Antikoncepce plodí kariéristky

Pilulka způsobuje, že ženy jsou vzdělanější než muži.

V nové knize The Logic of Life, jež právě vychází v USA, přisuzuje ekonom Tim Harford zásadní místo v poválečné změně v trendech ekonomie rodiny právě pilulce, jež brání početí.

Když Margaret Sangerová, zapálená feministka, někdejší vydavatelka časopisu Woman Rebel, poskytla v padesátých letech 150 tisíc dolarů doktoru Gregory Pincusovi, jistě netušila, jak důležité právě tyto peníze budou pro životní osudy všech dalších pokolení. Pincusův výzkum totiž vedl k objevu ústně podávané antikoncepční pilulky. A začaly se dít věci.
 

Plejbojové se radují

Pilulka předně přiostřuje konkurenci mezi ženami na sňatkovém trhu. Po jejím rozmachu je totiž pro muže mnohem jednodušší než kdykoli předtím užít si dostatek sexu mimo manželství, argumentuje Harford. V době před příchodem orální antikoncepce byly ženy téměř bez výjimky velmi vybíravé, co se týče intimního partnera – nechtěné těhotenství bylo (a stále je) velice nákladné. I v éře pilulek se najdou ženy, jež ostražitě vybírají perspektivního „investora“ do potomka.

Najdou se ale i dívky poněkud uvolněnější, pro něž je pilulka pravou spásou. Užívají si sexu při téměř nulovém riziku otěhotnění a z něj plynoucích nákladů. To je ale pohroma pro ony ostražitější dívky – jejich vyjednávací síla na sňatkovém trhu povážlivě klesá. Muži totiž mají mnohem nižší motivaci vstupovat do manželství – s uvolněnější sortou dívek mohou žít jako plejbojové až do středního věku. Zatímco ženská vyjednávací síla klesá, mužská naopak stoupá. Sangerová se musí otáčet v hrobě, říká první dojem.

Jenže ženy se na vzniklou situaci adaptují. A přináší jim to pozitivní efekty. Aby zvýšily šance na konkurenčnějším sňatkovém trhu, investují mnohem více než v minulosti do vzdělání. Podle loňských údajů Eurostatu už ženy v Evropské unii dokonce předčí muže, co se pomaturitního vzdělaní týče: má je 24 procent z nich, zatímco pouze 23 procent mužů.
Zaměříme-li se na Česko, pomaturitního vzdělání se dostává třinácti procentům žen. Méně má už jen Rumunsko. Nutno ale dodat, že demografické trendy u nás stále probíhají s jistým zpožděním za USA a západní Evropou. Ostatně i antikoncepční pilulka zde prožila rozmach až po pádu železné opony.

Odlož dítě, zbohatneš

V USA je fenomén ještě patrnější: univerzitní titul tam dnes získávají čtyři ženy na každé tři muže. U mužů jde vývoj v opačném gardu. Protože nabídka univerzitně vzdělaných žen na sňatkovém trhu enormně roste, muži hledající sex, dokonce i s vyhlídkou na úspěšného potomka, se ani nemusejí příliš snažit a leniví. V USA tak již od poloviny šedesátých let klesá počet mužů, již studium završí diplomem, oproti těm, kteří se touto cestou nevydají. I za to může antikoncepční pilulka.

Ale je toho více, co má na svědomí. Jelikož ženy mohou díky ní snadno odkládat těhotenství, plánování kariéry nabývá zcela nové dimenze. Takové plánování je vysoce „ziskové“: studie ukazují, že s každým rokem, s nímž žena odloží početí prvorozeňátka, vzrůstají její celoživotní příjmy o desetinu. Navíc je pilulka signálem pro zaměstnavatele, že žena jen tak nepřeruší kariéru kvůli nechtěnému otěhotnění. Tento fakt pozvolna vede k vyrovnání šancí mužů a žen na trhu práce. Není za ním žádné „zmírňování diskriminace“, ale racionální reakce zaměstnavatelů na přínosy antikoncepční pilulky.

Výsledkem v souhrnu je, že ženy dosahují v řadě zemí univerzitního vzdělání ve vyšší míře než muži, navíc odkládají mateřství. To zpětně dělá vrásky na čele těm z mužů, kteří nevsadí na lenivý způsob života a investují do vzdělání. Zjišťují, že je obtížné nalézt vzdělanou ženu (srovnatelná výše dosaženého vzdělání je důležitým faktorem úspěšnosti vztahu), jež navíc třeba bude ochotna vzdát se kariéry.

Pilulka přitom mění nejen seznamovací a sňatkový trh, ale samo fungování rodin. Ví se, jak neobyčejným způsobem dělba práce přispívá k rozkvětu celé ekonomiky. Klasický příklad: špendlíky. Deset dělníků, kteří by je vyráběli kompletně od zahrocení po nasazení hlavičky, by jich zvládlo dohromady deset denně, kdežto deset specializovaných dělníků, již se zabývají rutinně vždy jen jednou částí procesu výroby, jich za stejnou dobu zvládne skoro 50 tisíc. Obdobně funguje dělba práce i v rodině coby ekonomické jednotce. Tedy spíše fungovala. 

Pravěkem to nebude

Tradiční pojetí „muž v práci, žena u plotny“ přestává být po druhé světové válce ekonomicky efektivní. Toto pojetí není ani tolik výsledkem nějaké pravěké dělby práce na muže lovce a ženy udržovatelky ohně a jeskyní, jak se traduje, ale plyne z takzvané relativní komparativní výhody. Ta zjednodušeně znamená, že pokud je žena dvakrát efektivnější než manžel ve vydělávání peněz v zaměstnání a čtyřikrát efektivnější než manžel v péči o děti, rodina bude nakonec fungovat tak, že muž se bude pokoušet vydělávat a žena se hvězdně postará o ratolesti. Teprve za tím, proč je žena potenciálně efektivnější v péči o děti, lze hledat rovněž biologické faktory. A za tím, že je to muž, kdo tradičně vydělává peníze, vůbec nemuselo a nemusí být, že v této činnosti předčí manželku.

Již Gary Becker, nositel Nobelovy ceny za ekonomii (jeho blog, pro zajímavost: již nefungující becekrovský antiblog), ukázal, proč se role v ekonomické jednotce zvané rodina tradičně rozdělily tak vyhraněně, tedy že muž „na plný úvazek“ vydělával a žena se „na plný úvazek“ starala o domácnost (pomiňme teď údernice z padesátých let, které s budovatelským zápalem zvládaly po šichtě ještě nákupy, děti, navařit i uklidit byt – socialistické země byly specifické).

Odpovědí jsou výnosy z rozsahu, které ostatně stojí v pozadí faktu, že plnoúvazkový pracovník standardně vydělává více než partneři pracující na úvazek poloviční. Čím více máte v životě odpracováno, tím produktivnější jste v každé dodatečné hodině v zaměstnání. Čím větší rozsah odpracovaných hodin, tím vyšší mzda.

Muž tedy zvyšoval produktivitu v zaměstnání a žena v domácnosti – za to ale mzdu nepobírala. Až přibližně do padesátých let byl takový stav ve vyspělém světě žádoucí. Poválečný ekonomický boom a s ním spojený technologický rozkvět učinil péči o domácnost méně náročnou. Za kratší čas bylo možno stihnout vše, co dříve zabralo ženám třeba celý den. Co s volným časem? Melouchy, čtvrtinové úvazky, poloviční úvazky – ženy začaly dobývat pracovní trh. Opět za tím nestála nějaká „emancipace“, nýbrž ekonomická kalkulace.

Ekonomové Betsey Stevensonová a Justin Wolfers v článku Marriage and the Market, jejž nedávno vydal Cato Institute, argumentují, že vysokou míru rozvodovosti, jež v USA kulminovala v sedmdesátých letech, má na svědomí obecný trend přeměny rodinných ekonomických jednotek. 

