#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Eurovolby skončily, napětí mezí Římem a Bruselem začíná opět houstnout. Posílený Salvini se zaklíná, že nyní už neustoupí

28. května 2019

Eurovolby jsou za námi a napětí mezi Bruselem a Římem opět začíná houstnout. Evropská komise zvažuje, že s Itálií zahájí „disciplinární řízení“ kvůli její neochotě krotit dluh. Řízení by mohlo vyústit v pokutu ve výši zhruba 3,5 miliardy eur. Jednalo by se o první takovou pokutu, kterou kdy Brusel některé ze členských zemí EU udělil. Už loni se množily spekulace, že pokud Brusel pokutu udělí, učiní tak právě až po eurovolbách, aby nenaháněl vodu na mlýn italským antisystémovým politickým silám.

Řím se ovšem cítí výsledkem eurovoleb posílen. Vicepremiér Matteo Salvini v nich upevnil svoji pozici na italské politické scéně, když jeho antisystémová Liga jasně zvítězila se ziskem více než 34 procent hlasů, což je ještě víc, než kolik jí přisuzovaly odhady.

Bruselská prověrka čeká italské veřejné finance v prvním červnovém týdnu a trhy se obávají vyostření napětí, což zrcadlí nynější růst výnosů italských dluhopisů. Ten pravděpodobně zesílí ještě v průběhu dneška, neboť na rozdíl od včerejška se do obchodování zapojí také britské a zejména americké burzy, jež v pondělí – v Den obětí války – zůstaly zavřeny.

Na základně prověrky a následného doporučení Evropské komise pak o udělení či neudělení pokuty rozhodnou ministři financí zemí EU. Pravidla hovoří jasně. Deficit by měl činit méně než tři procenta hrubého domácího produktu, zatímco dluh by neměl převýšit 60 procent HDP. A pokud převyšuje, měla by jej daná země snižovat uspokojivým tempem. Což je právě to, co Řím – podle mnohých v Bruselu – nečiní. Přitom jeho dluh je více než dvojnásobný oproti povolené mezní hodnotě, když dosahuje 132 procent HDP.

Na sklonku loňského roku přitom rozmíška mezi Římem a Bruselem na čas utichla, když Itálie učinila ústupky v podobě částečného snížení výdajů. Eurovolbami posílený Salvini se ale nyní zaklíná, že při sestavování rozpočtu na příští rok už neustoupí. Má za to, že v eurovolbách dostal od voličů zcela nezpochybnitelný mandát k tomu, aby zcela překreslil parametry italských veřejných financí. Současný tlak Bruselu podle něj totiž vede k nezaměstnanosti a špatné náladě v celé italské ekonomice.

V Bruselu se ovšem dnes řeší nejen italské veřejné finance, ale také obsazení klíčových postů nové unijní administrativy. Jednou z nejsledovanějších politických přetahovaných přitom bude ta o obsazení postu šéfa Evropské centrální banky. Pokud by se na podzim stal nástupcem stávajícího šéfa Maria Draghiho německý centrální bankéř Jens Weidmann, ocitne se Řím pod ještě větším tlakem. Weidmann je takzvaným „jestřábem“, což v praxi znamená, že měnová politika Evropské centrální banky by již pod jeho vedením nemusela být k Římu tak velkorysá jako za Draghiho vedení.

Německé kancléřce Angele Merkelové je prioritou posadit do křesla šéfa Evropské komise Manfreda Webera. Zařekla se, že pro to učiní vše, co bude v jejích silách. Pokud by se jí to však nepodařilo, zcela jistě učiní vše proto, aby jako kompenzaci obsadila alespoň post hlavy Evropské centrální banky. To by byla dobrá zpráva pro Weidmanna. A špatná zpráva pro Řím, Salviniho a italské dluhopisy.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře