Hostem Romany Navarové v pořadu Byznys na Rádiu Z byl hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády Lukáš Kovanda. Úvodním tématem byl dopad tzv. vrbětické kauzy na obchodní vztahy mezi Českem a Ruskem. „Zcela jistě dojde ke zhoršení. Zatím nevíme, jak zásadní bude. Musíme počítat s tím, že se zhorší exportní možnosti českých firem do Ruska. Nečekám dramatické propady. Může ale nastat šikana ze strany ruských úřadů. Českou ekonomiku jako celek by to ale poznamenat nemělo,“ říká ekonom. Potvrdil, že politické události mají na obchod nesporný vliv, a připomněl dopad ekonomických sankcí v roce 2014. Kovanda se vyjádřil i ke zdražování jízdného, které je podle něj sice opodstatněné, ale špatně načasované. Fiaskem jsou podle Kovandy kompenzační bonusy pro podnikatele. Řada z nich totiž není schopna naplnit přísná kritéria. „Vláda trestá ty podnikatele, kteří byli schopni na situaci zareagovat a přizpůsobili se ztíženým podmínkám, a odměňuje ty, kteří nebyli ochotni se se situací porvat, uzavírá Kovanda.
Přepis
Business na Rádiu Z s Romanou Navarovou
Já už zdravím v dnešním byznysovém magazínu na Rádiu Z našeho průvodce hlavního ekonoma Trinity Bank a zároveň také člena Národní ekonomické rady vlády Lukáše Kovandu. Dobrý den. Pojďme začít aktuálně. Ten třeskutý vývoj posledních desítek hodin několika dní, vlastně od soboty večera, kdy premiér Andrej Babiš společně s vicepremiérem Janem Hamáčkem oznámili, co se stalo před sedmi lety ve Vrběticích. A co vyplývá ze zpráv národních bezpečnostních služeb samozřejmě hýbe celou společností, ale hýbe také určitě ekonomikou. Během včerejšího dne vlastně odletělo letadlo směr Moskva s vyhoštěnými zaměstnanci ruské ambasády. A v reakcí na to před půlnocí připřeletělo na Ruzyň české letadlo, které přivezlo naše diplomaty a jejich blízké z Moskvy. Podezření ze zapojení Ruska do výbuchu ve Vrběticích, pane Kovando, asi zhorší ekonomické vztahy české. Jaký předpokládáte vývoj? A kde vlastně se bilance obchodu Česko-Rusko nacházela v posledních letech?
Ke zhoršení vztahů dojde zcela. Mi nyní akorát nevíme, jak zásadní to zhoršení bude. Každopádně od roku 2005 až do roku 2019 Česká republika měla s Ruskem zápornou obchodní bilanci. To znamená, že větší objem zboží a služeb jsme z Ruska dováželi, než že bychom tam tedy vyváželi. Ten vývoz náš byl samozřejmě také citelný, ale dovoz objemnější. Zejména proto pochopitelně, že dovážíme z Ruska a přes Rusko zemní plyn a ropu, a to samozřejmě je to klíčové, ale v loňském roce, protože došlo k prudkému propadu cen zejména ropy, tak vlastně to byl první rok minimálně tedy od roku 2005, kdy jsme do Ruska vyvezli zboží a služby za více peněz, než za kolik jsme odtamtud dovezli. Tudíž ten rok byl příznivý, byť to byla určitá anomálie. A v tuto chvíli musíme počítat s tím, že se zhorší exportní možnosti českých firem v Rusku. Byť zatím bych nečekal nějaké dramatické propady, ale samozřejmě české firmy, které exportují do Ruska, tak tam mohou mít těžší život. Mohou být podrobeny určité, řekněme, úřední šikaně a podobným záležitostem. Samozřejmě může přijít na přetřes také otázka ekonomických sankcí na obou stranách, což by rovněž firmám obchodující s Ruskem přitížilo. Takže ten vývoz, který tvoří zejména tedy automobily, automobilové součástky, motory, karoserie, ale vyvážíme také poměrně velký objem kočárků, hraček a dalších záležitostí spojených s dětmi a také elektroniku. Tak všechny tyto naše vývozy do Ruska samozřejmě se ocitají v nepříznivé situaci a jejich objem je ohrožen. Protože když se podíváme na údaje za celou historii těch uplynulých let toho, jak obchodujeme s Ruskem, tak vlastně z toho plyne, že už nikdy jsme nedostali náš vzájemný obchod, obchod tedy Česka a Ruska, na úroveň z ledna 2012 až 2014. Nejvíc úspěšný rok z hlediska obchodu byl rok 2013. A já to říkám nikoli náhodou, ale z toho důvodu, že v roce 2014 pak kvůli sankcím zaváděným v souvislosti zejména s ruskou anexi Krymu došlo k určitému oslabení vzájemného obchodu České republiky a Ruska. A vlastně jsme se nikdy nevrátili nad úroveň toho roku 2013. Takže demonstruji tímto, že ty politické vlivy prostě mají na obchod s Ruskem vliv a nejinak tomu bude patrně i při této události. Ale samozřejmě uvidíme, jaká bude nakonec délka i hloubka, protože to rozhodne, jak moc zasažený bude náš obchod s Ruskem.
No a pojďme na další téma. Teď už se vrátíme v těch příštích tématech do Česka. Tím prvním bude vlna zdražování. Včera v pondělí jsme se dozvěděli, že se bude zdražovat jízdné. Co je tím důvodem a kam až se můžeme dostat, pane Kovando?
Zdražení jízdného nastává po celý letošní rok, protože už v lednu například Ústecký kraj nebo Moravskoslezský kraj zdražovaly jízdné ve veřejné dopravě. Ale vlastně i nyní v létě přistoupí Praha, Středočeský kraj ke zdražení. Tím důvodem, proč tedy jednotlivé kraje, případně metropole, zdražují, je to, že jsou finančně vyčerpány v důsledku pandemie a také v důsledku zrušení superhrubé mzdy a tedy zavedení daně ze mzdy. Protože v důsledku toho kraje a Praha přišli o velké peníze a musí něčím ty díry ve svém rozpočtu zaplátat. Nabízí se pochopitelně i to, že zvednou cenu jízdného, byť samozřejmě to stačit nebude. Ale je to jedna z možností, jak pokrýt ten výpadek a také je pravda ta, že třeba v Praze skutečně ty náklady na veřejnou dopravu jsou značné, že už ty výnosy z jízdného pokrývají v tuto chvíli jen zhruba pětinu všech nákladů. To znamená, že z tohoto titulu aby nebyl ten dopravní podnik ještě ztrátový, co se týče právě výnosu z jízdného, tak je třeba navýšit to jízdné. Ale já se domnívám, že je to velmi nešťastná doba, že v době, kdy vlastně lidé jsou pod tíhou krize pandemie, jejich finanční rozpočty jsou často napjaté, tak bohužel tedy přichází Pražský dopravní podnik a vůbec vlastně radní města Prahy s touto neradostnou zprávu. Myslím si, že mohli počkat i z toho hlediska, že Praha kvůli velké své závislosti na turistickém ruchu patří vlastně mezi nejvíce zasažené oblasti celé České republiky, protože jiné oblasti České republiky zpravidla nejsou tak závislé jako Praha právě na turistickém ruchu.
Pane Kovando, nové programy včetně kompenzačního bonusů za 1000Kč jsou fiaskem. Proč si to myslíte?
No protože podnikatelé na ně v řadě případů nedosáhnu. Nedosáhnou na ně, protože vláda stanovila poměrně přísnou podmínku toho, že aby na ně dosáhli, tak musí vykazovat 50% a hlubší propad tržeb z těch letošních prvních měsících roku, leden až březen, oproti stejný měsícům roku předešlého nebo roku 2019. A pokud tedy tento hluboký propad tržeb nevykazují. Pokud tedy není ten tržeb více než 50% či 50%, tak mají smůlu ti podnikatelé. No a jak si můžeme vzpomenout na minulý rok, vlastně i na uplynulé měsíce, tak řada podnikatelů třeba provozovatelů restaurací řešila nemožnost otevřít restauraci jako takovou tím, že podávala pokrmy z výdejního okénka. To znamená, že těmto lidem se tržby sice také propadly, pochopitelně, ale nebylo to třeba o tu polovinu. Bylo to třeba o 30%, o třetinu, 35%, 40%. No a všichni tito podnikatelé, kterým se nedostatečně propadly tržby, prostě nedosáhnou na třeba kompenzační bonus, ale i na další ty současné programy covid právě proto, že ten propad nebyl dostatečný. Takže vlastně vláda tím trestá ty podnikatelé, kteří byli schopni reagovat na tu situaci v loňském roce a částečně v roce letošním a flexibilně se přizpůsobili ztíženým podmínkám. Například právě otevřením toho výdejního okénka. A naopak odměňuje ty podnikatele, kteří se už loni v březnu řekli „No tak já zavřu krám a budu doma ležet na gauči a budu prostě přijímat různé kompenzační bonusy“. Takže jakoby vláda odměňuje píše tedy ty, kteří nebyli schopni zareagovat, kteří se nebyli ochotni porvat s tou situací s těmi ztíženými pandemickými podmínkami, a to si myslím, že je špatně, protože společnost jako celek by měla odměňovat spíše tedy ty podnikatele, kteří byli schopni ve ztížených podmínkách nějak účinně reagovat a byli schopni nabízet třeba právě ty pokrmy v době pandemie.
Když jsme u ekonomiky, tak samozřejmě v dnešním byznysové magazínu ekonomikou budeme pokračovat. Prognóza mezinárodního měnového fondu včera četla jsem, že Česko bude během tří let ekonomicky výkonnější než Japonsko. Přiznám se, pane Kovando, to je něco, co jsi úplně nedokážu představit.
Je to skutečně tak, ale ukazuje to určitou ošidnost statistiky Nicméně pokud vyjdeme z mezinárodně velmi sledovaného ukazatele, kterým je hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele přepočtený dle parity kupní síly měny, tak opravdu Mezinárodní měnový fond prognózuje, že od roku 2024 dále, i v dalších letech poté, bude Česká republika ekonomicky výkonnější než právě Japonsko. A to z několika důvodů. Za prvé opravdu ekonomicky Japonsko doháníme, ale tak je třeba také zohlednit určité odlišnosti třeba v demografické skladbě obyvatelstva. Víme, že Japonsko je populace velmi demografickéy stará. A to určitě hraje roli, ale v České republice spousta toho vytvořeného bohatství, které je započítáno v tom ukazateli, nezůstává. Ono tady nezůstává, protože ve formě stovek miliard korun ročně na dividendách odtéká do zahraničí a jaksi Češi z něj nic nemají. Takže tento ukazatel prostě vypovídá zejména o tom, co se na tom daném území, ať už je to tedy Česko nebo Japonsko, prostě vyprodukuje a už neříká tolik o tom, kolik tam pak také zůstává. Takže v Japonsku lze předpokládat, že tam tolik na dividendách neodtéká. To znamená, že těm Japoncům zůstává více toho bohatství, které se tam vytvoří. Takže kdyby se zohledňoval tento ukazatel, který se ale nejmenuje hrubý národní produkt ale hrubý národní důchod, tak bychom stále za Japonskem zaostávali. Nicméně takto skutečně je předčíme. A měli bychom si polepšit i vůči dalším zemím, také je překonáme do roku 2026. Překonat bychom měli Itálii nebo Nový Zéland. Takže Česká republika by měla být už v roce 2024 dvacátou nejvýkonnější země organizace OECD ( Prganizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj), což je určitě velmi příznivý údaj.
Závěrem jen krátká otázkám. Pane Kovando, stalo se něco s naší korunou, ať už vůči euru nebo vůči dolaru, právě tady po tom, co se stalo v sobotu, co bylo oznámeno v souvislosti s vývojem kauzy Vrbětice a diplomatickou roztržkou mezi Ruskem a Českou republikou?
Ne, žádné závažnější otřesy na měnovém trhu zatím nepozorujeme. Měnoví investoři neberou toto jako zásadní věc, která by měla hnout kormidlem celé české ekonomiky. Ono pokud by nastalo třeba to, o čem jsme hovořili na začátku, to znamená určité ochromení vzájemného česko-ruského obchodu, které nejspíše nastane, tak to ale nebude něco, co by poznamenalo ekonomiku českou jako celek. To poznamená třeba jenom ty firmy, které tam obchodují, ale to je pouze malá částečka všech firem českých, které tvoří naši ekonomiku. Takže s ekonomikou jako celkem to nezamává a tím pádem by to nemělo zamávat ani s korunou.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
