#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Co spojuje Klause, Husáka a Alžbětu II.

18. února 2008

Homosexuální lord a kosmonaut-hrdina, John Browne a Vladimír Remek. Pojí je nemnohé, leč něco přece. Oba patřili k elitě své doby. Browne by v roce 2001 nepovýšil z rytíře na lorda nebýt úspěšného působení v čele britského petrolejářského koncernu BP, které až loni – po více než deseti letech – zarazil příliš upovídaný exmilenec. Vladimír Remek by si v 1978 na klopu nepřipl metál „Hrdina ČSSR“ nebýt účasti kosmické výpravy na palubě lodi Sojuz 28.

Máloco spojuje demokratické režimy, totality a monarchie jako záliba v udílení titulů, řádů, vyznamenání. Jedinou zemí na světě, jejíž vládci nic takového neprovozují, je Švýcarsko.

Přesto – nebo právě proto – se fenoménem ocenění zabývají v nové psychologicko-ekonomické studii švýcarští ekonomové Bruno Frey a Sussane Neckermannová. Uvádějí, že ocenění jsou oblíbená i ve sféře církevní (Řád Ježíše Krista), (vnitro)firemní (Zaměstnanec měsíce, Manažer roku), sportovní (Zlatý míč), umělecké (Oscar) či akademické (Nobelova cena).

Autoři si všímají rozdílů mezi oceněními a peněžními odměnami včetně jejich vlivu na ekonomickou výkonnost poctěného. Materiální náklady ocenění jsou pro vyznamenávajícího nízké, ne-li nulové. Nesmí ale, na druhou stranu, ocenit stejným „metálem“ příliš mnoho šťastlivců, neboť pak klesá vzácnost a tedy i hodnota, jakou vyznamenaný ceně přisuzuje (proto například ta normalizační pestrost v druzích ocenění u nás).

Udělení ceny je spojeno s veřejným ceremoniálem, výplatnice jsou naopak schovávány do obálek. Vyznamenání upevňuje loajalitu (jedno, zda k Alžbětě II., Husákovi nebo šéfovi), peníze nikoli. Zásluhy, za něž lze získat cenu, jsou často záměrně formulovány vágně (vítězí subjektivní nálady vyznamenávajících či různých porot), kdežto peníze jsou za předem smluvený, „objektivní“ výkon. S cenou je na konto jejího příjemce často připisována i doprovodná finanční suma. Ta nepodléhá zdanění – na rozdíl od mzdy.

Frey s Neckermannovou zkoumali dopad vnitrofiremních ocenění ve výzkumném středisku IBM ve švýcarském Rüschlikonu. Shledali, že ceny jsou pro zaměstnance věru silným motivátorem: přitom čím halasnější a honosnější „mecheche“ udělení doprovází, tím silnější motivace (též čím vyšší doprovodná finanční suma, tím větší motivace).

Přesto ani medaile a řády nezaručí, že se z vyznamenaných časem nestanou padlí hrdinové, padlí lordi.

Týden, 11.2.2008, aktualizováno

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře