Tržní hodnota společnosti Apple se minulý týden vyšplhala na bilión dolarů. Jde o historický milník. Žádné jiné (nestátní) firmě lidských dějin se totiž něco takového nepovedlo.
Hodnotu jedné miliardy dolarů pokořila jako první US Steel v roce 1901, desetimiliardovou úroveň pak automobilka General Motors roku 1955. Cenu sta miliard měla premiérově IBM v roce 1987 a půl biliónu stál prvně Microsoft o dvanáct let později. Z nárůstu těchto čísel ve stále kratším časovém úseku vysvítá, že Apple je „biliónový“ nejen díky svým bezpochyby revolučním výrobkům, ale i díky inflaci.
Tedy nafukování cen akcií, jehož se dopouští stát, konkrétně jím privilegovaná centrální banka. Po roce 2008 začaly centrální banky vyspělého světa tisknout nové peníze – dolary, eura i koruny – v historicky nevídaném objemu. Daly tak bohatým lidem dále zbohatnout, kdežto chudí o to více zchudli. Vezměme třeba Apple. Díky tištění stamiliard dolarů (a tedy nízkým úrokovým sazbám) v režii americké centrální banky si mohl extrémně levně půjčovat. Takže rozpouštěl vlastní hotovostní rezervu. Odkupoval si vlastní akcie, čímž nafoukl jejich cenu, a vyplácel štědré dividendy akcionářům. Od roku 2012 tudíž své akcionáře, už tak bohaté lidi, obohatil o dalších 275 miliard dolarů.
Každá mince má dvě strany. Když má tedy úvěry za extrémně nízký úrok Apple, musí mít extrémně nízké úročení svých vkladů též běžný střadatel. I ten střadatel, jenž nevlastní akcie Applu a má jen pár dolarů či korun.
Biliónový Apple je tedy i mementem, že zdrojem aktuálně rostoucí nerovnosti v bohatství – jež vede k nebezpečné politické radikalizaci Západu – je stát a jeho centrální banka. V USA, Evropě i v Česku.
Vyšlo v Reflexu.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
