#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Je Obama bez výplatnice?

8. října 2013

Slova o „vypnutí americké vlády“ a „bankrotu USA“ zvyšují důvěru trhů v Ameriku

Odstávka. Přerušení provozu. Vypnutí systému. To vše značí anglický výraz „shutdown“. Padají-li tedy v zámoří už druhý týden po sobě silná slova jako „government shutdown“, tedy „odstávka vlády“, „vypnutí systému správy země“, je třeba se obávat? Strachovat se, že nejsilnější ekonomika světa nebude mít prostředky na svůj provoz, že se nejmocnější muž světa nedočká své výplatnice nebo že nepřátelští vojenští stratégové zajuchají, jelikož Pentagon nemá na benzin? Ne, není se třeba bát. I když ti, co tato slova vypouštějí, by si to přáli. V Americe totiž nyní nejde o nic jiného než o válku slov a gest. A se slůvky, jež hrozivá nejsou, či gesty, která nepůsobí varovně, žádnou válku vyhrát nelze.
Na jedné straně barikády stojí prezident Obama. Na straně druhé podstatná část republikánů, jež si přeje jisté dodatečné změny v jeho zdravotní reformě, známé jako Obamacare. Protože nejlepší obrana je útok, Obama a spol. nejprve vytáhli těžký kalibr v podobě slova „defunding“, „seškrtání výdajů“. Atakovali republikány s tím, že ti chtějí snížit výdaje na zdravotnictví v rámci Obamacare. Jenže o nic takového republikánům nejde – usilují o změny v příslušné legislativě či o roční odklad reformy; ani jedno však nesouvisí s financováním. Ale pochopitelně: „seškrtání výdajů“ zní hrozivěji než „legislativní úprava“.
Obama je však i mistrem varovných gest. Minulou středu si pozval nejvyšší šéfy největších bank z Wall Street. Všichni potom svorně vydali prohlášení, jaká to bude katastrofa, když se Kongres nedohodne na navýšení limitu amerického dluhu. Republikáni totiž pohrozili, že pokud nedojde ke zmíněným změnám v Obamacare, neposvětí navýšení limitu. Po středeční schůzce je tak evidentní, že Obama má na své straně nejen demokraty, ale i mocný Wall Street. Bankéři jsou také rádi – tento „fejvr“ Bílému domu se do budoucna může hodit. Co kdyby nastala zase nějaká finanční krize. Silná slova To ale není vše. Obama také zrušil svoji plánovanou cestu po Asii. Hospodářsky důležitý kontinent prý nenavštíví kvůli… „shutdownu“. A tedy samozřejmě kvůli republikánům. Takže během týdne obrátil proti republikánům nejen Wall Street, ale i půlku Asie. Důležité obchody samozřejmě v Asii dojedná delegace řízená ministrem zahraničí Kerrym, takže coby vnitropolitické gesto je to ze strany Obamy další bravurní tah. Získává tak na svoji stranu i veřejnost.
A kvůli čemu to vlastně Obama do Asie neletěl? Necelých osm set tisíc pracovníků, jichž se „odstávka vlády“ týká, zní jako velké číslo. I na Ameriku. Jenže Spojené státy v současnosti mají zhruba 2,8 milionu federálních zaměstnanců. Takže „odstávka“ se týká necelé třetiny z nich. Pokud se však zahrnou armádní zaměstnanci, půldruhý milion osob, „odstávka“ je náhle záležitostí nějakých osmnácti procent státních zaměstnanců. „Odstávkou“ navíc nebudou zasaženi smluvní partneři státních institucí z řad soukromníků a firem. Takže o nějakém „vypnutí správy Spojených států“ fakticky nemůže být žádná řeč.
Silná slova však již byla vypuštěna a jen tak zpět vzít nejdou. To by protagonisté ztratili tvář. Z barikád se tedy slezlo do zákopů. Ani vyhlídka na zákopovou válku mezi nejvyššími politickými představiteli však příliš nevzrušuje finanční trhy. Ba v jistém smyslu dokonce naopak. A to i poté, co si znesvářené strany začaly přehazovat potenciálně třaskavou směs kondenzovaných výhrůžek o dopadech nenavýšení dluhového limitu. Ačkoli jsou opět ke slyšení silácká slova o „prvním americkém bankrotu“, důvěra investorů v americké vládní dluhopisy stoupá.
Jedním z důvodů vysoké důvěry investorů v americký dluh je jejich přesvědčení, že se politici nakonec nějak dohodnou, a to v takovém termínu, že k závažnějším škodám na hospodářství nedojde. Tak jako se to stalo v létě před dvěma lety, kdy se kongresmani rovněž hádali o navýšení limitu do poslední chvíle. Druhým – podstatnějším – důvodem je, že mnohem ostražitěji než Kapitol sledují finanční trhy úplně jinou washingtonskou budovu, a sice ústředí Federálního rezervního systému, centrální banky USA. Amomentálně ji sledují s jistou úlevou a uklidněním.
Svárymezi prezidentem a zákonodárci a nejistota z nich pramenící jsou totiž pro centrální bankéře klíčovou záminkou, aby neomezovali svůj aktuální program pumpování peněz do ekonomiky. Omezení tohoto programu by teprve bylo pro finanční trhy neblahou zprávou. Jak se ostatně ukázalo před několika měsíci, kdy šéf federální rezervy Bernanke byť jen zkusmo naťukl myšlenku možného omezení. Nově pumpované peníze jsou dnes pro investory zkrátka jakousi „drogou“, na níž si navíc vypěstovali silnou závislost. To, že politické šarvátky, jež jsou spíše jen hrou gest a slov, zvyšují naděje, že „droga“ bude podávána nadále v neztenčených dávkách, je zásadním zdrojem aktuálního zklidnění finančních trhů.
Ve Spojených státech prostě platí docela jiné ekonomické zákonitosti než jinde ve světě. Pokud by se podobná nejistota vznášela nad veřejnými financemi kterékoli jiné země, investoři by rázem začali prchat pryč, jako tomu bylo v případě Řecka, Irska nebo třeba Španělska. Jenže od potenciálních problémů Spojených států už prostě není kam uniknout. Pokud by se totiž začala hroutit s přehledem vedoucí ekonomika světa, jež má v moci rezervní měnu číslo jedna, stáhne s sebou celý svět. A ještě k tomu z tohoto apokalyptického kolapsu nevyjde nejhůř. Takhle nějak investoři uvažují. Dobře vědí, že přibližně polovinu amerického dluhu vlastní zahraniční vlády a jiné zahraniční subjekty – Čína má aktuálně ve svých sejfech zhruba 1,3 bilionu amerických dolarů a Japonsko, druhý největší americký věřitel, 1,1 bilionu.
I proto je adrenalin v zákopové válce washingtonských politických špiček cítit takřka po celém světě. Celý okolní svět je totiž svým způsobem rukojmím této války. Války, jež je – naštěstí – jen válkou slov a gest.

Vyšlo v Lidových novinách.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře