšlo v Reflexu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře