Švýcarská vláda nehodlá pomáhat největší bance v zemi, UBS, v případě, že ta se dostane ještě do hlubší krize, než nyní.
UBS ztroskotala, podobně jako jiné velebanky, na rizikových hypotékách v USA. Koncem února akcionáři banky rozhodnou, zda přijme infúzi ve výši třinácti miliard švýcarských franků od singapurských a blízkovýchodních investorů.
Tvrdý postoj švýcarské vlády nelze než pochválit. Velebanky jsou v globalizované ekonomice plně kosmopolitní, zisky realizují ve všech koutech světa. Dostanou-li se do potíží, obrací se ke staré dobré domovině a jaksi automaticky očekávají, že jim rodáci vyjdou vstříc. Daňoví poplatníci, již s bankou nemají nic společného, to právem mohou chápat jako krádež.
Naopak Francie se chová klasicky, tedy dogmaticky ochranářsky. „Société Générale je francouzská banka a francouzskou bankou zůstane,“ hlásají vládní představitelé a aktivně se zapojují do hledání jiné francouzské banky, jež SocGen vytáhne z historické bryndy s kódovým označením „Jerome Kerviel“. Velebanka udělala velechybu? Neva, jedeme dále…
Ale možná byl důvod ochrany vynuceně pragmatický. Teprve nyní totiž vyplouvá na povrch nový průšvih SocGen, majitele české Komerční banky: šest rabínů, šéf banky Daniel Bouton a další figury jsou vyšetřovány pro podezření z mezinárodního, francouzsko-izraelského podvodu a praní špinavých peněz.
Sam Peltzman, emeritní profesor Chicagské univerzity, na obdobné téma autorovi blogu nedávno řekl: „Čistě regulatorní aspekt je opravdu ještě více kontroverzní. Působí obdobně. Tím mám na mysli to, že centrální banka může chránit určitou komerční banku – byť ta třeba investovala natolik špatně, že by si na volném trhu zasloužila jedině zbankrotovat. Ale centrální banka to nemůže dopustit, neboť by tím vlastně vyvolala i nový, a bolavý, tržní šok. Jakkoliv hlasitě centrální banky ubezpečují, že ve špatných časech nezasáhnou, nakonec vždy zasáhnou. Riziko trhů je tedy dotováno celospolečensky.“
Vlády a centrální banky, jež kryjí banky soukromé, tedy převádí riziko (a jeho neblahá vyústění) firmy na riziko celé společnosti, všech daňových poplatníků. Škoda, že to tak nefunguje v případě zisků.
I když nejlepší by bylo, aby soukromníci nesli svá rizika i své zisky a do byznysu nezatahovali nezúčastněné. Ve Švýcarsku, bankovní velmoci, tohle chápou.
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
