#Lukáš Kovanda, Ph. D.

H. Markowitz: Nositel Nobelovy ceny za ekonomickou teorii, která podle kritiků nefunguje

18. října 2014

Americký ekonom Harry Markowitz získal v roce 1990 Nobelovu cenu za moderní teorii portfolia. Kritici ale tvrdí, že poslední ekonomická krize dokázala, že tato teorie neplatí. O Markowitzově práci mluvil ve Studiu Zet hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Lukáš Kovanda.

Poslední finanční krize podle některých ekonomů dokázala, že Markowitzova teorie portfolia není univerzálně platná. Proč?

Markowitz v souvislosti s finanční krizí schytal poměrně velkou porci kritiky. Krize prý prokázala, že jeho teorie portfolia není platná. Markowitz říká, že je dobré investovat do různých tříd aktiv, protože některá aktiva, například akcie, poklesnou, ale dluhopisy zůstanou na dobré úrovni. Poslední finanční krize ale podle kritiků probíhala tak, že dolů zamířily všechny typy aktiv. Nebylo možné do nějakého aktiva investovat tak, aby investor zůstal ušetřen dopadů finanční krize.

Jak tento jev Markowitz vysvětlil? Připustil, že by jeho teorie mohla mít trhliny?

Na tuto otázku jsem se ho ptal a on svou teorii pochopitelně hájil, což je přirozené. Uvedl, že jeho teorie může říkat i to,  že dolu mohou zamířit všechny druhy aktiv, akcie i dluhopisy. Ovšem ta teorie ukazuje na to, že i když všechny třídy aktiv zamíří dolů, stane se tak rozdílným tempem.

Jakých největších chyb se tedy investoři, kteří v období krize prodělali, podle Markowitze dopustili?

Řekl něco, co asi není úplně objevné – že když trh jde nahoru a kurzy, burzovní indexy rostou, tak investoři mají tendenci jakoby “naskakovat” v očekávání toho, že kurzy a indexy porostou dál. Takže se často může stát, že naskočí těsně před zlomem, než to začne jít dolů, a pak splakají nad výdělkem.

Stejně tak, když dochází k poklesům, tak mají investoři přehnanou tendenci zas “vyskakovat”, to znamená zbavovat se investic, jako by pokles měl trvat donekonečna.

Jak víme, dřív nebo později vždy dojde ke zvratu, což on demonstruje na číslech  od roku 1926 do roku 2010:  Akcie velkých firem na americkém trhu vzrostly asi o 10 procent, akcie malých firem o 12 procent, takže tam je jasný dlouhodobý nárůst, byť není nijak závratný. A právě investoři, kteří neustále “naskakují”, když to jde nahoru a “vyskakují” zpět z trhu, když to jde dolu,  se nemohou účastnit dlouhodobého růstu, protože si peníze, které investovali, berou se ztrátou nazpátek a neinkasují tedy žádný dlouhodobý výnos. Ale myslím si, že tohle není úplně objevné, upozorňuje na to i řada jiných investičních specialistů.

Odvysíláno na rádiu Zet.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře