#Lukáš Kovanda, Ph. D.

A zase ta SocGen: Šest rabínů i bankéř asi prali peníze

7. února 2008

Švýcarská vláda nehodlá pomáhat největší bance v zemi, UBS, v případě, že ta se dostane ještě do hlubší krize, než nyní.

UBS ztroskotala, podobně jako jiné velebanky, na rizikových hypotékách v USA. Koncem února akcionáři banky rozhodnou, zda přijme infúzi ve výši třinácti miliard švýcarských franků od singapurských a blízkovýchodních investorů.

Tvrdý postoj švýcarské vlády nelze než pochválit. Velebanky jsou v globalizované ekonomice plně kosmopolitní, zisky realizují ve všech koutech světa. Dostanou-li se do potíží, obrací se ke staré dobré domovině a jaksi automaticky očekávají, že jim rodáci vyjdou vstříc. Daňoví poplatníci, již s bankou nemají nic společného, to právem mohou chápat jako krádež.

Naopak Francie se chová klasicky, tedy dogmaticky ochranářsky. „Société Générale je francouzská banka a francouzskou bankou zůstane,“ hlásají vládní představitelé a aktivně se zapojují do hledání jiné francouzské banky, jež SocGen vytáhne z historické bryndy s kódovým označením „Jerome Kerviel“. Velebanka udělala velechybu? Neva, jedeme dále…

Ale možná byl důvod ochrany vynuceně pragmatický. Teprve nyní totiž vyplouvá na povrch nový průšvih SocGen, majitele české Komerční banky: šest rabínů, šéf banky Daniel Bouton a další figury jsou vyšetřovány pro podezření z mezinárodního, francouzsko-izraelského podvodu a praní špinavých peněz.

Sam Peltzman, emeritní profesor Chicagské univerzity, na obdobné téma autorovi blogu nedávno řekl„Čistě regulatorní aspekt je opravdu ještě více kontroverzní. Působí obdobně. Tím mám na mysli to, že centrální banka může chránit určitou komerční banku – byť ta třeba investovala natolik špatně, že by si na volném trhu zasloužila jedině zbankrotovat. Ale centrální banka to nemůže dopustit, neboť by tím vlastně vyvolala i nový, a bolavý, tržní šok. Jakkoliv hlasitě centrální banky ubezpečují, že ve špatných časech nezasáhnou, nakonec vždy zasáhnou. Riziko trhů je tedy dotováno celospolečensky.“

Vlády a centrální banky, jež kryjí banky soukromé, tedy převádí riziko (a jeho neblahá vyústění) firmy na riziko celé společnosti, všech daňových poplatníků. Škoda, že to tak nefunguje v případě zisků.

I když nejlepší by bylo, aby soukromníci nesli svá rizika i své zisky a do byznysu nezatahovali nezúčastněné. Ve Švýcarsku, bankovní velmoci, tohle chápou.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře