Zemřel Alan Greenspan, dlouholetý šéf americké centrální banky. Bylo mu sto let. Podle zpráv amerických médií zemřel na komplikace spojené s Parkinsonovou chorobou, což potvrdila jeho manželka, novinářka Andrea Mitchellová. Greenspan stál v čele Fedu od roku 1987 do roku 2006, tedy bezmála dvě desetiletí, a sloužil pod čtyřmi americkými prezidenty: Ronaldem Reaganem, Georgem Bushem starším, Billem Clintonem a Georgem Bushem mladším.
Odchod Greenspana je symbolickým koncem jedné éry. Éry, v níž se centrální bankéř stal téměř hvězdou, trhy sledovaly každé jeho slovo a jedna nejasně formulovaná věta mohla pohnout akciemi, dluhopisy i měnami po celém světě. Greenspan byl „Maestro“, muž, který údajně rozuměl šumům ekonomiky lépe než většina ostatních ekonomů rozuměla jejím oficiálním statistikám. Už v době jeho odchodu z Fedu jsem připomínal, že byl považován za nejmocnějšího bankéře světa a že jeho nástupce Ben Bernanke přebíral štafetu po člověku, jehož autorita daleko přesahovala běžnou centrální banku.
Greenspanova kariéra je příběhem nebývalého vzestupu ekonomického technokrata. Narodil se v New Yorku, studoval ekonomii, hrál na klarinet a saxofon a mladistvé nadšení pro hudbu postupně vyměnil za makroekonomii, statistiku a filozofii volného trhu. Blízko měl k Ayn Randové a k objektivismu, tedy k myšlenkovému proudu zdůrazňujícímu individualismus, racionalitu a trh. Jako šéf Fedu se však z teoretického obhájce trhu proměnil spíše v pragmatika. Nebyl dogmatikem jedné školy. Byl eklektikem, mužem, který míchal různé ekonomické přístupy podle situace, někdy až do té míry, že mu to kritici vyčítali jako intelektuální neukotvenost.
Do čela Fedu nastoupil v srpnu 1987, jen několik týdnů před „černým pondělím“, tedy krachem akciového trhu v říjnu téhož roku. Právě tehdy se z Greenspana stal centrální bankéř světového formátu. Fed rychle ujistil trhy, že dodá potřebnou likviditu, a tím přispěl ke stabilizaci systému. V následujících letech provedl americkou ekonomiku asijskou finanční krizí, splasknutím technologické bubliny i šokem po teroristických útocích z 11. září 2001. Fed připomíná, že Greenspan během svého mandátu čelil dvěma recesím, asijské krizi i útokům z 11. září a že bývá spojován s dlouhou americkou expanzí a důrazem na nízkou inflaci.
Právě zde leží první část jeho odkazu. Greenspanova éra byla érou takzvané Velké moderace, tedy období relativně nízké inflace, nižší volatility hospodářského cyklu a výrazného růstu finančních trhů. Spojené státy se v devadesátých letech staly vzorem dynamické ekonomiky: technologické inovace, růst produktivity, nízká inflace, nízká nezaměstnanost. Greenspan na této éře neměl výlučnou zásluhu, ale byl jejím symbolem. Jeho Fed působil jako instituce, která dokáže ekonomiku jemně ladit, brzdit přehřívání a v krizi zase dodat likviditu.
Druhá část jeho odkazu je ovšem mnohem problematičtější. Greenspan totiž nebyl jen mužem Velké moderace, nýbrž i jedním z mužů éry finančních bublin. V roce 1996 pronesl slavnou formulaci o „iracionální bujnosti“ trhů. Varoval tím před přehnaným optimismem investorů. Jenže ani on, ani Fed technologickou bublinu nezastavili. Po jejím splasknutí následovalo výrazné uvolnění měnové politiky, které podle kritiků přispělo k nafouknutí bubliny realitní. A po roce 2008 se Greenspan, někdejší zachránce světa, proměnil v očích části veřejnosti v jednoho ze spoluviníků největší finanční krize od třicátých let.
Tento soud je ale příliš jednoduchý. Robert Solow, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, v rozhovoru, který jsem s ním vedl, připustil, že Greenspan přispěl k víře ve vnitřní stabilitu finančních trhů. Současně však dodal, že většina jeho zásahů coby šéfa centrální banky byla „docela dobrá“ a že po bitvě je každý generálem. Kdyby Greenspan začal bublinu dusit dříve, mohl by být dnes stejně tak obviňován, že způsobil recesi už v roce 2006.
Greenspanův život proto připomíná zásadní dilema moderní centrální banky. Má centrální banka pouze hlídat inflaci, nebo také ceny aktiv? Má zasahovat proti bublinám, když ještě není jisté, zda opravdu jde o bubliny? Má chránit finanční systém před kolapsem, i když tím v investorech posiluje víru, že je v krizi vždy někdo zachrání? Takzvaný „Greenspan put“, tedy představa, že Fed při pádu trhů přijde na pomoc, se stal jedním z nejvlivnějších nepsaných pravidel moderních financí. Pomáhal stabilizovat trhy, ale současně podporoval morální hazard.
Pro Evropu a Česko je Greenspanův příběh poučný i dnes. Ukazuje, že centrální bankéř není jen úředník nastavující sazby. V určité době se může stát garantem důvěry, psychologem trhu i politickou protiváhou vládní moci. Zároveň ale platí, že i nejmocnější centrální bankéř světa pracuje s neúplnými informacemi, s modely, které se mohou mýlit, a s ekonomikou, jež se často vyvíjí jinak, než naznačuje učebnice.
Greenspan zůstane v dějinách jako muž paradoxu. Libertarián, který řídil nejmocnější centrální banku světa. Kritik přehnaných státních zásahů, jenž opakovaně zachraňoval trhy likviditou. Strážce nízké inflace, jehož éra skončila finanční krizí. Ekonomický „Maestro“, který dokázal trhy uklidnit jedinou větou, ale také muž, jenž se sám musel po krizi vyrovnávat s otázkou, zda jeho víra ve schopnost finančních trhů korigovat samy sebe nebyla příliš silná.
Alan Greenspan nezanechává jednoznačný odkaz. Zanechává odkaz velký. A v ekonomii platí, že velké odkazy nebývají bezrozporné. Jeho život ukazuje, že centrální bankovnictví není jen technická disciplína. Je to umění rozhodovat v mlze. Greenspan v ní dokázal kráčet déle než kdokoli jiný. A právě proto se o jeho chybách bude mluvit stejně dlouho jako o jeho úspěších.
Je nejlepším guvernérem jak v Evropě, tak ve světě. Upevní to pozici ČNB při obhajobě svých kroků Guvernér České národní banky... více
Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa včera během několika hodin zareagovala na zneplatnění takzvaných recipročních cel ze strany Nejvyššího soudu USA.... více
Hrozí „biblická pohroma“, bojí se šéf burzy Administrativa Spojených státu zvažuje historicky bezprecedentní, riskantní zásah do světového trhu s ropou,... více
Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom Trinity Bank. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.