Hédonická manželství

Výše uvedené faktory až do padesátých let favorizovaly manželství primárně zaměřená na sdílení produkce a dělbu práce (muž v práci, žena u plotny), zato dnes jsou naopak favorizována manželství, která autoři označují jako „hédonická“. V nich není důležité sdílení produkce skrze rozdělení činností, leč sdílení spotřeby a optimální kooperace na společných projektech, například při výchově dětí.

V globalizované ekonomice je totiž krajně neefektivní, aby žena zůstávala v domácnosti – i kvůli obecně vyššímu vzdělání žen neúměrně stoupají náklady v případě, že manželka zůstane doma. Pro rodinnou ekonomickou jednotku je dnes nejvýnosnější, aby manželé pracovali, vydělávali a po práci se společně bavili a starali o děti. Rozvody v USA v sedmdesátých letech byly reflexí tohoto vývoje – už nebylo výhodné, aby se „protiklady doplňovaly“, ale aby si manželé porozuměli, aby spolu uměli relaxovat a konzumovat (třeba film v kině).

Demografické zpoždění Česka zde opět úřaduje, jak autor blogu argumentoval v tomto textu, a proto je u nás míra rozvodovosti nyní tak vysoká. Češi přecházejí z produktivních manželství na hédonická v horké současnosti. Mezi lety 1960 a 2005 stoupl počet rozvodů v absolutním vyjádření více než dvojnásobně. Kromě toho se rapidně zvýšil podíl manželství ukončených pro „rozdílnost povah, názorů a zájmů“ (z 10,6 na 52,1 procenta všech rozvodů). Citelný nárůst je patrný zvláště po roce 1989 – kromě legislativních úprav zde významnou roli hraje rostoucí nespokojenost s „rozdílem povah“. Povahová rozdílnost před rokem 1989 rodinu udržovala když už ne po citové stránce, tak alespoň po ekonomické. Dnes již ani po té. Večeři obstará poslíček s pizzou, auto opraví profesionální mechanik. Peníze se točí, kola ekonomik též.
 

Začarovaná smyčka

Snadné rozvody musí nejprve umožňovat legislativa. Ale právě tlak rodinných ekonomických jednotek, tedy voličstva, vyprovokovaný rozpadem tradiční dělby práce v manželství, motivoval zákonodárce k uvolnění rozvodové legislativy.

Pro ženy z toho plynulo jediné: specializace na výchovu dětí je příliš rizikový podnik, když se manželství může rozplynout jako pára nad hrncem. Investice do vzdělání žen lze proto chápat nejen v kontextu konkurence na sňatkovém trhu, ale i jako pojištění pro případ rozvodu (alimenty typicky pokrývají jednu pětinu příjmů rozvedené). I dnes, jak ukazují statistiky, pracují ženy více, čelí-li vyššímu riziku rozvodu.

Je to začarovaná smyčka: snadný rozvod nutí ženy myslet na kariéru a touha po kariéře zase v důsledku činí rozvody snadnými. Co bylo dříve, vejce, nebo slepice? Těžko říci. Jisté je, že smyčka by neexistovala bez vynálezu antikoncepční pilulky. Bez z ní by ženy byly v mnohém zranitelnější. S ní jsou vzdělané, orientované na kariéru a zaměstnavatelé v nich již nespatřují závažnější riziko. Margaret Sangerová se v hrobě otáčet nemusí.

A tím spíše, že výčet pozitiv pro ženy nekončí. Snadnější rozvody jim umožňují položit nůž na krk těm manželům, kteří se nechovají košer. Harford uvádí, že snadné rozvody vedly k poklesu domácího násilí o třetinu a počet žen zavražděných partnerem klesl o deset procent. Klesla ženská sebevražednost. Příběh pilulky končí šťastně – ženy se mohou rozhodnout, zda kariéra ano, či ne, a dokonce, zda rozvod ano, či ne. Statisticky jsou to totiž ony, kdo podává jasnou většinu žádostí o ukončení manželství.

Týden, 4.2.2008, aktualizováno

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin