#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Česká měna oslabuje nad 27 korun za euro, je slabší i než za intervence

16. března 2020

Světové trhy zažívají další „černé pondělí“. Tohle je však ještě černější než to z minulého týdne. Prudce oslabuje česká koruna. Kurs koruny k euru se dostal dokonce nad intervenční úroveň kolem 27 korun za euro. Během intervence ovšem Česká národní banka korunu uměle oslabovala.

Euro se dnes prodávalo i za 27,12 koruny, plyne z dat Bloombergu. Koruna tak znehodnotila na slabší úroveň, než jakou měla po podstatnou část intervence. Intervence České národní banky, během níž byla koruna uměle oslabována, probíhala v letech 2013 až 2017. Centrální banka tehdy koruně bránila v posílení pod úroveň 27 korun za euro. Například po většinu roku 2016 však byla koruna i tak silnější, než kolik činí její dnešní zmíněné minium 27,12. Česká měna tak dnes je nejslabší od dubna 2017.

Americká centrální banka včera večer středoevropského času na druhém nouzovém měnověpolitickém zasedání v krátkém sledu rozhodla o historickém snížení základní úrokové sazby, a to o celý procentní bod. Naposledy došlo ke snížení v takovém rozsahu ze dne na den před takřka čtyřiceti lety, v srpnu 1982. Historický tah americké centrální banky však zatím nedochází svého cíle. Naopak. Děje se to, co při nouzovém snížení základní sazby o týden dříve. Vlastně nyní je to ještě horší, neboť akciové propady jsou ještě výraznější. Výraznější je i propad na koruně. Situaci nepomáhá, že čínská ekonomika se letos kvůli koronaviru propadla meziročně nejvýrazněji od roku 1989. Jak v oblasti průmyslové výroby, tak investic i maloobchodu.

Celá řada dalších centrálních bank, od kanadské po korejskou, podniká kroky k uvolnění utažených měnových podmínek. Ty však zůstávají utaženy. Dost možná, že si investoři, včetně těch do koruny, vykládají kroky centrálních bank jak akt zoufalství. Centrální bankéři v jejich vidění naráží opakovaně a stále důrazněji hlavou do zdi, kterou ovšem nemají šanci prorazit. Pokud ovšem snižování úrokových sazeb a další podpůrné kroky v oblasti měnové politiky (jako jsou navýšené odkupy dluhopisů či mezinárodně koordinované kroky k navýšení likvidity a redukci rizikových přirážek) vnímají investoři tak jako tak coby zoufalý pokus, může je spíše ještě dále vyděsit než uklidnit.

V současné době je situaci možné zklidnit zřejmě nikoli měnovou politikou, nýbrž čímkoli z následujícího. Zaprvé, nalezením účinné vakcíny či léku na koronavirus. K tomu ovšem nedojde dříve než květnu. Zadruhé, stabilizací počtu nakažených ve většině zemí světa. Dynamika je však bohužel opačná. Například Itálie bude mít podle všeho do týdne v přepočtu na obyvatele 200krát více nakažených než Čína. Zatřetí, provedením historického, mezinárodně koordinovaného fiskálního stimulu. Zde je ovšem problémem to, že řada zejména západních ekonomika je už nyní předlužena. Zvláště výrazně například těžce zkoušená Itálie.

Svým způsobem je svět ve slepé uličce, či spíše ve slepém tunelu. Zoufale hledá cestu ven, ale příslovečné světýlko, za nímž by se vydal, zatím ani nevidí.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře