Lidem v České republice v posledním roce rekordně narostly úspory. Vzhledem k tomu, že se v pondělí otevírá část dosud otevřených obchodů a provozoven, mohou jejich provozovatelé očekávat „žně“. Češi totiž začnou nastřádané peníze „pouštět“ do ekonomiky. Každý obyvatel ČR včetně nemluvňat během roku pandemie navýšil své úspory průměrně o 26 867 korun, zatímco před pandemií Češi byli ročně schopni uspořit průměrně jen 5478 korun na hlavu (viz graf níže).
Ke konci letošního února měli obyvatelé ČR na svých vkladech v bankách o 341,2 miliardy korun více než přesně o rok dříve, jak plyne z nejnovějších dostupných údajů České národní banky. Meziroční narůst vkladů obyvatelstva tedy koncem letošního února představoval 13,3 procenta, což je nejvyšší procentuální nárůst od května 2009. V roce 2009 Češi navyšovali své vklady do značné míry preventivně, v obavě z dopadů tehdy vrcholící světové finanční krize.
Vývoj vkladů obyvatelstva však v plné míře nezachycuje vývoj jejich úspor. Jestliže totiž člověk například pořídí nemovitost na hypotéku, banka poskytnutím hypotéky vytvoří nové peníze. Tyto peníze jsou tedy úvěrem, ale jakmile je kupující dané nemovitosti nechá převést na účet prodávajícího, stávají se pochopitelně vkladem na účtu prodávajícího. Tento vklad ale vznikl jen kvůli tomu, že se prodávající příslušnou hypotékou zadlužil.
Protože kupující bude muset danou hypotéku splácet, zbude mu méně peněz na vlastní spotřebu. Bez hypotéky by tedy měl na spotřebu více peněz, neboť by nemusel dávat na splátku hypotéky ani korunu. Takže nárůst objemu peněz, které má ke spotřebě prodávající je vykoupen poklesem objemu peněz, které má k utrácení k dispozici kupující. V pohledu na ekonomiku jako celek nelze tedy v každém nárůstu objemu vkladů automaticky vidět odpovídající nárůst objemu úspor pravém smyslu tohoto slova, resp. tedy peněz čistě určených k potenciální spotřebě.
Přesnější představu o vývoji skutečných úspor tak poskytuje údaj, který vývoj objemu vkladů domácností očišťuje o vývoj právě objemu hypoték domácnostem. Objem hypotečních úvěrů obyvatelstvu narůstal koncem letošního února dle údajů ČNB meziročně o 111,8 miliardy korun. Zhruba poloviční objem transakcí s nemovitostmi představují ty transakce, kdy je prodávajícím domácnost. Druhou poloviny tvoří transakce, kdy je prodávajícím firma, tedy zpravidla developer.
Pokud od údaje zachycujícího měsíční změnu objemu vkladů domácností v ČR odečteme údaj o změně objemu hypoték poskytnutých domácnostem v ČR vydělený dvěma, získáváme tedy přesnější představu o vývoji skutečných úspor tuzemského obyvatelstva.
Samozřejmě, lidé se zadlužují i jiným způsobem než prostřednictvím hypotéky, například spotřebitelským úvěrem. Peníze utracené ze spotřebitelského úvěru ale zpravidla končí na účtu obchodníka, podnikatele či firmy. Nejedená se tak o přesun prostředků mezi domácnostmi. Proto spotřebitelské úvěry nezkreslují údaj o vkladech, resp. úsporách domácností zdaleka tolik jako hypotéky, které i svým celkovým objemem v ekonomiky jsou dramaticky významnější než úvěry spotřebitelské.
Celkem bezpečně lze tedy tvrdit, že obyvatelé ČR měli letos koncem února o zhruba 287 miliard korun skutečných úspor více než ve stejnou dobu před rokem, tedy těsně předtím než v Česku naplno propukla pandemie. To je rekordní, historicky naprosto mimořádně nadprůměrný údaj. Platí totiž, že v období od ledna 2002 do února 2020 (poslední předpandemický měsíc) se úspory obyvatel ČR vyvíjely tak, že průměrně dosahovaly ročního nárůstu 57,6 miliardy korun. Češi během pandemie shromažďovali úspory (tedy vklady očištěné o hypotéky zajišťující financování koupě nemovitosti od jiné domácnosti) bezmála pětkrát rychlejším tempem než průměrně v letech 2002 až 2020, tedy průměrně za posledních takřka dvacet let. Po zohlednění inflace by byl údaj o něco nižší, neboť od roku 2002 inflace koruně „ukousla“ část kupní síly. Pro představu, 287 miliard korun by v únoru 2021 odpovídalo zhruba 198 miliardám korun, pokud by mezi lety 2002 a 2021 byla inflace nulová.
Lze tedy tvrdit, že po zohlednění inflace, reálně, Češi v pandemických dvanácti měsících, tedy od začátku března 2020 do konce února 2021, nashromáždili reálně zhruba 4,2krát větší objem úspor – tedy vkladů očištěných o hypoteční dluh domácností – než průměrně každoročně v předchozích bezmála dvaceti letech. Spořili tedy takřka čtyřikrát rychleji, než jak je v tomto tisíciletí běžné.
V přepočtu na obyvatele tak koncem letošního února Češi meziročně uspořili průměrně 26 867 korun, nejvíce v historii. O takovouto výši finanční sumy tedy v průměru narostly jejich úspory od začátku března 2020 do konce února 2021, tedy během pandemie. Pro srovnání, od ledna 2002 až konce února 2020, tedy před pandemií, navyšovali své úspory průměrně jen tempem 5478 korun na hlavu (viz graf níže).
Právě podstatná část těchto úspor nyní bude proudit do ekonomiky. Češi v pandemickém roce, od začátku března 2020 do konce února 2021, uspořili o zhruba 230 miliard korun více, než by uspořili nebýt pandemie. Jde přitom o údaj, jenž je očištěný o loňský historicky rekordní objem poskytnutých hypoték. Podstatnou část z těchto 230 miliard v letošním roce velmi pravděpodobně utratí, takže obchodníci budou mít opravdu žně. Česká národní banka odhaduje, že i díky zrušení superhrubé mzdy by letos mohlo jít do ekonomiky zhruba 200 miliard korun právě ve formě realizace odložené spotřeby.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
