#Lukáš Kovanda, Ph. D.

Vánoce nejsou orgie

24. prosince 2009

Tak jako rádia v čase adventu vytahují rok co rok několik stále stejných vánočních hitů, jež pak omílají, seč jim éter stačí, tak i ekonomická média po celém světě dávají k dobru vánoční vědecké studie. Respektive vánoční vědeckou studii – konkrétně tu od amerického ekonoma Joea Waldfogela, již lze poněkud krkolomně přeložit jako „Umrtvená ztráta Vánoc“ („Deadweight Loss of Christmas“). Přestože jde o letitou studii – vyšla v roce 1993 – každý rok před Vánocemi se najdou tací, kteří jí nově „objeví“ a zpraví o ní svět. „Vánoce jsou orgiemi v ničení hodnot,“ mohli jsme se dočíst například letos.

Waldfogel tvrdí, že vánoční obdarovávání je ekonomicky neefektivní, jelikož darující nezná vždy přesně přání a tužby obdarovávaného. Peníze vydané v souhrnu za dárky tedy, odhlédneme-li od duševní potěchy, nepřináší tak vysoký užitek, jaký by ideálně mohly – pokud by každý nakupoval sám pro sebe (nebo pokud by se pod stromeček pokládaly jen a jen obálky s penězi). Ve své nové knize Scroogenomics, v níž šestnáct let starou studii revidoval, odhaduje umrtvenou ztrátu Vánoc na 18 procent celkové částky vydané ten který rok za dary.

Waldfogelova studie je důkazem necitelnosti ekonomů, chladných to kalkulátorů lidských osudů, pomyslí si patrně nejeden laik po přečtení takových závěrů. Waldfogel se však dočkal kritiky i z řad kolegů ekonomů. Sara Solnicková a David Hemenway napsali v roce 1998 analýzu, v níž naopak vánoční obdarovávání obhajují – a to i z čistě ekonomického hlediska. Říkají, že obdarovávaní si naopak cení prezentů více, než by měli. Slovy ekonomů, užitek z darů je vyšší, než by odpovídalo penězům za ně vydaným: průměrný příjemce daru si jej prý cení na 214 procent jeho ceny.

Oba ekonomové to vysvětlují tím, že obdarovávaný oceňuje snahu darujícího trefit se do nevyřčených přání a tužeb. Položit pod stromeček obálku je možná praktické, ale až příliš jednoduché – dar v podobě peněz neuvolní tolik pozitivní energie jako „dárek od srdce“. A i prezent, který po rozbalení odsoudíme coby nepotřebný, se časem může ukázat jako skvělá trefa – nikdy bychom si ho nekoupili, a právě proto nám ho musel koupit někdo jiný, aby nám otevřel oči. To se s penězi nestane. A navíc to napětí spjaté s rozbalováním!

Šťastné a veselé!

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda, Ph.D., je český ekonom a autor ekonomické literatury. Působí jako hlavní ekonom CZECH FUND. Analyzuje a komentuje makroekonomická témata, investice i nové fenomény typu sdílené ekonomiky, kryptoměn či fintechu. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze.
Je členem vědeckého grémia České bankovní asociace.

Více o mně

Odebírejte ekonomické komentáře