#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Výhradně „naostro“

17. září 2012

Pop-ekonomie

V pondělí po víkendovém pádu investiční banky Lehman Brothers (viz Pád „Lehmanů“ …), skoro na den přesně před čtyřmi lety, napsal autor těchto řádků následující: „Co jsi dělal, kde jsi byl, když padala ‚dvojčata‘, to je typická otázka posledních sedmi let. Co jsi dělal, kde jsi byl, když padaly ty dvě banky, budeme se možná ptát v letech následujících.“ Tou druhou bankou jsem měl tehdy na mysli Merrill Lynch, jež musela být tentýž víkend pohlcena ústavem Bank of America.
S odstupem času bylo toto nucené převzetí zcela zastíněno pádem „Lehmanů“. Nicméně proroctví se vyplnilo: onen temný zářijový víkend roku 2008 se vskutku stal milníkem novodobého globálního ekonomického vývoje. Jako se svět zásadně proměnil po 11. září 2001, doznal – a doznává – razantní proměny i po 15. září 2008. Vždyť tehdy vlastně započala finanční krize.
Ekonomové, jak u nich bývá zvykem, se diametrálně liší v názoru na tento přelomový bankrot, největší v dějinách USA. Jedni mají za fatální chybu, že jej americká vláda dopustila. Bez této chyby by se prý finanční krize nikdy tak nevyhrotila. Jiní tvrdí, že finanční krizi nespustil sám pád banky, nýbrž zbrklé a nepřesvědčivé vystupování klíčových představitelů americké administrativy v týdnech po 15. září. Nu, a další tábor je přesvědčen, že fakt, že se globální finančnictví po pádu „Lehmanů“ systémově nezhroutilo, dokládá, jak zavádějící jsou zkazky o možném hroucení, jež mělo nastat, pokud by americká vláda nechala některou z dalších velkobank jejímu osudu. „Vláda neměla sanovat žádnou z těch bank,“ soudí prominentní ekonomický historik Robert Higgs. „To, že pád velkých bank představuje systémové riziko, říkala jen vláda a část ekonomů. Já osobně si myslím, že celá ta myšlenka je extrémně spekulativní.“
Kdo má pravdu? Nevíme. A nebudeme vědět. V ekonomii totiž platí více než v mnoha jiných vědách, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Experiment v ní – coby společenské vědě – není možný. A přesně takové okolnosti, jaké panovaly v září 2008, už nikdy nenastanou. Žádné jiné řešení tudíž nebude odzkoušeno, nebude testováno. Stále se jede – a pojede – výhradně „naostro“.

Vyšlo v Týdnu.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře