Dávno v hloubi osmdesátých let se mocný šéf kulturního oddělení ÚV KSČ Miroslav Müller dočkal tehdy nevídaného dárku. Karel Gott mu přivezl videopřehrávač. Tedy: velmi prominentní pěvec věnoval politickému prominentovi na svou dobu ojedinělé zařízení. Čirý skvost. Věnoval mu ovšem také zařízení, jehož se bude jen o nějakých dvacet let později překotně zbavovat i prostý lid a které se bude takřka bez povšimnutí povalovat u popelnic.
I tak lze ilustrovat technologický pokrok, jenž v posledním čtvrtstoletí opět přidal do kroku, a krátkodechost vynálezů, které přináší.
Kromě toho přináší také tu skutečnost, že prostý, průměrně vydělávající člověk dneška se má neporovnatelně lépe než prominentní superboháč z doby, dejme tomu, před sto lety. Nejenže video už nebere ani zadarmo, ale svůj blahobyt zvyšuje třeba také užíváním antibiotik či mobilních telefonů.
Je dost pravděpodobné, že technologický rozvoj neustane. Pak ovšem také platí, že prominentní superboháč dneška se má mnohem hůře než prostý občan za sto let. Ten se mimo jiné bude dožívat i mnohem vyššího věku. „Střední věk, v němž umírá, činí pro moji generaci 79 let. Předpovídám, že dnešní studenti budou ve střední hodnotě umírat ve sto letech,“ řekl loni autorovi blogu Robert Fogel, laureát Nobelovy ceny za ekonomii.
Nabízí se otázka, proč vlastně toužíme být jako superboháči současnosti, proč jim třeba i závidíme. Proč nezávidíme spíše řadovému občanovi za sto let, proč spíše než bohatcem současnosti netoužíme být svým vlastním vnukem či pravnukem.
Je zřejmě třeba rozlišovat mezi blahobytem absolutním a relativním. Jak ukazují ekonomické studie, spokojenost člověka roste po dosažení určité výše absolutního bohatství spíše s jeho relativními přírůstky. Nezajímá ho ani tak, o kolik máme všichni, v průměru, více než lidé před sto lety či o kolik máme všichni, v průměru, méně než lidé za sto let, ale to, o kolik více či méně máme v porovnání s našimi současníky. S těmi se poměřujeme, neboť s těmi si konkurujeme. Z naší konkurence s nimi vzniká technologický a ekonomický růst, z jehož plodů budou žít budoucí generace, naši vnuci i pravnuci.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
