Zítřejší Den matek vyjde na rekordních 490 milionů, za květiny či čokolády

Ale návrat do práce zůstává pro matky luxusem

Den matek sice nedosahuje komerčního rozměru Valentýna či MDŽ, přesto představuje pro český maloobchod výrazný sezónní impuls. Letos Češi podle odhadů utratí za dárky pro maminky rekordních 490 milionů korun – o dvacet milionů více než loni. Nejčastěji sáhnou po květinách a bonboniérách, tedy dvou komoditách, jejichž ceny rostou rychleji než kariéra žen po rodičovské.

Vzhledem k tomu, že 95 % květin prodávaných v Česku pochází z dovozu – především z nizozemských a německých burz –, jejich cena odráží sezónní výkyvy, ale i růst cen energií a nákladů na logistiku. Letos na jaře se cena jedné růže pohybovala kolem hranice sta korun.

Češi za květiny loni utratili rekordních takřka 20 miliard korun, průměrná roční útrata na osobu tak blížila 1 700 korun. Hnacím motorem není jen síla emocí, ale i obecná inflace. Podobně jsou na tom třeba čokolády, za něž se kvůli Dni matek utrácí více nejen kvůli lásce k maminkám, nýbrž též kvůli přízemnějším příčinám typu špatné úrody kakaových bobů v Ghaně.

Ale co když většina matek letos místo další kytice či sladkosti ocení spíš něco trvalejšího? Například příležitost k návratu do práce – za podmínek, které jim umožní skloubit profesní a rodinný život?

Na rodičovské dovolené je v Česku více než 260 tisíc žen. Mužů sotva pět tisíc. Česká rodičovská sice patří k nejdelším na světě, ale současně k těm nejméně flexibilním. Více než polovina žen zůstává doma bez jakéhokoliv pracovního úvazku – ne z vlastní volby, ale kvůli nedostatku možností.

Počet žen pracujících na částečný úvazek v Česku sice pozvolna roste – je jich bezmála 15 % –, přesto jsme v evropském srovnání stále hluboko pod průměrem: v rámci EU využívá zkráceného úvazku kolem 28 % žen. Zatímco západoevropské země vnímají flexibilní formy zaměstnání jako běžný nástroj podpory pracujících rodičů, Česko v tomto ohledu zaostává. Částečné úvazky bývají častým tématem v politických debatách i firemních strategiích, ale jejich reálná nabídka zůstává výrazně omezená. A to navzdory tomu, že poptávka je zřejmá: téměř 40 % žen pečujících o malé děti by rádo pracovalo alespoň na poloviční úvazek.

Trh jim ale zpravidla šanci nedá. A výsledek? Nejen ztráta profesního tempa, ale i vytržení z oboru, izolace od kolegů a odříznutí od technologického vývoje.

Stát kvůli nevyužitému pracovnímu potenciálu žen ročně přibližně o 10 miliard korun. Nejde tedy jen o individuální příběhy matek, ale o systémový ekonomický problém. Ztrácí zaměstnavatelé, ztrácí státní rozpočet – a především ztrácí ženy, které ne vždy mají férovou možnost návratu.

Možná bychom si proto letos na Den matek měli položit otázku, zda místo importované růže za stovku nedat matkám něco hodnotnějšího: skutečnou možnost rozhodnout se, jak a kdy chtějí pracovat.

email

Facebook

Google+

Twitter

Linkedin