#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Evropská komise poprvé v historii odmítla rozpočet členské země EU

23. října 2018

Itálie se ocitá na šikmé ploše, dluhopisy zatím reagují mírně.

Evropská komise dnes na svém zasedání ve Štrasburku dle očekávání zamítla rozpočet italské vlády na příští rok. Porušuje totiž podle ní pravidla Paktu růstu a stability. Italský ministr financí Giovanni Tria již dříve připustil, že rozpočtový návrh pravidla porušuje, přesto jej Řím už dále upravovat nehodlá. Italský premiér Giuseppe Conte dnes uvedl, že vláda nemá žádný záložní plán a že příští rok hodlá hospodařit na základě právě toho rozpočtu, který dnes Evropská komise odmítla. Současný italský kabinet potřebuje financovat poměrné nákladné předvolební sliby, zahrnující daňové škrty, určitou formu univerzálního základního příjmu či reformu penzí.

Evropská komise požaduje předložení nového návrhu rozpočtu. Na jeho vypracování pak bude mít Řím třítýdenní lhůtu. Je to poprvé v historii, kdy Evropská komise požadavek na přepracování rozpočtu členské země vznáší.

Pokud Řím nový rozpočet nepředloží, nebo budou úpravy v tom stávajícím nedostatečné, může s ním Evropská komise nakonec zahájit řízení ve věci překročení přípustného schodku. Zatímco předchozí italská vláda počítala na rok 2019 se schodkem 0,8 procenta HDP, nynější návrh předpokládá deficit 2,4 procenta HDP. Takový deficit je sice stále nižší než tříprocentní limit daný Paktem růstu a stability, nicméně Evropská komise kritizuje zejména právě ono trojnásobné navýšení oproti předchozímu plánu. Italskou situaci problematizuje příliš vysoká úroveň veřejného zadlužení, na úrovni kolem 133 procent HDP. Ta je druhá nejvyšší v EU, po Řecku.

Zmíněné řízení ve věci překročení přípustného schodku by však následovalo až po projednání „závadného“ italského rozpočtu Evropskou radou, sestávající z hlav států nebo předsedů vlád členských zemí EU. Výsledkem řízení ve věci překročení přípustného schodku mohou být sankce vůči Římu.

Evropská komise a ostatně i Evropská rada však situaci zřejmě nebude chtít „hrotit“, alespoň ne před volbami do Evropského parlamentu v květnu příštího roku. Tvrdý postup vůči Římu totiž bude vodou na mlýn italským antisystémovým politickým silám. Podle aktuálního průzkumu veřejného mínění má italský rozpočet podporu takřka 60 procent italské veřejnosti. Brusel tedy bude Itálii kárat, žádat nápravu, nikoli ji však trestat. Alespoň tedy v nadcházejících předvolebních měsících.

Řím sice připouští, že pravidla Paktu růstu a stability porušuje. Nicméně v tom není zdaleka sám. V období od ustavení eurozóny do loňského roku došlo ke 168 překročením přípustného schodku některou ze zemí platících eurem. Celkem 47 z těchto případů lze zdůvodnit objektivně tíživou ekonomickou situací, což Pak růstu a stability připouští, ovšem dalších 121 porušení pravidel ve věci deficitu mohlo být sankcionováno. Ale nebylo. Pokutováno nebylo ani Německo, které Pakt porušilo na počátku milénia vůbec jako jedna z prvních zemí.

Navíc, ze zemí, které platí eurem, v loňském roce plně Pakt a tedy kritéria pro přijetí eura plnilo v oblasti veřejných financí (nejen kritérium deficitu vůči HDP, ale i kritérium veřejného dluhu vůči HDP) pouze Estonsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko a Slovensko. Tyto země mají dohromady 29,8 milionu obyvatel. Eurem tedy plně v souladu s pravidly EU platí nejvýše 8,7 procenta obyvatel eurozóny.

Ještě k tomu je třeba doplnit, že Itálie od svého vstupu do eurozóny postupovala v oblasti veřejných financí poměrně odpovědně. Odpovědněji než Německo. Římu se totiž od přijetí eura celkem soustavně daří, na rozdíl od Německa, vykazovat primární rozpočtový přebytek. Primární přebytek neobsahuje platby za obsluhu dluhu. To, co tedy italské veřejné finance stahuje dolů, jsou dluhy nahromaděné od 60. do 80. let minulého století, tedy před přijetím eura. Viz graf níže – bílá křivka zachycuje primární přebytek/schodek vůči HDP v případě Itálie, zatímco žlutá křivka v případě Německa.

Řím tudíž bude mít po ruce dost munice pro argumentaci, že i když pravidla porušuje, Brusel vůči němu postupuje až příliš přísně. I proto nakonec Brusel zřejmě zůstane raději u „pokárání“.

Skutečný verdikt nad Římem tak vyřknou až dluhopisové trhy. Rozpětí mezi italskými a německými desetiletými dluhopisy aktuálně vykazuje nejvyšší úroveň od roku 2013, zhruba tři procentní body. Výnos z italských dluhopisů sice klesl ze svých maxim za období od roku 2014, jichž dosáhl překročením úrovně 3,8 procenta koncem minulého týdne, nicméně nelze vyloučit, že se při zostření napětí mezi Římem a Bruselem ocitne nad úrovní čtyř procent. To už snadno může být psychologická hranice, jejíž překročení spustí mnohem dramatičtější vývoj, než je ten dosavadní. Brusel a Řím by pak musely jednat mnohem aktivněji a zřejmě činit ústupky, které teď ještě nejsou na pořadu dne. Brusel se totiž bude obávat rozlití italské krize do dalších zemí jižního křídla eurozóny, jako je Španělsko nebo stále se zotavující Řecko. Řím tedy nepochybně není jediný, kdo má hodně co ztratit.

V reakci na odmítnutí rozpočtu Evropskou komisí výnos z desetiletého italského dluhopisu mírně roste, aktuálně se pohybuje nad úrovní 3,5 procenta. Rozpětí mezi desetiletými italskými a německými bondy stouplo nad úroveň 3,1 procentního bodu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře