#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Čína jede na dluh. I to dává řadě Čechů práci

24. dubna 2019

Prezident Zeman je opět v Číně. Jeho v pořadí již pátá návštěva druhé největší světové ekonomiky vybízí k aktualizovanému zhodnocení česko-čínských ekonomických vztahů. Lze je shrnout krátce. Na první pohled jsou stále příliš jednostranné, důkladnější pohled však takovému verdiktu na razanci přece jenom ubírá.

Za posledních deset let dramaticky narostl schodek českého obchodu s Čínou. V roce 2009 činil méně než 200 miliard korun, zatímco loni už přesáhl 500 miliard. Za Zemanova prezidentování se tedy tento schodek bezmála zdvojnásobil.

Čínský vývoz do Česka zkrátka narůstá dramaticky rychleji než český export do Číny. Loni dokonce tuzemský vývoz do Říše středu poklesl, byť nepatrně. Tak mdle loni nedopadl obchod s žádným z dalších klíčových exportních odbytišť České republiky. Tedy s výjimkou Británie, kde je ovšem důvod zřejmý – brexit a s ním spjatá nejistota.

Hovořit o tom, že Zemanovy tři roky staré sliby desítek a desítek miliard čínských investic v Česku se nenaplnily, by bylo nošením dříví do lesa. Zde je však nutno podotknout, že Čína v uplynulých letech své investice ve světě omezuje plošněji, a to Zeman při nejlepší vůli předpokládat nemohl. Jeho slib byl tedy bezesporu rozmáchlý, jak u něj bývá zvykem, ovšem částečně jeho nenaplnění plyne z „objektivních“ příčin.

Největší evropský partner Číny

Navzdory bobtnajícímu deficitu, který s Čínou Česko má, a i navzdory neuskutečněným slibovaným investicím však Čína svými kroky české ekonomice pomáhá. Více než si myslíme. Byť zprostředkovaně.

Dokonce lze říci, že česká ekonomika dnes prosperuje do značné míry díky tomu, že Číňan na svá bedra bere další a další dluh. Čínská vláda v posledních měsících opět výrazně povzbuzuje svoji ekonomiku – či alespoň slibuje, že ji bude takto povzbuzovat.

Vhání jí krev a optimismus do žil jak v oblasti fiskální, tak měnové. Snižuje DPH, chce mohutně investovat do infrastruktury či snižuje rezervní požadavky bankám. Jinými slovy, usnadňuje zadlužování či zadlužování přímo uskutečňuje, aby kola své ekonomiky rozhýbala na vyšší obrátky.

Logika je jasná. Když pojede čínská ekonomika, byť na dluh, bude šlapat i ekonomika německá. Vždyť v roce 2016 se Čína poprvé stala největším německým obchodním partnerem, přičemž Německo je největším evropským obchodním partnerem Číny trvale už přes čtyřicet let.

No a když se bude dařit ekonomce německé, výraznou vzpruhu to poskytne i ekonomice české. Bobtnající čínský dluh – hlavně ten podnikový – povzbuzuje poptávku Číny po německé produkci. To v důsledku pomáhá i české ekonomice, která je s tou německou spojena zejména subdodavatelskou pupeční šňůrou.

Dokud čínské další a další zadlužování funguje, může za ně být ráda i Česká republika. Až přestane fungovat, bude zle. Hlavně tedy Číně, ale s ní i zbytku světa.

Odvysíláno na Českém rozhlase Plus.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře