#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Dosáhly USA a Čína průlomu v obchodní válce, nebo to dopadne jako vždycky?

13. října 2019

Spojené státy a Čína včera dosáhly částečné dohody o smíru v obchodní válce. Závěr jednání má být základem pro širší, celkovou dohodu o obchodním příměří, kterou by prezidenti obou zemí mohli podepsat ještě letos. Zdá se, že jde o největší pozitivní průlom v obchodní válce dvou vedoucích světových ekonomik, která trvá už rok a půl.

Čína by měla odkupovat více zemědělských produktů, posílit ochranu duševního vlastnictví, zrychlit otevírání se světu v oblasti finančních služeb či zprůhlednit své jednání v měnové oblasti. Spojené státy na oplátku odloží říjnové navýšení cel. Další nová cla, plánovaná na prosinec, však zatím nestáhly.

Zdrženlivost je na místě. Zatím se totiž Washington s Pekingem dohodly hlavně jen na tom, že se dohodnou. Pokud by měl smír spočívat v tom, že Čína odkoupí více sóji nebo vepřového, zatímco USA vynechají nebo jen pozdrží jedno z ohlášených celních navýšení, o žádný průlom pochopitelně nepůjde.

Americký prezident Donald Trump potřebuje odvést pozornost médií od svých vnitropolitických potíží, které se poslední dobou točí hlavně kolem ukrajinské kauzy, zatímco současně ví, že pozitivní zprávy stran vývoje v obchodní válce povzbuzují burzy. Tak se dělo i včera během dne. Akcie společnosti Apple například vystoupaly na svůj historický vrchol. Koncem obchodního dne však americké akcie zamířily opět dolů. Trumpovi se zkrátka nepovedlo udržet trhy v excitovaném stavu ani jeden celý obchodní cen.

Minulá zkušenost učí, že dohody USA a Číny o příměří v obchodní válce nemají ani hodnotu papíru, na němž jsou napsány, poznamenávají analytici agentury Bloomberg. Přitom dodávají, že včerejší částečná dohoda ani na papír napsána nebyla.

Ve hvězdách zatím zůstává, jak konkrétně obě ekonomické velmoci vyřeší zásadní předmět své pře, tedy vynucené technologické transfery nebo krádeže duševního vlastnictví. To jsou záležitosti, kvůli nimž přece Washington obchodní válku rozpoutal. Jenže to měl Trump ještě za to, že v ní bude snadné zvítězit. Po osmnácti měsících je nad slunce jasné, a snad i jemu, že tomu tak není. V USA zpomaluje tempo vytváření nových pracovních míst a horší se podnikatelský sentiment. To pochopitelně kazí náladu i Trumpovi, neboť bez silné ekonomiky je zásadně ohroženo jeho znovuzvolení v listopadu příštího roku.

Peking trpí také. V posledním letošním čtvrtletí dost možná čínská ekonomika nesplní vládní cíl alespoň šestiprocentního ekonomického růstu. To by byl poprask, byť před veřejnost by kožení čínští soudruzi dále předstupovali s pokerovou tváří.

Pokud by zkrátka šlo čistě o ekonomiku, obě země už by se byly dávno dohodly. Jde ale o víc. Jde o politiku, a jde zejména o geopolitiku, tedy o soupeření o budoucí světovou dominanci.

Jak Trump, tak jeho čínský protějšek Si Ťin-pching se snaží balancovat mezi krátkodobým, zejména ekonomickým zájmem, který je spojuje, a zájmem dlouhodobým, geopolitickým, který je zase rozděluje. Tato dynamika je trvalejšího rázu a po včerejšku se na ní nic nemění. Přehnaná pozitivní očekávaní nejsou na místě.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře